David Dvořáček si odchod do Finska pochvaluje, v Tampere by rád povýšil mezi dospělé

V minulosti nebývalo zvykem, aby mladí čeští hokejisté mířili za angažmá do Skandinávie ještě v juniorském věku. Jistě, výjimky se našly, například Petr Freiberg, Boris Gažur, Lukáš Bolf. Ovšem ve větším počtu se nadaní mladíci začali vydávat severním směrem až loni. Jedním z nich byl i David Dvořáček, bývalý útočník Sparty zakotvil ve finském klubu Tapppara Tampere a během sezony už také nakoukl do prvního týmu. Šikovný hráč původem z Brna by chtěl letos starty v SM-liize rozmnožit. "Teď jsem byl na akci dvacítky, s trenérem jsem o šancích zatím nemluvil. Udělám maximum, aby mi dal důvěru," říká.

Dvořáčka zdobí kvalitní bruslení, umí dát gól, je to typ velice odolného a přizpůsobivého útočníka, který během ročního pobytu ve Finsku zaznamenal zlepšení po všech stránkách. Díky určitým předpokladům v tamní juniorské soutěži obstál, brzy jistě přijde doba, kdy naskočí také do elitní soutěže. "Finský hokej je rychlý a důrazný, v porovnání s tím naším se jedná o určitou změnu, ale já si zvykl celkem rychle," říká.

Před rokem zvažoval, co v kariéře udělat dál. "Mohl jsem zůstat ve Spartě, ale věděl jsem, že zájem je i z ciziny. Rozhodl jsem se pro Tampere a za tímhle krokem si stojím. Je to trošku odlišné od toho, co asi přináší Kanada, já především potřeboval hrát. Navíc v Tapparě dobře pracují s mladými, cítím tam šanci, že bych se mohl dostat mezi nejlepší," připomíná.

V nejvyšší soutěži se představil už na jaře, ale šlo pouze o epizodu. Tappara je slavný finský klub, kde nemají nouzi o špičkové hokejisty. Proniknout do sestavy není jen tak, na druhou stranu ale v SM-liize poskytují mladým víc prostoru než u nás. "Sám jsem zvědav, jak tomu teď bude v mém případě. Trenéř mi říkal, že bych měl dostat příležitost, ovšem v srpnu jsme o tom zatím nemluvili. Předpokládám, že se všechno dozvím v nejbližších dnech," hlásí.

Dvořáček našel své jméno v širší soupisce pro nový ročník finské ligy, může hrát i European Trophy. Do letního poháru zatím nezasáhl, i když s prvním týmem trénoval. Tappara se nyní vydává na zápasy mimo Finsko. Po pondělním domácím utkání s Pardubicemi jede mužstvo do rakouského Salcburku, v neděli se představí na plzeňském ledě. "To víte, že bych rád s týmem přijel a nastoupil. Ale musím být trpělivý. Když to nevyjde teď, třeba se dočkám později," říká s nadhledem.

Během víkendu absolvoval přípravu dvacítky s Ruskem, Dvořáček byl za tuhle možnost rád. "Měl jsem určitou výhodu, že jsem předtím sehrál už několik utkání za juniorku Tappary, zatímco jiní kluci třeba ne. Přijel jsem rozehraný a cítil se dobře. Škoda, že se nám nepovedlo ani jednou vyhrát, byla to ale výborná prověrka. Rusové jsou silní, to je v přípravě určitě dobře," přemítá.

V duelech proti mistrům světa předvedl někdejší sparťan dravý pohyb, hrál s chutí. Podobný hokej platí i ve Finsku. "Hra se tam přelévá z jedné strany na druhou, je to opravdu hodně o bruslení. Hokej bývá trošku jednodušší, je třeba mít dobře natrénováno," hlásí. David se o to snažil také během letního pobytu doma, mimo jiné se krátce chystal i s tréninkovou skupinou hráčů, jež zastupují Vladimír Vljtek mladší a Michal Sivek. Tahle příprava proběhla počátkem července v Blansku, vedl ji trenér Miloš Holaň.

Teď už Dvořáček zase zařezává v Tampere. Když tam loni odlétal poprvé, moc nevěděl, co ho čeká. Nyní má adaptaci dávno za sebou. "Finsko je krásná země, ale hlavně v létě. To je tam nádherné, naopak zima bývá smutná. Není tam skoro denní světlo, většinou jen tma a déšť. Ale i s tímhle jsem se vyrovnal, během sezony jsme toho měli dost, takže pokud se naskytla chvilka volna, stejně jsem jen většinou odpočíval doma," vypráví.

Občas prý vyrazil někam do města. "Ane ne moc často. V Tampere je kam zajít, jenže v klubech se hodně trénuje. Skoro pořád jsou dvě fáze, klasický trénink je i v den zápasu. To se vám pak nikam nechce," usmívá se. V prvních dnech a týdnech si také musel osvojit angličtinu. "Něco jsem uměl, ale začátky byly těžké. Neměl jsem v týmu žádného Čecha, což je škoda, nemohl jsem si s nikým pořádně popovídat. Na druhou stranu to však znamenalo výhodu, do angličtiny jsem se dostal rychleji."

Nadaný útočník, který kariéru zahajoval v Brně a pak především v týmu Black Cats Blansko, bez potíží zapadl do týmu juniorky Tappary. "Kluci mě vzali hned. Žádné potíže ve vztazích mazáků a nováčků mě nepotkaly," libuje si. Zakotvil podle představ možná i proto, že už byl delší dobu zvyklý starat se sám o sebe. "V deváté třídě jsem se rozhodoval, kam odejít. Ve hře byl Zlín, ozvala se Sparta, kterou jsem si nakonec vybral," říká.

Přesun do české metropole není pro nikoho jednoduchý, zvlášť v případě takhle mladého hráče. "Naši měli určité obavy, ale vedli mě k pracovitosti a skromnosti. Z domu jsem sice odešel ve čtrnácti, všechno však probíhalo dobře." Ve Spartě na sobě dál pracoval, na jaře 2010 se dostal na mistrovství světa osmnáctek v běloruském Minsku, což je Davidův dosud největší úspěch. "Sice jsme neudělali medaili, ale vzpomínám rád. Atmosféra turnaje byla super. Chtěl bych ji letos zažít s dvacítkami, mistrovství světa v Kanadě je pro mě ohromnou motivací," doplňuje závěrem.