Druhá liga se za pět let obrovsky zvedla, říká vsetínský Josef Mikeš

Až po dlouhých šesti zápasech se dostal na led vsetínský útočník Josef Mikeš (na snímku). Hráč, který kdysi nastupoval i v Evropské hokejové lize, ale na druhé straně pomáhal také Valašskému Meziříčí v krajském přeboru. Příčinou výpadku byla transfer karta, která putovala v francouzského Toulonu, místa jeho předchozího angažmá, téměř měsíc. Na Mikešovi byla vidět obrovská chuť do hry. Na levém křídle formace s Tesaříkem a Štraubem sehrál výborné utkání, asistoval u obou gólů zkušeného centra a odvedl přesně to, co od něj trenér Hlobil očekává – celoplošnou, důraznou hru s chytrou a přesnou přihrávkou.

Po zápase stál ve VIP salonku a spolu s některými dalšími spoluhráči doplňoval ztracené kalorie. První otázka tedy byla nasnadě.

Když jsem vás viděl v salonku, vypadalo to, že ve Vsetíně hrajete za večeři?
„No, nejsou tady takové smlouvy, jako třeba v Šumperku, ale nestěžuju si. Je tu zase dobrá parta.“

Určitě vás svrběly ruce, viďte?
„To tedy ano. Bylo to těžké. Že mám neomezený transfer do Francie, to jsem se dozvěděl dva dny před začátkem soutěže. Pětky už byly postavené a najednou se musela vyřizovat moje transfer karta. Nevím, kde ten problém vznikl. Někdo v klubu to tehdy musel podepsat a vědět. Stál jsem kvůli tomu několik zápasů a je to poznat. Když člověk nehraje zápasy a jenom trénuje, je to menší zátěž. Trénink není zápas, to je jasné.“

Transfer karta byla blokovaná Francouzi?
„Vůbec netuším, kde byl problém. Mně bylo řečeno, že Toulon odeslal transfer kartu do Švýcarska na IIHF a tam prý snad dva týdny ležela, než si jí někdo všiml.“

Dneska jste s Pepou Štraubem váleli, jakoby jste spolu hráli deset let…
„Pepa má zkušenosti, jak zbytek mužstva dohromady. Je důležité, aby dostal dobrou přihrávku. On ji pak promění. Kluci měli i v předcházejících utkáních spoustu šancí, ale kvalita gólmanů ve druhé lize je hodně vysoká. Navíc třeba brankář z Hodonína má takovou výstroj, že nevěřím, že by prošel při měření. Tihláře znám zase z Olomouce, je výborný. V extralize chytají mladí kluci, staří nekončí, ale padají dolů, do první a druhé ligy. Doma jsme ve všech zápasech tlačili. Když se na to člověk dívá a nemůže hrát, je to strašné…“

Máte stejný pocit jako já, že ve druhé lize byli brankáři před dvěma-třemi lety snad o třídu horší, než letos?
„Já si myslím, že se to dá říct o celé druhé lize. Dříve jste přijeli na polovinu mužstev vyhrát. Dneska vidíte ty výsledky. Je to hrozně srovnané. Hraje se daleko lepší hokej. Je tam plno mladých hráčů, bruslí se… Spousta kluků skončí v extralize a nemá kde hrát. Lidi si myslí, že druhá liga je špatná, ale opak je pravdou. Šla hodně nahoru. S tím, jak se hrála třeba před pěti lety, se to vůbec nedá srovnat.“

Taky si myslím, že spousta národních výběrů by odjela od našich druholigistů s porážkou.
„Vezměte si hráče třeba jenom ve Vsetíně. Staša prošel všemi mládežnickými reprezentacemi. Michal Blažek byl kdysi draftován do NHL… V juniorce se to láme, je to o štěstí a o tom, jestli dostali příležitost. Takových hraje ve druhé lize plno. Ale spousta z nich už chodí do práce. Do určité doby se to dá hrát srdíčkem, ale mužstva, která trénovala dvoufázově, půjdou kolem dvacátého kola nahoru. Systém druhé ligy je postaven na tom, že mužstva, která si mohou dovolit třeba polovinu profesionálů, se od ostatních po třiceti kolech oddělí. Budou ty ostatní fyzicky přehrávat. Třeba Šumperk má pomalý rozjezd, ale ta práce, kterou udělali v létě, se později projeví. I když by měli dělat výsledky od začátku. Mají tam dobré peníze a sponzoři chtějí body.“

Co vám po zápase s Velkým Meziříčím řekli v kabině? Jsi štístko, poprvé jsi nastoupil a hned jsme vyhráli za tři body, nebo naopak – dvakrát jsi nás poslal do tří?
„Myslím, že ta vyloučení byla přísná. I když jsem po viróze, snažil jsem se hrát naplno. Ale když protihráč stojí u branky a není připraven, po nárazu vyhodí kopyta a spadne… Navíc v oslabení rozhodně nejezdíme obloučky kolem sebe. Různé sekery se nepískaly, ale nechci se vymlouvat, byla to hloupá vyloučení. A každé oslabení stojí síly.“

Pět gólů jste nasázeli v přesilovkách, ty vám vyšly parádně.
„Ano, ale nebylo to jednoduché. Máme tady šikovné hráče, ale v přesilovkách nám tady chybí metr ledu, nemáme si kam ustoupit k mantinelu. Pokud mají soupeři vysoké obránce, jako třeba Hodonín, nemáte místo, nemůžete si přihrát puk pořádně na hokejku. Ale dneska jsme hodně stříleli (55 střel na branku, pozn.autora). Chudák soupeřův brankář. Byly tam situace, kdy on první střelu vyrazil, ale my jsme mu to tam třeba nadvakrát vrátili. Chyběl jim důraz před vlastní brankou. Brankář jim ale zachytal výborně a po právu byl vyhlášen nejlepším hráčem soupeře.“

Nacvičovali jste přesilovky nějak speciálně?
„Moc jsme to nacvičovat nemohli, protože se nám pořád mění útoky. Dneska přišel Michal Novák z Poruby, já jsem se vrátil, nějak se to protočilo. Ono je to jedno. Pokud máte kolem sebe dobré hráče a obránce, který umí vystřelit, musíte mu nahrát, aby to z první napálil a zkoušet to dorážet. Dneska tam bylo srdíčko, chodili jsme za puky a doráželi je.“

Vloni jste hrál v Toulonu s Filipem Roháčikem, který byl jedním z hlavních aktérů postupu Velkého Meziříčí do 2.ligy. Jste spolu v kontaktu? Nehecoval vás před utkáním?
„Vůbec ne. Nevěděl jsem ani o tom, že pokračuje v Toulonu. Ale určitě si zavoláme. On je tam velkou hvězdou…“