Diváci si zasloužili ještě jeden bod, myslí si vsetínský Jakub Ašer

Úžasné – tímto jediným slovem by se dala vystihnout atmosféra včerejšího obnoveného valašského derby. Díky vsetínským i valašskomeziříčským fanouškům se Lapač znovu ukázal jako nejvážnější konkurent hlediště brněnské Komety v souboji o nejlepší české publikum. Živé barevné plochy, bengálské ohně v klubových barvách, transparenty – to všechno bylo k vidění. Našlapaná hala (oficiálnímu číslu 4.695 diváků se každý jen pousmál) byla svědkem utkání, které přítomným nabídlo všechno, co mohlo. Strhující tříhodinové představení nakonec vyvrcholilo v deváté sérii samostatných nájezdů.

Pro Jakuba Ašera bylo derby zvláštní i proto, že čtyři sezony hájil barvy valašskomeziříčských Bobrů a teprve v létě se vrátil zpět do mateřského Vsetína. Svůj výkon korunoval gólem do sítě bývalého spoluhráče Krumpocha a byl vyhlášen nejlepším hráčem domácích.

Čekal jste na derby takovou atmosféru?
"Pevně jsem věřil, že taková bude. Myslím ale, že byla ještě lepší, než jsme všichni čekali. Atmosféra byla špičková."

Diváci skutečně viděli všechno, co vidět mohli.
"Dneska jsme to natahovali, to je pravda. Ale na penalty jsme měli vyhrát. Škoda. Soupeř vlastně celý zápas jenom dotahoval, měli jsme vedení udržet."

Když se bavíme o penaltách, proč jste nešel ani na jednu? Brankáře Krumpocha dobře znáte.
"Máme v mužstvu na penalty šikovnější hráče. Máte pravdu, Krumpocha znám, ale v samostatných nájezdech je to hodně o náhodě, štěstí. Hosté ho měli dneska o něco víc."

Před zápasem byste asi bod brali. Co teď, poté, jak se utkání vyvíjelo?
"V posledních zápasech se nám doma dařilo. I když jsme hráli s mužstvy ze špičky tabulky, docela jsme je válcovali. Naposledy Orlovou. Valašské Meziříčí má velmi kvalitní kádr, zejména útok je výborný. Jak říkám, lidi si zasloužili jeden bod navíc."

Nemrzí vás, že v takovém mužstvu už nejste?
"Já jsem Vsetíňák, mám to tady blíž. Těšil jsem se, že budu hrát doma. Je to tady pro mě lepší."

Zápas asi ovlivnila vaše neproměněná dlouhá přesilovka pět na tři za stavu 2:0?
"Kdybychom dali třetí gól, bylo po zápase. Myslím, že bychom to udrželi. Soupeř by se asi psychicky zlomil a my bychom to ustáli."

Naopak, na konci hráli přesilovku hosté a mohli jste přijít i o ten jeden bod?
"Trochu jsme měli obavy… Navíc přesilovka pokračovala i v prodloužení a ještě ve výhodnější variantě čtyři na tři."

I když jste nakonec prohráli, dokázali jste, že můžete hrát opravdu s kýmkoli.
"Jednoznačně ano. Navíc nám pomáhá atmosféra v hale. I na běžné zápasy tady chodí kolem 2.000 lidí, což je na 2.ligu silně nadprůměrná návštěva. Kulisa je tady vždycky výborná."

Nevadí vám, že cestujete sestavou, že vás trenér téměř vždy postaví k někomu jinému?
"Ne, to mně nevadí. Já jsem univerzál, je mi to jedno. Hrajeme s levým křídlem zpátky a v poslední třetině bylo třeba zatáhnout obranu, tak jsem tam šel zase já. Občas jsem propadl, ale myslím, že to celkově nebylo špatné."

Hrajete zleva, zprava, ale střelecky se vám letos daří.
"Kéž by to tak zůstalo. Většinou jsem míval víc nahrávek, teďka zase dávám góly… Ono se to střídá, jsou to takové sinusoidy…"

Mužstvo se skládalo za pochodu, začínali jste v tabulce hodně nízko, ale teď už postupujete nahoru.
"Myslím, že se budeme pohybovat výše. Posílil se útok, přišli Hrňa s Podešvou, Marek Knebl. Co nás občas trápí, to jsou obránci. Hrají s námi junioři, a ti třeba dneska nemohli. Navíc nás od začátku trápí zranění a nemoci. Spousta nás hrálo s chřipkou, trénovali jsme i v deseti lidech. Já jsem chřipku přecházel asi měsíc a konečně se do toho znovu dostávám."

Jak se vám hraje, když máte za sebou stále někoho jiného? Dá se vůbec na tréninku něco nacvičit?
"Šablona je pořád stejná, tu musíme dodržovat. V NHL hrajete také pořád s někým jiným (smích). Každopádně je to lepší, když je něco secvičené."