Do NHL jsem měl jít později, tvrdí Radek Hamr. Po zranění kolena se dal ve Švédsku na trenéřinu

(MALMÖ, od našeho zpravodaje) Postavu stejně vysportovanou jako dřív, zaujetí pro hokej stále maximální. Bývalý vynikající obránce Radek Hamr sice už ukončil aktivní kariéru, poslední soutěžní zápasy sehrál za švýcarský Kloten během ročníku 2009-10, ovšem milovaný sport je pro něj stále náplní číslo jedna. "Měl jsem velké problémy se zraněným kolenem, dlouho jsem se léčil a pak se ukázalo, že budu muset skončit. Ještě předtím jsem už ale věděl, že se chci věnovat trenéřině," vykládá účastník mistrovství světa 2007, jenž se usadil ve švédském Karlstadu.

Za místní Färjestad válel víc než šest let, předtím hájil také barvy Frölundy. Hamr ve Švédsku zdomácněl, oženil se, s manžekkou vychovávají pětiletého syna a tříletou dceru. Zatímco v minulosti patřil k předním bekům elitserien, teď je z něj začínající trenér. "Dělám to druhým rokem. Loni jsem ve Färjestadu působil u dorostu, teď jsem asistentem u prvního týmu. Mám na starost obránce a defenzivní hru mužstva. Učím se, získávám zkušenosti. Strašně mě to baví," hlásí upřímně.

Díky nové roli zůstal u hokeje, o budoucnosti má jasno. "Už během angažmá ve Švýcarsku jsem začal trenéřinu studovat, teď se tomu věnuju ve Švédsku. Končím studium licence A, kterou bych měl získat po sezoně," připomíná. Původně si představoval, že ještě trošku natáhne hokejovou kariéru. "Ale po zranění kolena už to nešlo. Pro normální život mě zranění nijak neomezuje, bruslit můžu na 80 procent, jen běhat ne. Kdyby nepřišly zdravotní komplikace, možná bych ještě tři nebo čtyři roky hrál. Ale ve vrcholovém hokeji jsem byl 19 sezon, což se některým jiným hráčům nepovede," konstatuje spokojeně.

Když se ohlédne proti proudu času, má na co vzpomínat. "Hodně si cením, že jsem mohl být v reprezentaci. Startoval jsem sice jen na jednom mistrovství světa, ale poctou pro mě byl každý zápas. Pak mám radost, že jsem se dostal do NHL, skvělé roky jsem prožil také ve Švédsku a ve Švýcarsku. V elitserien jsem získal titul, ve Švýcarsku stříbrné medaile. Musím říci, že se mi v Klotenu moc líbilo a jsem šťastný, že jsem tamní hokej i zemi celkově mohl poznat," pochvaluje si.

Zámořskou NHL okusil v Ottawě, během let 1992-94 nasbíral v nejslavnější soutěži jedenáct startů. "Kdybych mohl vrátit čas, odešel bych tam později. Ještě bych nějaký čas počkal doma a vyrazil tak v jednadvaceti, ne v osmnácti. Nebyl jsem natolik připraven. Tohle jediné bych v kariéře změnil, na druhou stranu mohu říci, že jsem si NHL zahrál. Za ty zápasy jsem rád," potvrzuje.

Kroky osudu jsou nevyzpytatelné, když Radek před víc než dvaceti lety nastupoval za pražskou Spartu, asi by neřekl, že jednou trvale zakotví ve Švédsku. Nicméně stalo se. "Hrál jsem tu devět nebo deset let, to je hodně dlouhá doba. Dneska tady žiju, má to na mě určitý vliv, ovšem mentalitou jsem a pořád budu Čech. Když hrají Češi proti Švédům, fandím našim. Vždyť jsem v nároďáku také sám byl," říká na ochozu Malmö Arény, kam z Karlstadu přijel na Oddset Hockey Games.

Proč? To je jednoduché. Začínající trenér se vzdělává, nevynechá jedinou akci, která mu může v novém oboru pomoci. "Měli jsme tu seminář, po něm jsme viděli i zápasy," naznačuje. Bez potíží komunikuje ve švédštině, ostatně i diplomovou práci bude psát v tomto jazyku. "Nemám s tím problém, švédsky umím dobře. Studium není nijak těžké, vždyť je o hokeji," usmívá se. Je vidět, že ho nová činnost naplno pohltila. "Každé ráno se těším do práce. Fakt mě to baví," opakuje.

Jakým bude typem trenéra? "Mám klidnější povahu, což se určitě promítne i do trenéřiny," je si jistý. V dobách aktivního hraní poznal řadu osobností. "Od každého trenéra si beru něco, je to inspirující." Ve Färjestadu je jedním z kolegů hlavního kouče Leifa Carlssona, v kabině pořád sedí dost hokejistů, s nimiž Radek ještě hrával."Už je to trochu jiné, na druhou stranu kdybych byl první trenér, měl bych to těžší. Takhle jsou moje vztahy s kluky stále dost kamarádské," říká.

Ačkoli žije na severu Evropy, Hamr nevylučuje, že se jednou zkusí trenérsky prosadit ve své vlasti. "Momentálně mám práci v Karlstadu, děti tam chodí do školky. Nemám o budoucnosti konkrétní představy, když se však naskytne něco v Čechách, proč ne? Někdy se mi docela stýská, návratu domů bych se nebránil," přemítá. Neustále udržuje těsné kontakty s rodinou i s kamarády. "Mám v Čechách bráchy a tátu, jezdím tam vždycky po sezoně - tak na tři nebo čtyři týdny. Z bývalých spoluhráčů se nejvíc vídám s Vaškem Burdou nebo s Jardou Hlinkou."

Coby bývalý sparťan se zajímá, jak Pražané hrají v Tipsport extralize. Totéž platí o Litoměřicích, kde Radek kdysi začínal s hokejem. "Oba kluby spolupracují, neustále sleduju, jak si vedou. V Litoměřicích je krásná nová aréna, hokej tam dělají dobře. A Sparta? S Vaškem Burdou nebo s Hlínou pravidelně probíráme, co se tam děje," potvrzuje. Ačkoli žije ve Skandinávii, má pořád rád typicky český humor. "Švédsko je odlišná země, zase tak moc ně však nezměnila. Ale musím říci, že se mi tu život hodně líbí."

Co nejvíc? "Lidé jsou na sebe hodní, převládá u nich slušnost. A mají vřelý vztah k přírodě. V Karlstadu je pořád co dělat. V zimě běžky, sjezdovky, v létě kolo, golf, ale také třeba rybaření," vypočítává. Jen mít čas. "To je fakt, hlavně se věnuju hokeji," reaguje. Ve Švédsku poslední dobou výrazně zlepšili práci s mládeži, Hamrovi nastolený směr imponuje. "Zaměřují se na výchovu mladých, byla vytvořena síť tréninkových center- něco na způsob našich TSM, co fungovaly za socialismu. Švédové podporují hokejová gymnásia, města pomáhají s financováním, aby hokejisty mohli patřičně rozvíjet trenéři, mentální specialisté a odborníci na individuální činnosti. Těm se mimochodem ve Švédsku věnuje velká pozornost," upozorňuje.

Hamr do problematiky pronikl velmi podrobně, propracovaný systém nese výsledky. Švédové berou na juniorských turnajích medaile, hrají moderní hokej a produkují desítky talentů pro NHL. "Svaz platí deset metodiků, kteří jezdí po Švédsku a předávají trenérům mládeže nejnovější poznatky. Zároveň kontrolují, jestli všude dodržují veobecné pokyny." U mládeže se dbá na rozvoj osobnosti jednotlivce, nikoli na výsledky. "Bruslení, střelba, práce s hokejkou. Oblastí je spousta," dodává. Je možné, že se hokeji bude věnovat také Radkův syn? "Tak to nevím. Zatím ho to moc nebaví. Uvidíme," doplňuje závěrem.