Domácí prostředí má výhody i nevýhody, říká Pavel Bure. V Soči možná bude skládat tým KHL

Patří k legendám ruského hokeje, stejně jako celá země se těší, až mezi mantinely vypukne ostře sledovaný turnaj. Pavel Bure zažil olympijské hry dvakrát, doma má stříbro a bronz. Teď bude svým nástupům držet palce, aby vybojovali zlaté medaile! "Hrajeme doma, to je vždycky výhoda i nevýhoda. Jistě, na hráče je silný tlak. Ale sám vím, jak se člověk cítí, když ho žene vyprodané hlediště. Pro každého to bude mimořádný zážitek," říká Bure v rozhovoru pro server sports.ru.

Někdejší skvělý bruslař a střelec se poslední dobou sportovní veřejnosti vzdálil. Bude se usadil na Floridě, připomněl se během šampionátu 2012 v Helsinkách, kde vstoupil do Síně slávy IIHF. Ale jinak do dění v ruském hokeji nezasahoval. Teď bude možná všechno jinak. Bývalý útočník New York Rangers nebo Vancouveru by mohl podle různých spekulací nastoupit do nového týmu KHL jako generální manažer.

Mluví se o tom, že klub zakotví právě v dějišti her, jeho domácím stánkem má být hala Bolšoj. Půjde o jednu z akcí, jak následně využít olympijských sportovišť a zázemí, vedení Kontinentální ligy má zároveň zájem, aby soutěž expandovala i do jižní části země. Ani jedna strana zatím nechce věc komentovat, nicméně prezident KHL Alexander Medvěděv nedávno potvrdil, že Soči skutečně patří k horkým kandidátům společně s finským Jokeritem Helsinky a Ladou Togliatti.

Jestli to klapne, bude mít Bure hodně perné jarní a letní měsíce. Teď je však zatím v klidu, přiznává, že se moc těší na olympijskou atmosféru. "Sám jsem byl na hrách dvakrát - v Naganu a Salt Lake City. Oba turnaje dopadly dobře, udělali jsme medaile. Ale přece jen víc si cením olympiády 1998, protože jsme hráli lepší hokej a zlato nám uteklo fakt těsně," konstatuje.

Na mysli má finále s Českou republikou. "Soupeř hrál skvěle, měl vynikající obranu a Dominika Haška. Povedlo se mu dát první gól, my neskórovali ani jednou. Co se dá dělat," lituje s odstupem času. Nagano si ve spojení s Burem každý pamatuje hlavně díky skvělému semifinále, ruský útočník nasázel Finům nevídaných pět gólů! "Ano, byl to povedený zápas, ale nešlo jen o mně. Akce mi připravili spoluhráči, já byl na konci práce celého týmu," říká skromně.

Jako kanonýr ládoval puky do sítí v brankách s neobvyklou kadencí. Ani při debatách o současném ruském výběru nezapře pověst skvělého střelce. "Kdybych skládal tým pro Soči, vzal bych v KHL útočníka, který umí dát tři až čtyři góly za zápas. No jo, ale na prosincovém turnaji to nestihla ani celá sborná," usmívá se. Generálka Rusům nevyšla, ale podle Bureho to není podstatné.

"Hráči z domácí soutěže si osahali prostředí, při olympiádě budeme mít úplně jiný tým. Přijede řada výborných hokejistů z NHL. Možná ale získal určitý signál trenér Biljaletdinov," uvažuje. V takřka plném složení se ruská reprezentace představila naposledy v prosinci 2012 na moskevském ledě, turnaj Channell One Cup sborná jasně ovládla. "Teď si však musíme uvědomit, že všechny nejlepší hráče budou mít i soupeři. Na olympiádě uspěje ten, kdo prokáže nejlepší formu a koncentraci," prorokuje.

Sám si zahrál finále her i Stanley Cupu. Ví, jak těžké je udělat poslední krok. "Je pravda, že se mi to v Naganu ani pak s Vancouverem v NHL nepovedlo. Na druhou stranu najdeme spoustu výborných hráčů, kteří se takhle blízko ani nepřiblížili," reaguje klidně. Co je těžší - získat Stanley Cup, nebo vyhrát turnaj pod pěti kruhy? "Tohle nejde srovnat. V play off se ukáže, kdo je lepší. Máte na to sedm zápasů, vyhrát musíte čtyři. Ale olympiáda? Přijde jedno jediné utkání, v němž se může stát cokoli. Zvládnout takový zápas je pro psychiku asi těžší," uzavírá chlapík, jenž zažil i hry v roce 2006. Tehdy pro změnu jako generální manažer sborné.