Dvacítka je pátá, stejně jako loni. Letošní tým byl víc ofenzivnější, srovnává trenér Přerost

(UFA, od našeho zpravodaje) Reprezentační dvacítku vedl na třech mistrovstvích světa, letošní výběr skončil stejně jako ten minulý - na pátém místě. "Vím, že se počítají jen medaile, ale vzhledem ke kvalitě soupeře, kterého jsme dostali ve čtvrtfinále, jsem osobně s naším vystoupením spokojen. Vyhráli jsme čtyři ze šesti zápasů," konstatuje hlavní kouč Miroslav Přerost. Po závěrečné výhře nad Švýcary i pro něj nastala úleva. V cíli je totiž nejen šampionát, ale i trenérova mise u juniorské reprezentace.

Až se vrátí domů, vytvoří analýzu působení českého výběru na šampionátu. A pak předá agentu nástupci. "Po třech letech končím. Jsem trošku vyhořelý. Tři roky práce byly hodně náročné. Už to stačilo," přiznává. Na turnaji v Ufě kouč uzavřel svoje působení u juniorské reprezentace s ročníkem, který zná od kategorie šestnáctiletých. Hráče jako Hertl, Jaškin, Sedlák vedl Přerost od roku 2010.

Pravda, s krátkou přestávkou. Přerost trénoval šestnáctku a sedmnáctku, poté povýšil k mužstvu dvacetiletých. Ročník 1993 dostali v osmnáctce na starost Jiří Šolc a Martin Hosták, velmi dobře sehráli Memoriál Ivana Hlinky, jenže šampionát v Německu se nepovedl. Týmu v duelu s Finskem chyběl kousek k postupu do play off, trenéři a hráči ho však trestuhodně promrhali, výběr nakonec musel bojovat o záchranu. Je dobře, že ve dvacítkách dopadla tahle parta mnohem lépe. I když tajně myslela ještě výš.

Dvacítka znovu obsadila páté místo, ale došla k němu po trošku jiné trase než předchozí výběr. Kde mezi oběma mužstvy vidíte největší rozdíly?
"Byly minimální. Ten letošní byl víc ofenzivnější, útočná síla se myslím projevila. Jen proti Američanům se neprosadil, ale ve čtvrtfinále jsme měli třicet střel. Bohužel, nebyli jsme schopni dát gól, naopak soupeři spadlo do brány skoro všechno. Před rokem jsme měli mužstvo víc defenzivnější, byla v něm velká vnitřní síla a vynikající brankář Mrázek. V obou případech jsme přizpůsobili taktiku, v Calgary jsme se zaměřili víc na hru ve středním pásmu, teď dostala větší prostor útočná činnost. Hráče jsme pokaždé vybírali podle výkonnosti a charakteru."

Napadnou vás ještě jiné odlišnosti, když se podíváte na oba poslední šampionáty?
"Teď jsme měli jiný program základní skupiny. Zatímco loni jsme hráli dvě utkání, pak den volno, a zase dvě utkání, tentokrát byly pauzy rovnoměrnější. Mohli jsme si tím pádem dovolit víc vytěžovat první pětku, v níž jsme měli Jaškina s Hertlem. To jsou skuteční profesionálové, na úrovni Mrázka či Holíka z předchozího roku. Podobných hokejistů bychom potřebovali víc. I na zatížení klíčových hráčů musíte myslet, nelze je uvařit. Mistrovství světa je nejen v tomto ohledu zvláštní turnaj. Hráči jinak celkově splnili to, co jsme očekávali. Někomu se dařilo víc, jinému méně. Byli jsme ale bojovný tým s charakterem."

Vy jste zažil tři šampionáty, prošel jste sám určitým vývojem?
"Samozřejmě. Na prvním mistrovství jsme udělali nějaké chyby, člověk vidí dneska některé věci jinak. Účastí na šampionátech získáte ohromné zkušenosti, které vám příště pomohou. Bylo to náročné, teď nastal čas skončit. Předat to jiným."

Hodláte opustit juniorský výběr, nebo i práci na svazu? Netáhne vás to třeba do zahraničí?
"Ne, to ne. Se svojí pracovní náplní na svazu jsem spokojen. Chtěl bych se víc věnovat svému dítěti, tedy hokejovým akademím. Ty si piplám a věřím, že se budou dál rozvíjet."

Český mládežnický hokej zaznamenal v posledních letech výkonnostní propad. Odrazili jsme se už ode dna?
"Až v dalších letech se ukáže, jestli se nám to podařilo zastavit. Faktem je, že výsledky mládežnických výběrů nejsou takové, jak bychom si představovali. S dvacítkou se nám teď dvakrát podařilo postoupit do play off, což v porovnání s ostatními soupeři už není malý výsledek. Loni jsme s Rusy podlehli v prodloužení, letos jsme narazili na Američany, kteří po nás přejeli i Kanadu. Ale pohled na mládežnický hokej nelze měřit jen výsledky na mezistátní scéně, klíčové je, kolik hokejistů se nám podaří vychovat pro extraligu. Pro první národní tým. A v tomto ohledu vidím velký deficit."

Problémem je přechod z juniorů mezi dospělé. Šance pro mladé v nejvyšší soutěži.
"Určitě. Je to velká škoda. Když Vrána může hrát v Linköpinngu elitserien, nevidím důvod, proč by to nemohlo platit u dalších hokejistů u nás. Pro kluby by to byla investice do budoucna, je to koncepční i ekonomicky výhodné. Jenže my teď ve dvacítce měli jen Tomáše Hertla, který pravidelně hrál nejvyšší soutěž. To je strašně málo."

Co říkáte na kritické ohlasy, které se objevily po vysoké porážce od Američanů?
"Když si čtu články odborníků, kde nám vytýkají různé věci, nikde nevidím sofistikovaný názor, jak z toho ven. Co dělat, abychom ten propad zastavili. Kudy by měla tedy vést cesta. Na hokejovém svazu jsme se po určité vydali a potrvá roky, než se dočkáme výsledků. Zároveň chci říci, že se pořád dokola mluví o svazu, ale co rodiče, hráči, agenti? Na ty se zapomíná."

Ve Švédsku měli v polovině 90. let podobné problémy a dokázali se z nich vymanit. Může to podobně jít také u nás?
"Ano, u Švédů byl mladý hokej na hraně. Všichni si to uvědomili a zvolili určitou strategii, která je vrátila zpátky. U nás jsou podmínky složité, uskutečnit některé záměry je hůř realizovatelné. Jen si vezměte třeba zapojení mladých hráčů. Systematicky to vlastně dělají jen dva kluby - Slavia a Zlín. Vláďa Růžička to má dlouhodobě dané. Vybere si hráče a dá mu v prvním mužstvu prostor. Ve Zlíně to samé. Podívejte se na jejich obranu: Zámorský, Řezníček, Matějíček, Horák, Šenkeřík. V týmu jsou Holík a Honejsek, polovinu pomalu tvoří hráči ročníku 1991 a mladší. Přitom jsou v tabulce třetí! Letos možná nezískají titul, jenže za dva za tři roky z toho bude Zlín jednoznačně profitovat. Bohužel, jiné kluby se nám v tomto ohledu nedaří přesvědčit, že sázka na mladé není špatnou variantou."

Přitom to evidentně funguje.
"Funguje. Kdo z mladých do extraligy přijde, málokdy se neuchytí a zase v tichosti odejde. Víte, tohle je věc každého klubu. Je jejich legitimním právem, jak se rozhodnout. Ale extraliga by se určitě zlevnila, kdyby kluby nedělaly občas komické nákupy veteránů nebo jiných drahých hráčů."

Může svaz nějak na oddíly apelovat, přimět je ke spolupráci?
"Záleží na pravidlech, jaká extraliga má. Tohle je spíš na Pepu Řezníčka. Já se zaměřuji především na mládežnický hokej v kategoriích od 16 do 20 let, ne na ten komerční - tedy na extraligu a první ligu. U mládežnických kategorií jsme udělali určité kroky: snížili jsme počty účastníků v soutěžích, klademe důraz na studijní výsledky, vznikly akademie. Chceme mimo jiné vrátit do českého hokeje disciplínu."

Daří se to?
"Narážíme samozřejmě na problémy. Teď jsme jeden takový řešili s hráčem osmnáctky. Neměl studijní výsledky, agent navrhl, že přestane chodit do školy a dál bude jezdit na reprezentační akce. Rodiče by to akceptovali, což je v Kanadě nebo ve Švédsku nemyslitelné! Devadesát procent hráčů se hokejem nezabezpečí, osmdesát procent si sice může určitou dobu vydělávat, ale příjmy nebudou tak extrémní. Když už pominu určitý smysl pro disciplínu a řád, kterou mladí ve škole dostanou, vzdělání se jim bude po kariéře hodit. Někteří rodiče a agenti to vidí jinak, já tahle spojení považuji u mladých hráčů za vražedný koktejl."

Nechybí také větší konkurence? Hráčská základna v porovnání s dobou před 20 lety poklesla, sport už není u dětí číslem jedna.
"Ano, to taky. Hodně se mluví o tom, že je třeba hlavně tvrdě dělat. Jistě, jenže k tomu vede jenom jeden jediný segment - konkurence! Pouze ta nutí lidi být tvrdší, tvrdší a tvrdší. V Kanadě či Americe s tím problémy nemají, konkurence tam funguje, my jsme v odlišných podmínkách. Pokud to hráči a rodiče nevezmou, nemáme šanci. Určitě to nemůže být tak, že hokejista přijede na sraz a trenér jen louskne prsty."

Situaci ovlivňují odchody talentovaných juniorů do zámoří. Daří se je postupně snižovat?
"Bavil jsem se tady s lidmi z kanadské televite TSN. Ptali se mě, proč ti naši kluci chodí do zámoří tak brzy. Vždyť nemají žádnou šanci, říkali. My se snažíme, abychom odchody omezili u těch nejmladších. Aspoň do doby po mistrovství světa osmnáctek. Před 20 lety byla jiná doba. V Čechách fungoval v podstatě jediný agent Míra Henyš, doma vyrůstali hotoví hráči, kteří šli do NHL, případně na farmu do AHL. To byl třeba příklad Pavla Trnky. A teď? Letošní osmnáctka ztratila sedm nebo osm nejlepších hráčů, kteří jsou v zámoří a na šampionát nemohou. To je přece strašně velké číslo i vzhledem ke konkurenci, o níž jsme mluvili. Proto jsme přišli s návrhem reprezentačních smluv, aby do 18 let byli doma. Anebo odešli, ale museli reprezentovat."

Podepsali je všichni hráči současné sedmnáctky?
"Všichni. I ti v šestnáctce. Hokejový svaz dává do přípravy ohromné prostředky a logicky si chce ochránit investice. To je jedna věc. Druhá se týká toho, abychom měli hokejisty k dispozici na osmnáctkách. V šestnáctce chce být každý, aby ho lidé z venku viděli. Kdo nereprezentuje, nikdo o něm neví. Letos nám odešlo několik hráčů z osmnáctky, ale v kanadských klubech moc nehrají, třeba i sedí. Tím totálně ztrácejí! A to my si nemůžeme dovolit. Bohužel, zatím to funguje tak, že hráče někdo vezme a odtáhne pryč, děj se vůle boží. Tohle mimo jiné také demoralizuje ten zbytek, který zůstane. Prostě to je špatně."

Jak se díváte na to, že Karlovy Vary hrají pro změnu ruskou juniorskou MHL?
"Je to specifická záležitost. Český mládežnický klub s českými hráči v zahraniční soutěži, to tady ještě nebylo. Že bych z toho byl nějak nadšený, to ne. Jenže se jedná o přirozený vývoj. KHL se u nás také hraje, co když časem bude mužstev víc? V MHL se mohou naši hráči dál vyvíjet a jsou samozřejmě k dispozici národním týmům."