Do Číny se moc těším, přiznává brněnský Martin Špok

Přestože je Martin Špok už jednou nohou v letadle, přestože ještě v úterý hájil reprezentační barvy českého výběru pro univerziádu proti Kadani, nastoupil ještě v den svých 23.narozenin v duelu brněnské Techniky se Vsetínem. Na Lapači na něm žádná únava nebyla znát, i když, jak sám říká, v závěru už měl „tvrdé ruce“. Už v 9.minutě jeho bekhend olízl levou tyč domácí branky a o tři minuty později, po krásné akci s Liškou, vyrovnával dokonce ve vlastním oslabení na 1:1. Skórovat mohl i na začátku závěrečné dvacetiminutovky, ale pohříchu jeho zásah zůstal nakonec jediný. I proto si Technika odvezla porážku 1:4.

Dnešní zápas hodně připomínal, aspoň co do výsledku, ten poslední brněnský?
„My jsme dnes hráli první třetinu dobře. Bruslili jsme a drželi nerozhodný stav. Ve druhé části jsme bohužel byli hodně vylučovaní a první tři góly jsme inkasovali v oslabeních. To nás srazilo. Přestali jsme bruslit no a tak to dopadlo…“

Vsetínští vás ve druhé třetině pustili do tlaku a hráli na brejky, podobně, jako v Brně?
„Ano, byla to jejich taktika. My jsme neproměnili několik vyložených šancí a s jediným vstřeleným gólem se nevyhrává.“

Zdálo se mi, že utkání bylo v závěrečných minutách docela nervózní?
„Posledních deset minut už to byla taková křeč. Všichni se ještě snaží něco udělat, ale to už pak bývají tvrdé ruce, které nefungují. Všichni chtějí, ale nejde to.“

Ale i za stavu 1:4 a v oslabení jste se neúnavně snažili s výsledkem ještě něco udělat.
„Určitě, šance pořád žila. Domácí to úplně nezatáhli, pouštěli nás před branku, měli jsme šance, ale nevyužili jsme ani přesilovky a v závěru jsme byli sami vylučovaní.“

Po dnešní prohře jste klesli na 8.místo. To je asi nečekané, i když se bude rozhodovat až v play off?
„To ano, ale hrajeme o co nejlepší umístění, abychom začínali doma. Soupeře si samozřejmě nevybíráme. Pokud chceme myslet na vysoké cíle, musíme vyhrát s každým. Zatím nám ale plány moc nevycházejí.“

Vůbec jsem nepředpokládal, že dneska nastoupíte. Máte být úplně někde jinde…
„Odlétáme až v sobotu, takže jsem stihnul ještě dnešní zápas. Chtěl jsem klukům ještě pomoct, ale nevyšlo to. Jsem z toho trochu smutný, ale snad budou hrát lépe, když tady nebudu.“

Je asi zbytečné se ptát, jestli se na univerziádu těšíte?
„Moc se těším, samozřejmě. Bude to zatím můj největší hokejový zážitek.“

Nemáte obavy z toho, že jedete do neznáma?
„Strach určitě nemám, spíše takové smíšené pocity. Jedeme tam s vysokými cíli. Trenéři říkají, že chceme přivézt medaili. Ono se to na začátku lehce říká, ale chytřejší budeme, až uvidíme soupeře. Mezinárodní hokej je určitě něco jiného. Já jsem to ještě nikdy nezažil, takže jsem moc zvědavý, co mě čeká.“

Slyšel jsem, že jste v přípravě sehráli docela dost zápasů?
„Měli jsme asi osm kempů. Některé byly jenom tréninkové, v některých jsme hráli utkání. Zrovna včera jsme byli v Kadani a to se asi na mém výkonu dneska projevilo. Na to se ale nemůžu vymlouvat, dva zápasy během dvou dnů musíme zvládnout. V Hrabinu to bude to samé a ještě těžší.“

Jak zvládáte takto nabitý program?
„Naštěstí mi vedení vyšlo vstříc a uvolňovalo mě. Co se týká školy, teď je zkouškové období, takže v tom problém taky není.“

Ptal jste se třeba Zdeňka Mráze na atmosféru univerziádních turnajů?
„Ne, Kaltny jsem se neptal. Vyzvídal jsem nějaké detaily od Honzy Korotvičky, který hrál v Turíně. Čína, to je ale úplně jiný svět. Uvidíme, co nám pořadatelé připraví. Jsem v očekávání.“

Foto: http://hokej.vsktechnika.cz