Do boje o play off dáme všechny síly, slibuje prostějovský Roman Hlouch

Prostějovští hokejisté po katastrofálním začátku soutěže stále bojují o kvalifikaci play off a mnoho nechybělo k tomu, aby si překvapivé body odvezli ze Vsetína. V úvodních dvou třetinách měly obrany den otevřených dveří a nechaly tak vyniknout oba brankáře, tedy Lukáše Plška a Petra Tučka. Zápas nakonec zlomily dva zásahy Valachů v rozmezí 74 vteřin na počátku závěrečné dvacetiminutovky. Jedním z možných důvodů, proč Jestřábi na Lapači nebodovali, je i to, že naprázdno tentokrát vyšel Roman Hlouch. Hokejista, který vloni slavil titul s polským Krakovem a který přišel do Prostějova ve chvíli, kdy na kontě mužstva byl jediný bod.

Po čtyřiceti minutách to vypadalo, že byste si mohli ze Vsetína odvézt nějaké body?
„My jsme si pro body opravdu přijeli, ale když nedáte góly, nemůžete vyhrát. Vsetín hrál dobře do obrany a má hodně šikovné útočníky. Ty jsme dnes chtěli pohlídat a sami nějaký ten gól z brejku dát. To se nám bohužel nepovedlo.“

Nechali jste na obou stranách vyniknout brankáře.
„Šance jsme měli jak my, tak Vsetín. Nám dnes chyběl kousek štěstí. Myslím, že dneska vyhrál ten šťastnější. My jsme dali do zápasu hodně, ale na jeden gól nemůžeme vyhrát.“

I ten jediný gól po dvou třetinách byl zvláštní – vlastní od brusle daleko před brankou.
„No, byl takový divný. To je právě to štěstí, které poslední dobou nemáme. Ještě ale hrajeme pár zápasů a o postup se ještě porveme. Nikdo z nás nechce končit už 7.března. Uděláme všechno proto, abychom se dostali alespoň do předkola play off.“

Nechcete končit, i když budete mít v nohou 46 zápasů?
 „Já ještě nechci končit, každý chce hrát co nejdéle. Musíme ale zapracovat v tréninku na koncovce, tu máme teď hroznou.“

Před pár týdny jste byli rozjetí a postup do předkola byl skoro jistý. Pak jste ale bodově hodně přibrzdili?
„Myslím, že trochu zapracovala únava. Když jsem přišel do Prostějova, měli jsme jeden bod a hráli jsme to vlastně na jeden a půl pětky. Ta únava se zkrátka musela dostavit. Musíme do toho závěru dát poslední síly, zabojovat a snad se to povede.“

Máte pravdu, v každém utkání jste na ledě kolem třiceti minut?
„Trenér Aleš Flašar mi hodně důvěřuje. Mě baví být na ledě, ale sil ubývá… Měli jsme i více štěstí. Do čeho jsme plácli, to tam padlo. Teď se od nás trochu odklonilo, ale musíme jít dál, nesmíme to vzdát.“

Všude se říká – Hlouch dělá body v každém zápase, střílí gól za gólem. Cítíte na ledě větší zájem o vaši osobu?
„Jasně, dostávám teď od protihráčů větší čočku. Je vidět, že si dávají pozor. Ale když hlídají mě, je volný zase někdo jiný. Ale cítím, že to není jako na začátku. Dávají mi sodovku.“

Jaký je to pocit přijít do mužstva, které má na kontě jediný bod?
„Mně se v Prostějově moc líbí. Město i lidi jsou fantastičtí. I když se nedaří, vidí, že bojujeme a nikdy nás ještě nezklamali. Navíc, i kdyby nebyl žádný bod, žádná šance, pod trenéra Flašara půjdu hrát vždycky. Prostějov je moje srdeční záležitost.“

I dnes vás fanoušci povzbuzovali po celý zápas, i za stavu 0:4.
„Prostějov, Vsetín, Hodonín, tam všude jsou fantastičtí fanoušci. Troufnu si tvrdit, že kdybychom hráli špičku, chodilo by jich ještě víc a bylo by to ještě lepší. Je neuvěřitelné, jak s námi jezdí na zápasy a fandí, i když třeba prohráváme vysokým rozdílem. Chtěl bych jim touto cestou moc poděkovat, protože něco podobného jsem ještě nezažil.“

Vraťme se ještě k vašemu angažmá v Polsku. Proč jste nepokračoval tam?
„V Polsku to dopadlo špatně. Přestoupil jsem z Krakova do Toruně a to byla chyba. Nikdy jsem to neměl udělat. Kývl jsem na vyšší nabídku, ale sponzor nám přestal dávat peníze. Marián Kacíř, Mojmír Musil i já jsme byli nuceni klub opustit. V tu dobu už byl ale všude plný počet cizinců. Je to strašně těžké se prosadit, na můj úkor by nehrál zase někdo jiný. Byla to pro mě hrozná sezona. A v mých letech někde znovu začínat, to jsem nechtěl.“

Odešel jste z Krakova, z mistrovského celku, o kterém se říká, že je v Polsku zabezpečen nejlépe?
„Zabezpečen je možná nejlépe, finanční podmínky byly dobré. Ale okolí, to byl děs a hrůza. Přál bych každému, aby viděl krakovský stadión. Na led se třeba chodilo venkem… Finančně to nebylo špatné, ale také tam byly neshody. Ze strany klubu nebylo jednání příliš férové. Stalo se i to, že nám zadržovali výplaty.“

Prostějov je jiné kafe?
„Jasně. Já už chci klídek. Už mám dost let a dlouho hrát nebudu. Příští rok ještě Prostějovu pomůžu, ale pak to vypadá na konec kariéry.“