Dvě třetiny se Slováci nevyrovnali s naším celoplošným tlakem, všiml si Vladimír Martinec

V posledních dnech netrpělivě očekávaný vstup do olympijského turnaje má český národní tým za sebou. V prestižní bitvě někdejších federálních bratrů porazila družina Vladimíra Růžičky Slovensko, když o svém úspěchu rozhodla v závěru prostředního dějství. Reprezentační výběr potvrdil, že v posledních letech zahajovací duely zvládá a udržel proti východnímu sousedovi neporazitelnost v kláních pod pěti kruhy. Přispěly k tomu trefy kapitána Patrika Eliáše, Jaromíra Jágra a Tomáše Plekance. Utkání sledoval rovněž Vladimír Martinec (na snímku). Několikanásobného mistra světa z hráčských i trenérských časů a majitele olympijského zlata z Nagana, kde působil v roli asistenta Ivana Hlinky, výkon českého týmu potěšil.

„Od začátku jsme sledovali vynikající hokej v obrovském tempu a s velkým nasazením, které sice postupně trochu opadlo, ale už z fragmentů předchozích zápasů jsem vypozoroval, že všechny týmy začínají takhle zostra. Je to dané tím, že hráči se sešli před dvěma třemi dny a mají ohromnou chuť a sílu.

Náš tým měl k dispozici jen jeden trénink v kompletním složení, ale tohle bylo stejné pro všechny. Díky pohybu vypadala souhra všech formací dobře. Navíc tihle vynikající hráči prokazují kvalitu i tím, že předvídají situace a umí je výborně přečíst.

Zpočátku se nám dařilo dostávat Slováky pod tlak. S naším celoplošným napadáním si nedokázali dvě třetiny poradit. Myslím, že jsme byli lepší a diktovali jsme, jak se bude hrát. Hluché místo jsme si vybrali v úvodu prostředního dějství, kdy soupeř vyrovnal.

Ve třetí třetině to vypadalo jinak, protože jsme od první minuty čekali ve středním pásmu. Nikam jsme se nehrnuli a bránili výsledek. Čekali jsme na chybu Slováků, ale ti jich moc neudělali, takže jsme se k protiútokům příliš nedostávali. I proto jsme si první střelu na Haláka připsali docela pozdě.

Celkově se domnívám, že můžeme start do turnaje hodnotit pozitivně, přestože se nějaké nedostatky objevily. Zmínil bych zejména, že si musíme dávat pozor na střídání. Jednou jsme kvůli tomu hráli oslabení, pak to několikrát bylo na hraně. Přičítám to zejména snaze, z níž tohle pramenilo.

Zatím považuji za předčasné hodnotit jednotlivce. Všichni mají dost sil, až v dalším průběhu turnaje se ukáže, kdo vynikne. Přesto musím pochválit oba brankáře. Podali výborné výkony. Halák velmi dobře čelil našemu tlaku v prvních dvou třetinách, Vokoun působil velmi jistě. Nevyrážel puky. Bylo znát, že mu spoluhráči věří a i on sám se cítí v pohodě.

Hodně se mluvilo o tom, jak Jaromír Jágr zvládne návrat na užší kluziště. V první třetině možná strávil na ledě méně času, ale jakmile měl puk, byl vidět. V pásmu soupeře se v tu chvíli vždycky něco dělo. Ať střílel sám nebo se do zakončení dostal někdo jiný. Anebo z toho vznikl faul soupeře.

Nicméně dobře hrály všechny formace, každá si dokázala vytvořit nějakou šanci k ohrožení slovenské branky. V přesilovkách jsme na začátku dostávali soupeře pod tlak. Slováci se nemohli dostat k puku, jen stáli a chyběla jim šťáva na rychlý přístup. Pak se to trochu změnilo, ale jednu jsme nakonec využili.“