Finský objev Eminger je rád za první kontakt s reprezentací. Chci si to užít a pořádně makat, říká

Reprezentační dres naposledy oblékal v kategorii dvacetiletých, Vladimír Eminger tehdy bojoval o mistrovství světa. Jenže po odchodu z Litvínova do finského Oulu dostal od severočeského klubu zákaz startu na mezistátní scéně a od té doby další šance nepřišla. Sympatický zadák se dočkal až nyní, na prahu nové sezony. Trenér Růžička pozval šikovného zadáka doa prvního letního kemp v pražském Edenu. "Bylo to pro mě velké překvapení," přiznává.

Tajně doufal už dřív, ale dobře věděl, že především musí podávat trvale výtečné výkony. "Loni se mi ze začátku moc nedařilo, pak už to bylo lepší. Play off se povedlo a já si říkal, že to s nároďákem třeba časem vyjde," hlásí. V Kärpätu Oulu se prosadil do základní sestavy a přispěl k mistrovskému titulu, který si pak Eminger pořádně vychutnal.

"Oslavy trvaly asi týden, hlavně fanoušci si to užili," usmívá se. Ve Finsku už žije dlouho, dobře zná tamní mentalitu. "Oni na pivo chodí nepravidelně, ale když jdou, dají jich třeba deset až patnáct," pokračuje z vesela. Sám se prý držel zpátky, ovšem radost měl velikou. Aby ne. Nadějný obránce se kdysi vydal svou cestou, na severu Evropy začínal jako neznámý krajánek.

V juniorce Oulu musel bojovat o důvěru trenérů v konkurenci tamních nadupaných vlčáků. "Přede mnou tam byl jeden Čech, teď tam přišel mladý šestnáctiletý kluk. Ale Finové jsou hodní a přátelští," odmítá, že by musel podstupovat vyhrocený zápas o místo. Zadarmo však pochopitelně nedostal nic. "Hlavně jsem se osamostatnil. Je to něco jiného, než když přijedete domů a maminka má připravenou večeři. Zpočátku jsem neuměl vařit ani prát, byla to škola života," uznává.

Po osobní stránce mu pomáhali tatínek i další členové rodiny, to hlavní však musel sám. Především po hokejové stránce. "Finská soutěž je rychlejší, hraje se víc do těla. Já tam zlepšil hlavně bruslení. Přišel jsem a měl dlouhé, víc než hodinové tréninky. Bylo to velmi intenzivní," vzpomíná. Postupně se dral nahoru. Dostával prostor, dělal dobré jméno českému hokeji, který v Oulu proslavili třeba Ujčík, Kratěna, Broš, Machulda, Sičák a další.

"Klub vyhrál čtyři tituly a vím, že na tom měli podíl i naši hráči," připomíná. V uplynulé sezoně držel spolu s ním basu hlavně Ivan Huml. Zkušený útočník prožil vynikající období. "Ivan má v Oulu finskou přítelkyni, vídali jsme se často. Teď během léta také, před pár dny na Moravě." S Kärpätem oba prožili senzační play off. "Výborný tým jsme měli i rok předtím, ale nevyšlo nám play off. Letos už ano, v kádru hráli Aaltonen nebo Kukkonen, kteří byli na olympiádě, tým měl sílu. Povedlo se a bylo to hezké," kvituje.

Zatímco na severu Evropy už Vladimír získal respekt, v České republice ho moc lidí nezná. Rád by to změnil, cesta vede hlavně přes reprezentaci. "Pak bych se snad mohl dostat do většího povědomí," souhlasí. Je připraven udělat maximum. "Teď před kempem jsem si nepřipouštěl žádný velký tlak. V Edenu si to chci užít, budu pořádně makat. Je to pro mě první malinký krůček," konstatuje.

Už dávno není natěšeným vyjukaným zajícem, který se hokejově vzdělával mezi litvínovskou mládeží. Z těch dob si pamatuje hlavně trenéra Weissmanna, s nímž se nyní potkal v reprezentaci. "Je přísný, v juniorech mi dával do těla," reaguje. "Jsem moc rád, že je tady. Známe se dobře," dodává. Tvrdí, že Finsko ho změnilo po sportovní i lidské stránce, odchodu do Oulu nikdy nelitoval. "Byl to dobrý krok," nepochybuje.

Kdyby zůstal doma, mohl odjet na šampionát dvacítek. Leč vzhledem k zákazu to nevyšlo. "Turnaj trvá dva týdny, ve Finsku jsem po celý rok. Prospělo mi to," škrtá případnou lítost. Ze začátku zápasil s komunikací. "Finsky jsem neuměl, anglicky trochu. Po Vánocích už to bylo lepší, mohl jsem mluvit s trenérem, pochytil jsem víc a víc." Věřil, že se vydal správnou cestou. A posléze se dočkal první odměny. Nejprve finský titul, teď první kontakt s dospělou reprezentací - byť jen na tréninky.

Eminger netají nadšení, v klubu ho uvolnili bez potíží. "V Kärpätu byli rádi a přáli, ať se mi daří," říká. Národní tým zahájí program zápasů až v listopadu, shodou okolností na finském turnaji Karjala. "Je to pro mě veliká motivace, ale o utkáních teď nepřemýšlím," reaguje s nadhledem. Rodiče a známí by Vladimíra pochopitelně rádi viděli v některém mezistátním duelu, zatím si však musejí počkat. "Přijedou se podívat na poslední sobotní trénink," uzavírá.