Finy jsme nečekaně předčili v bruslení, všiml si Marek Sýkora během úspěšného čtvrtfinále

Národní tým se ve čtvrtfinále mistrovství světa v Německu znovu postavil proti soupeři z nejužší světové špičky a potvrdil, že tyto zápasy na turnaji v zemi našich západních sousedů zvládá. Svěřenci Vladimíra Růžičky staršího přetlačili v nájezdech houževnaté Finy a poprvé od šampionátu 2006 v Rize bude reprezentační výběr bojovat o medaile. „Především chci říct, že jsme vyhráli naprosto zaslouženě, i když jsme mohli rozhodnout už v první třetině, kdy jsme byli i přes rychle inkasovaný gól lepší,“ konstatuje s potěšením Marek Sýkora. Uznávaný trenér, který v minulosti vedl mládežnické národní týmy a vysoký kredit si vybudoval i v Kontinentální hokejové lize, podle vlastních slov ve vítězství věřil.

„Díval jsem se na zápas sám a říkal jsem si, že tohle je přesně ten den, kdy vyhrajeme. Věřil jsem, že se to hráči zvládnou ještě v normální hrací a zvítězí 2:1. Nakonec jsem nebyl moc daleko od pravdy.

Sice jsme hned od první minuty prohrávali, ale mám takovou teorii, že rychlý gól mužstvo, které ho vstřelí, spíš umrtví, což Finové potvrdili. Chvilku sice trvalo, než se z toho naši hráči vzpamatovali, ale pak tuhle třetinu ovládli. Jak už jsem říkal, mohli jsme v tomto dějství rozhodnout.

Bohužel nám opět chyběla produktivita. I trenéři si už několikrát posteskli, že tým odvede spoustu práce, ale nedokáže ji přetavit v góly. Ve vyrovnané druhé třetině byl důležitým momentem zpacifikovaný únik Pihlströma, po němž rozhodčí vyloučil Mojžíše. Ve třetí třetině jsme byli opět lepší.

Finy jsme nečekaně předčili v bruslení, i když utkání vypadalo vyrovnaně. Lépe jsme hráli střední pásmo, dávali jsme si lepší přihrávky. V prodloužení považuji za klíčový okamžik finskou přesilovku čtyři na tři. V tu chvíli jsme si pomyslel, že inkasujeme anebo vyhrajeme.

Nájezdy jsme zvládli dobře, jen nevím, co Jakub Klepiš vymýšlel za zakončení. Viděl jsem ten jeho vynikající blafák, který měl udělat i teď a nemuselo se čekat až do úplného konce. Znovu se ukázalo, že naše reprezentace se v Německu dokáže na zvučnějšího soka vytáhnout.

Když mne lidé potkávají a ptají se, jak šampionát nebo zápas dopadne, odpovídám jim, že úspěchy se nedělají tak, že tým přijede a všechno vyhraje. Tohle zvládnou maximálně Rusové v sestavě, jakou do Německa přivezli. K úspěchu se však daleko častěji dojde přes obtíže a problémy, které tým posílí. Výhra ve čtvrtfinále navíc ještě zvedne sebevědomí.

Po takovémhle zápase se těžko vyzdvihují jednotlivci, přesto bych některé hráče zmínil. Přečetl jsem si slova Tomáše Vokouna před mistrovstvím, kdy říkal, že chce pomoct trenéru Růžičkovi. A to dělá. Dodává mužstvu stoprocentní klid a jistotu.

V obraně si dobře počínali Rozsíval s Blaťákem, vpředu se dařilo Klepišovi, který dal i gól, ale scházel mi u něj proměněný nájezd, jak už jsem říkal. Kus dobré práce odvedl Novotný, vysoký standard předvedl znovu Rolinek. Zapomenout nechci ani na Lukáš Kašpara. Patřil dlouho k zanedbávaným hráčům, ale ukázal, že je to střelec, který zvládá i oslabení.

Dalším důležitým faktorem bylo, že se přes počáteční potíže podařilo hráče donutit, aby chodili před branku. Právě tohle představuje problém českého ale třeba i ruského hokeje. Klepišův gól jasně prokázal, že gólman nesmí vidět. Hráči před Rinneho chodili, což je jen dobře.

Postoupili jsme do semifinále, kde nás čekají Švédové. Ti budou těžším protivníkem než Finsko. Souběžné hrané čtvrtfinále jsem neviděl, ale mají vyvážený tým, přestože někdy umí soupeře trošičku podcenit v hlavách. Šance vidím padesát na padesát.

Nepatřím mezi ty, kteří by si vzpomněli, jak probíhal který turnaj, ale četl jsem srovnání s turnajem v Rize, kde jsme naposledy získali medaili. I tehdy bylo mužstvo podceňované. V novinách se dokonce píše, že řada předních týmů přivezla „béčka“. To naše, čímž nechci hráče nijak shazovat, zatím výborně zvládá motivaci na zápasy, což je rozhodující.“