Forsbergovo zakončení? Na tréninku je to těžší, říká Simon. Faksa se těší do kabiny Kitcheneru

(MALMÖ, od našeho zpravodaje) Když Peter Forsberg překonal ve finále olympiády v Lillehammeru kouzelnou parádou brankáře Hirsche, nebyl ještě Dominik Simon na světě. Sparťanský útočník se narodil až v srpnu 1994, nicméně zakončení švédského mistra později viděl v televizi a sám se ho dokonale naučil. Fanoušky světového hokeje o tom přesvědčil v penaltovém rozstřelu s Kanadou, jeho pokus byl nádherný. A vítězný! "Řekl jsem si, že to udělám. Že se gólman bude bát koncovky a udělá pohyb," popisuje.

Kdyby musel dát, dost možná by sparťanský šikula zkusil jiný způsob. Ale takhle věděl, že může předvést zlatou trefu - ideální příležitost k nezvyklému řešení. "Stoprocentně jsem si nevěřil, ale vyšlo to," usmívá se. Simon (na snímku) ukázal kousek, který se moc často nevidí. Hlavně v takhle důležitých situacích. Když letos v NHL zaznamenal Tomáš Hertl branku trefou mezi nohama, v zámoří pak psali, že objev San Jose zesměšnil brankáře.

Teď mají za Atlantikem možná další munici, ale českému výběru je to jedno. "Nevím, jestli se na mě za to budou Kanaďané zlobit. Zda by po mně šli, kdybychom tady hráli ještě jednou," reaguje. Tenhle mimořádně inteligentní hokejista zvolil koncovku, která fungovala. Gólman Paterson kapituloval, Češi vyhráli. Tečka.

Zápas byl pro všechny české reprezentanty velkým zážitkem i dřinou. Moc krásnějších bitev nikdy nehráli, na mezistátní scéně zcela určitě ne. "Hodně nám pomohlo, že jsme dobře začali, vstup je strašně důležitý," pochvaluje si. Ovšem vítězství se rodilo v bolestech, Češi sice čtyřikrát vedli, nicméně protivník pokaždé vyrovnal.

"Na psychiku to bylo velmi náročné, pokaždé jsme hned dostali góla a Kanaďané se vrátili zpátky," připomíná Simon. Ovšem další zásahy dvacítka nedovolila, zámořský výběr sice mocně dotíral, leč zápas nakonec musel do nájezdů. A v nich přišla zmíněná velká chvíle nenápadného dravce ze Sparty, jenž stylem hry trošku připomíná Jaroslava Hlinku. Simon tvrdí, že koncovku jako Forsberg nedělal poprvé. "Zkouším ji na trénincích, ale je to těžší než při zápase. Tam brankář většinou udělá pohyb, při tréninku čeká," usmívá se.

Po velké bitvě má obličej do podkovy také Radek Faksa. Naděje Dallasu schytala v duelu hromadu ran, Faksův dres byl plný krve a jeho obličej hrál všemi barvami. "Dostal jsem pár ran, hlavně hokejkou do obličeje. Přerazili mi zub," ukazuje bolestivé zranění. Ale v tu chvíli mu vůbec nevadí. "Začali jsme dobře, tlačili jsme se do brány a dohrávali souboje. Hráli jsme přesně tak, jak bylo potřeba. Podařilo se nám dát čtyři góly. A nájezdy? To už je loterie," hodnotí ve zkratce.

Pro Faksu je výsledek lehkým zadostiučiněním. "Půlka kanadského týmu mě zná z ligy, hrajeme proti sobě. Na ledě měli kecy, pořád něco vykládali. Řezalo se to, ale tak to proti nim chodí. Bylo to vyhecované, Kanada nikdy nechce prohrát," říká útočník Kitcheneru. Až se po šampionátu vrátí do klubu, může plout kabinou se vztyčenou hlavou. "Taky se na to hodně těším! Když jsme před dvěma lety s Kanadou prohráli, kluci měli v šatně řeči, dali mi to sežrat. Teď si je vychutnám," plánuje.

Reprezentanty oprávněně těší, že dokázali povalit favorita. A že mají dva body, s nímž se moc nepočítalo. "Soupeř nám čtyřikrát vyrovnal, ale my to nakonec zvládli. Ukázala se síla mužstva," libuje si Faksa, který startuje na svém třetím šampionátu dvacítek. Stejně hovoří i Jakub Vrána. "Výborně nám zachytal brankář, změnili jsme systém a dodrželi, co nám říkal trenér. Jsme strašně šťastní, že to vyšlo," kvituje útočník švédského Linköpingu.

Vrána byl jedním ze čtyř českých střelců v normální hrací době, jeho gól z 53. minuty se moc líbil. "Bohužel nám pak Kanaďané srovnali, ale my neztratili hlavu a dál pracovali." Soupeř je na šampionátu pod tlakem, na zlaté medaile čeká už čtyři roky. Kanaďané jednoznačně počítali s tříbodovým ziskem. Jakmile se zápas komplikoval, mezi mantinely přibývalo napětí. "Trošku nervozní byli, ale nevím, jestli je to pak ovlivnilo," přemítá Vrána.

Češi si v sobotu večer užili velkou radost, teď pomalu začnou směřovat myšlenky k dalšímu soupeři. "Musíme znovu makat týmově, jako proti Kanadě. Když nám soupeř počtvrté vyrovnal, už jsem si říkal, že už bychom mohli vést trochu déle. Ale kluci dál dělali dobrou práci," oceňuje Jan Košťálek. Výhra nad javorovými listy může překopat pořadí základní části, záležet samozřejmě bude, jak hokejisté zvládnou utkání proti Německu a Slovensku. "Možné to je, ale není dobré o tom přemýšlet. Ve skupině máme celkem čtyři utkání, teprve pak budeme vědět co dál," uzavírá zadák kanadského Rimouski.

Parádní vítězný nájezd Dominika Simona: