Extáze Alexandera Ovečkina. Všechny vás miluju! křičel mistr světa

(QUEBEC, od našeho zpravodaje) Alexander Ovečkin je emotivní hokejista. Hraje na sto deset procent. Když dá gól, raduje se jako malý kluk. Ve finále mistrovství světa proti Kanadě se sice netrefil, ale patřil k nejplatnějším hráčům sborné. Jakmile Ilja Kovalčuk rozhodl v prodloužení, okamžitě se Ovečkin pustil do nevídaných oslav. Hulákal, smál se, divočil. Jako by ani nevěřil, že mezi dospělými konečně dosáhl něčeho velkého.

Když přišli čerství mistři světa zhodnotit před média velkolepý zápas, byla na nich vidět euforie. Nicméně proti Ovečkinovi působili hodně zakřiknutě. Hvězda Washingtonu vtrhla mezi žurnalisty jako velká voda. "Iljo, vyhráli jsme. Chápeš to?" zavolal na kamaráda Kovalčuka, aniž by bral v potaz, že kamery běží naplno.

Jakmile Ovečkin uslyšel první dotaz v ruštině, nemohl najít správná slova. "Nedokážu popsat, čeho jsme dosáhli. Porazili jsme Kanadu, v jejich prostředí. Na mistrovství světa, které se tu konalo poprvé. Všichni čekali velký zápas, my jsme se také těšili. Jsme šťastní," hlásil.

V očích mu plápolaly plamínky vášně. Někdo radost předstíhá, jiný ji nedává znát. Ovečkin si výjimečný okamžik užíval srdcem. Během krátkého povídání neustále sledovat mobilní telefon.

"Právě mi napsal zprávu kamarád. Známí, rodiče, mamka, táta - prostě všichni nám fandili," líčil upřímně. Podíval se na hruď, kde se houpala zlatá medaile. "Nikdo se jí nesmí dotknout. Je jenom moje," zahlaholil. Věděl, co úspěch znamená. "Když jsem začínal s hokejem, pořád jsme prohrávali. Teď se to konečně otočilo."

Vzápětí se podíval do kamery ruské televize a emotivně zakřičel: "Všechny vás miluju! Úplně všechny. Rusko slaví vítězství, na které jsme čekali patnáct let. Užijte si to! My si to taky vychutnáme," slíbil fandům. Zatímco v Moskvě hned vypukl plán, jak šampióny co nejlépe uvítat po jejich úterním příletu, hokejisté sborné chystali dlouhou noc."

"Celý národ se opije a my asi taky," pravil bezelstně Ovečkin. Místností pro rozhovory s novináři se pohyboval jako neřízená střela. Chvíli hovořil, chvíli telefonoval. Pak se smál. Stihl přijmout gratulaci od Ryana Getzlafa. "Teď si budeme užívat. Víte, jsem hrdý na svou zemi a také na tenhle tým, který dokázal takovou velkou věc," hlesl.

Za okamžik už stál před hloučkem žurnalistů, kteří žádali odpovědi v angličtině. "Ruská mašina se rozjela, teď už neprohrajeme," pravil. Úspěch řadí v kariéře hodně vysoko. "Čekali jsme dlouho. Jsme mistři světa, nejlepší na světě. Strašně moc si toho vážíme, protože porazit Kanadu tady, to už něco znamená. Lidé tady hokej milují."

Na Ovečkinovi bylo vidět, jak moc toužil po zlatu. Během utkání hrál na hranici únosnosti, podstupoval vypjaté bitvy, dřel do posledních sil. Po skončení zápasu nemohl dlouho uveřit tomu, co se stalo. "Nevím, kdy mi to dojde. Teď mám v sobě směs štěstí a euforie. Pořádně nevím, co se děje. Vyhrát je tak nádherné!" přiznal.

S povídáním byl ale najednou konec. Zazvonil telefon, který celou dobu Ovečkin držel v ruce. "Ahoj," vykřikl útočník Washingtonu do přístroje a otočil se. "To si piš, že si to užijeme. Kde jste?" bylo ještě slyšet. Jeden z nejlepších útočníků vzápětí uháněl do kabiny. Velké oslavy právě začaly.