EBEL je atraktivnější než extraliga, myslí si Orel Blatný. Nebyl ve sklípku a nerad jezdí autobusem

Zdeněk Blatný (na snímku) prošel ve dvaatřiceti letech těžko uvěřitelnými dvaceti mančafty. Brněnský odchovanec s vizitkou hokejového cestovatele má za sebou angažmá v zámoří, ve Švédsku, Finsku, Švýcarsku, Německu či Slovensku, ale poslední tři sezony si oblíbil podceňovanou rakouskou EBEL. Aktuálně obléká dres Znojma, které může být s dosavadním průběhem sezony spokojené. „Podáváme dobré výkony a soupeři z nás mají respekt,“ těší v rozhovoru pro hokej.cz zkušeného útočníka, který má za sebou dokonce pětadvacet startů v NHL.

Výčet Blatného angažmá je vskutku pořádně tučný. Po osmi sezonách strávených v zámořských soutěžích se vrátil blíž svému domovu a postupně zkoušel s trochou nadsázky všechny soutěže evropského kontinentu. „Baví mě to a je to vlastně můj život, protože nic jiného v podstatě neumím. Musím říci, že čím jsem starší, tím více si to užívám,“ překvapuje dvaatřicetiletý útočník, který si libuje i nad svobodou. „Naštěstí jsem už dva roky sám, což je v tomto směru pozitivní,“ prozrazuje.

Nejvíce si asi v průběhu bohaté kariéry cení pětadvaceti startů v zámořské NHL, v níž oblékal dres Atlanty a Bostonu. „To byl pro mě největší zážitek a asi i největší osobní úspěch, hrát nejlepší soutěž světa se nepoštěstí každému,“ uvědomuje si Blatný, který rád vzpomíná i na své další štace. „Všude bylo něco speciálního, i zisk mistrovského titulu ve Švédsku byl moc příjemný. Určitě nebylo žádné místo, na které bych nevzpomínal v dobrém,“ pochvaluje si Blatný, který vsadil na rakouskou EBEL.

V soutěži totiž působí už třetím rokem, ačkoliv s každou sezonou zatím přichází i nová štace. „EBEL mi vyhovuje a s její úrovní jsem spokojený. Hráči v ní praktikují podobný hokej jako v Americe, na což jsem už zvyklý. Navíc to mám zase o něco blíže k dceři, takže ji mohu pravidelně vídat,“ nachází jen samá pozitiva a vzápětí nechápe, proč je soutěž v našich končinách tak přehlížena. „Lidé si tady vůbec neuvědomují, jakou má EBEL kvalitu a neskutečně ji podceňují,“ mrzí Blatného.

„Jakmile fanoušci vidí spojení Rakouska a hokeje, tak je to v jejich očích hned špatné. Přitom tady působí tolik zkušených zámořských hráčů, kteří už mají něco za sebou. Podle mě to je atraktivnější soutěž než extraliga,“ myslí si zkušený útočník, který se vzápětí pustí do podrobnějšího rozboru. „Není to tak svázáno taktikou, EBEL se hraje nahoru dolů a divákům se hokej musí líbit. Kdežto v extralize, když někde přijede třeba Chomutov a celé utkání jen brání, tak jsou vidět jen čtyři šance,“ hlásí.

Angažmá ve Znojmě však Zdeněk Blatný začal velmi smolně a hned v úvodu soutěže přišlo nepříjemné zranění. „Bylo to pro mě obrovské neštěstí, až se mi chtělo brečet,“ přiznává. „Když celou letní přípravu dřete a pak se hned v prvním utkání zraníte, tak v podstatě veškerá práce přijde vniveč. Měl jsem natrhlý sval ve stehně, takže jsem musel mít čtyři týdny absolutního klidu a vrátil jsem se do hry až po šesti týdnech. Ale takový je hokejový život, i zranění k tomu patří,“ popisuje těžké chvíle.

Nyní už je zase zpátky a podílí se na velmi solidních výsledcích jediného českého zástupce v rakouské EBEL. „Podáváme výborné výkony a soupeři z nás mají respekt,“ těší Blatného. „Přitom máme v kádru hodně mladých kluků. Je mi dvaatřicet a jsem tady třetím nejstarším hráčem. Ostatní kluby mají na soupiskách třeba deset až patnáct Kanaďanů, kteří jsou v podstatě už hotoví hráči, navíc v ideálním hokejovém věku,“ srovnává. „Od sebe bych asi čekal více, ale vždy může být hůř i líp,“ dodává.

V posledním domácím vystoupení s Villachem se mohl stát velkým hrdinou, jenže v úplném závěru neproměnil velkou šanci a Znojmo v souboji dvou dravců prohrálo 4:5. „Sekundu před koncem jsem mohl vyrovnat, což by byl fantastický obrat,“ přiznává. Orli totiž ztráceli už čtyři góly, ale v závěru mohutným náporem stahovali soupeřův náskok. „Rychle jsme prohrávali a pak už to Villach začal bránit, šlapali jsme, ale na vyrovnání nedosáhli. Je to škoda, ale nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali.“

Velký tématem posledních dní jsou na jihu Moravy rakouští arbitři, s jejichž výkony není trenér Jiří Režnar vůbec spokojen. „Těžko se to hodnotí, protože jeden zápas odpískají dobře a další už je horší. Myslím si, že je to všude stejné. Přece jen to jsou jenom lidi, kteří chyby dělají. Ale je pravda, že jakmile se jako český tým představíme někde v Rakousku, tak mají domácí k dispozici mnohem více přesilových her, ale s tím se asi nic nedá dělat,“ uvědomuje si Blatný, který ještě vloni působil ve Vídni.

„Při vzájemných zápasech mám mnohem větší motivaci. Chci jim totiž ukázat, že udělali chybu, že si mě nenechali v kádru. Ale rozhodně nelituji toho, že jsem šel do Znojma. Spíše naopak! Ale nepočítal jsem s tím, že bych tady někdy mohl hrát. Jednání s panem Oherou však byla rychlá a korektní,“ chválí brněnský rodák, jehož tým čeká už v pátek další trip po cizích kluzištích. Tentokrát bude zpříjemněn pohledem na krásnou krajinu v okolí Bolzana i Dornbirnu, kde Orli hrají své další zápasy.

„Abych se přiznal, tak cestování autobusem úplně nesnáším. Takže už teď přemýšlím, co všechno si mám s sebou vzít, abych to vůbec přežil. Asi se budu snažit co nejvíce spát, případně se mrknu na nějaký film. Při cestě zpátky už to je lepší, protože pojedeme v noci. Takže rozhodně se přírodou kochat nebudu,“ popisuje s lehkým úsměvem své cestovní trable. „Jedeme tam hrát hokej, takže na sledování přírody moc času mít nebudeme, uvidíme vlastně jen hotel a stadiony,“ pokračuje v povídání.

A jaké má bývalý juniorský mistr světa ve dvaatřiceti letech další hokejové cíle? „Doufám, že budu mít ve Znojmě skvělou sezonu, další rok začnu už v KHL, pak půjdu zpátky do NHL a nakonec dostanu šanci i v reprezentaci,“ usmívá se od ucha k uchu. „Ne, teď už vážně. Realita je taková, že v dnešní době je vůbec velkým problémem sehnat práci, takže jsem moc rád, že mohu být ve Znojmě. Budu rád, když tady ještě pár let zůstanu. To bych si pak mohl říci, že mám za sebou krásnou kariéru,“ zasní se.

„Takže žádné velké cíle už nemám, chci prostě hrát, co to jen půjde, ale hodně bude záležet samozřejmě na zdraví,“ uvědomuje si Zdeněk Blatný, který sice na jihu Moravy vyrostl, ale ještě nikdy nenavštívil tamější proslulé vinné sklípky. To však hodlá brzy napravit, i když počkat si bude muset asi až na skončení aktuálního ročníku. „Musím se přiznat, že jsem ještě ve vinném sklípku nikdy nebyl, ale rád bych se do nějakého po sezoně podíval,“ potvrzuje na závěr sympatický znojemský forvard.