Dostali jsme facku, která nám snad pomůže, věří brněnský útočník Kamil Brabenec

Vítěznou euforii vystřídalo teď v kabině Komety Brno poraženecké zoufalství. Svěřenci trenéra Vladimíra Jeřábka prohráli už čtyři zápasy v řadě a ze druhého místa v tabulce se propadli na šestou pozici. V posledním domácím utkání letošního kalendářního roku je na ni odsunuli Bílí Tygři z Liberce, kteří si z haly Rondo odvezli vítězství 4:3. Kometa tak zaznamenala další těsnou porážku, a navíc ji teď čeká těžká série tří zápasů na ledě soupeřů. „Paradoxně by to ale pro nás mohla být výhoda,“ oponuje brněnský útočník Kamil Brabenec (na snímku) názoru, že získat body v Českých Budějovicích, Vítkovicích a Pardubicích nebude snadné.

Kamile, tohle asi nebylo loučení s rokem 2010 na domácím ledě, jaké jste si představovali.
„To určitě ne. Bohužel poslední zápasy jsou pořád to stejné dokola. My se na góly strašně nadřeme, ale do naší brány padají takové šmudly, což se nám pak hrozně těžko otáčí. Taky psychika jde samozřejmě dolů. Musíme znovu začít od toho nejjednoduššího, ze zajištěné obrany a víc odpalovat puky od gólmanů, protože se nám to tam moc odráží a kotouče zůstávají v okolí brankoviště. Když pak nepokryjeme dorážky, samozřejmě inkasujeme, a to je právě případ těch čtyř posledních zápasů. Je to jen naše chyba, tohle musíme zlomit.“

Hodně se podepisuje ta černá série na vaší psychice?
„To ano, ale naštěstí jsou v tabulce pořád jen minimální bodové rozdíly, a navíc – tak, jak jsme byli nahoře, teď jsme dole a zase se to může otočit. Projevila se tady euforie, že jsme v žebříčku hodně vysoko, a už jsme se viděli na prvním místě. Tak jsme holt dostali facku, já jenom doufám, že nás to probere a začneme zase stoupat tabulkou nahoru.“

Kde vidíte hlavní příčiny porážky v utkání s Libercem?
„My máme hroznou mezeru mezi beky a útočníky. Při prvním gólu nechali naši beci pod sebou samotného hráče, při druhém to byla situace dva na dva, a stejně jsme inkasovali. No ten třetí, to se snad ani nedá popsat, to byl jednoduše zmatek v obraně a když už jsme mysleli, že má Sasu puk pod sebou, vyjelo mu to za zády do brány. Pitomé góly, no, ale je to naše chyba, tohle si musíme pohlídat. Taky bychom třeba mohli proměnit nějaké šance a ne jen dávat branky při přesilovkách pět na tři jako teď. Bohužel se k nám neodrážejí ani puky, nedosáhneme na ně, nemáme ani štěstí, vždyť já sám jsem nastřelil v první třetině tyčku. Zlomit to můžeme jen a jen poctivou prací.“

Nepodepsal se pod prohru také výkon gólmana Sasu Hoviho? Když po něm do brány nastoupil za stavu 1:4 Jiří Trvaj, už jste neinkasovali a naopak sahali po vyrovnání.
„To se nedá takhle hodnotit, my hrajeme jako tým a porážku nemůžeme připisovat bekům, gólmanovi nebo útočníkům. Sasu nás prostě doteď držel a to, že se od něj odráží puky, je normální, to jenom my mu musíme víc pomoct. Vloni měl excelentní formu, ale to se prostě nedá vydržet dva roky po sobě. Naše momentální situace není rozhodně chybou gólmana, hrajeme jako celek a každý z nás se o to vítězství musí víc porvat.“

Vypadalo to, že vám dělá problémy pokrýt střední pásmo, jako byste byli pro Liberec hodně čitelní.
„To mi ani nepřijde, ale hlavně v dnešní době, kdy jsou videa, vědí všichni o všech a každý má každého dopodrobna nastudovaného. Viděli jsme všechny zápasy soupeře a věděli jsme, na co se máme zaměřit, a šlo jen o to, jak to splníme na ledě. Bohužel se nám to podařilo až v poslední třetině, kdy jsme s nimi žádné problémy neměli. Jenomže my takhle musíme hrát tři třetiny a ne až ve chvíli, kdy nám teče do bot. Navíc jak už jsem říkal, chybí nám štěstí, dřív jsme o gól vyhrávali, teď zase o gól prohráváme. Není to tak, že by nás někdo přejel, je to prostě přetahovaná a my taháme za ten kratší konec.“

Čeká vás série tří zápasů venku, asi to nebude nic moc jednoduchého, že?
„Já si paradoxně myslím, že by nám ta venkovní série mohla naopak pomoct, protože venku se dá hrát daleko jednodušeji. Doma, když nám nevyjde přesilovka, začnou lidi pískat, protože jsou namlsaní. Já je chápu, pro nás je to také nepříjemné, ale prostě jsme si tu laťku nastavili takhle vysoko a fanoušci to teď od nás očekávají. Jenomže to se nedá držet celou sezonu, to neumí žádný tým. Venku bude naše hra jednodušší, protože nás může všech pět na ledě víc zalézt dozadu. Povzbuzovat nás budou jen ti lidé, kteří za námi přijedou, a nebude na nás pískat stadion plný našich příznivců. Znovu opakuju, že začít musíme od toho nejjednoduššího.“

Z těch tří venkovních zápasů nejvíce vyčnívá netradiční utkání v Pardubicích pod otevřeným nebem, jak se vy osobně těšíte na takové zpestření?
„No, vzhledem k tomu, že jsme teď tak trochu ve srabu, není to nic moc. Ne že by předtím bylo, hrajeme pořád v televizi a to taky není moc příjemné. Já osobně se na to netěším – za prvé nevím, co od toho čekat, protože jsem takový zápas nikdy nehrál, a za druhé si dobře pamatuju, že když jsem jako dítě hrával venku, akorát mi mrzly prsty, toho se tak trochu bojím. Ale snad to nebude tak zlé, a zase uznávám, že pro diváky to bude něco extra, a jsem rád, že se účastním takové premiéry. Možná kdybychom měli v tabulce o pár bodů víc než teď, těšili bychom se všichni tak nějak víc, ale třeba se ta naše série zlomí do té doby nebo právě tam, a všechno bude hned vypadat jinak.“