Derby v takové atmosféře mě baví. Strašně jsem se na ni těšil, říká hradecký brankář Pavel Kantor

Východní Čechy zažily v letošní sezóně to, na co devatenáct let marně čekaly. Příběhy vzájemných zápasů Hradce Králové a Pardubic v základní části se uzavřely na ledě Mountfieldu, a byla to znovu velká bitva, které chybělo jediné – góly. Oba brankáři chytali 64 minut bezchybný zápas, nakonec ale do nájezdů nedospěl. Bonusový bod, a hlavně sladké vítězství, vystřelil hostům Lukáš Radil. „Zasloužili bychom si víc než bod,“ ví domácí gólman Pavel Kantor.

Hradec na svého soupeře pořádně vlétl. Vynikající starty mu vynesly úspěch i v předchozích domácích zápasech, proto byla jeho taktika jasná. „S výkonem můžeme být spokojeni. Hráli jsme dobře jak do ofenzívy, tak poměrně i dozadu,“ hodnotí výkon svého týmu Pavel Kantor. „Ale myslím, že právě proto bychom si zasloužili víc než bod,“ dodává.

Hlavně elitní útok Mountfieldu tradičně hrozil. Jenže skórovat se mu nepovedlo. „Někdy to tak je. Nedáte gól, i kdybyste hráli až do rána. Šance jsme měli, ale taky trochu smůly. Kolikrát puk lítal kolem brankové čáry, jednou jsme trefili i tyčku. Takové zápasy prostě jsou a bohužel jsme ho tentokrát měli my,“ říká hradecká jednička na adresu bitvy, která se dala směle označit za zápas brankářů.

„Asi to tak je. Hudy (Július Hudáček) taky chytal výborně. Myslím, že jsme oba měli pár hezkých zákroků, kterými jsme svůj tým podrželi.“ Mountfield může být se ziskem jediného bodu jen těžko spokojený. Z předchozího derby na svém ledě vytěžil dva, které pro něj tehdy po soupeřově převaze byly zlaté. Jenže když se teď znovu blížily nájezdy, přišla osudová chyba za bránou a pardubický úder, na který už nešlo odpovědět. Na kostce svítilo šest sekund do konce prodloužení. „Samozřejmě to zamrzí, když jsme kvůli němu prohráli. Ale nedá se nic dělat, máme bod. Vzhledem k tomu, že jsme nevstřelili branku, to je dobré,“ směje se jedna z největších brankářských komet letošní sezony.

V osudové chvíli Kantor napoprvé ještě skvěle zasáhl, ale hosté nepřestali hrát – a to se jim vyplatilo. „Šťouchli mi do betonu, puk mi zřejmě vyjel a bohužel ho dorazili do brány,“ hlásí na adresu vítězné trefy Lukáše Radila. Konečné skóre zápasu zdaleka nenasvědčuje jeho skutečné atraktivitě. 7700 diváků se na vyprodaném stadionu bavilo skvělým hokejem! Jakoby kvalita východočeských bitev vygradovala, a to samé se dá říct o atmosféře.

„Kvůli ní mě ta derby strašně baví. Člověk hraje hokej proto, aby si v takovéhle atmosféře zahrál. Já jsem se těšil ani ne tak na zápas, jako spíš právě na atmosféru. Užil jsem si to výborně,“ říká. Řadě gólmanů, kteří ve dvaadvaceti letech chytají svou první sezonu v roli jedničky, by se v takové kulise rozklepala kolena. Pavel Kantor je ale jiný případ. „Motivuje mě to, nakopává. Už na rozbruslení bylo hodně lidí a já jsem pak do kabiny přišel úplně zpocený. Už jsem myslel, že je po první třetině,“ říká pobaveně. „Je to rozhodně příjemnější než hrát před patnácti stovkami fanoušků na Kladně,“ doplňuje Kantor.