Dávat góly je hezké, ale na to se nehraje, upozorňuje Jakub Zbořil. Brněnský talent míří do Kanady

Jestli má český hokej někde nedostatek kvalitních bojovníků, je to mezi zadáky. Ale mladí talentovaní hráči pro defenzivu se najdou pořád, v letošní osmnáctce na sebe kupříkladu vydatně upozorňuje Jakub Zbořil. Sedmnáctiletý rodák z Brna si za výběr této věkové kategorie zahrál už loni, teď plní roli ministra obrany v současném mužstvu. Brání, rozehrává, pálí na bránu. A jak! V přípravě proti Kanadě se Zbořil trefil dvakrát, v duelu s Američany na úvod Memoriálu Ivana Hlinky jednou. Navíc ve dvou duelech se zámořskými výběry přidal tři nahrávky, celkově si tedy připsal šest kanadských bodíků!

Jakmile ale tenhle sympatický chlapík uslyší zmínku, že si v duelu s týmem USA s chutí zastřílel, jen pokrčí rameny: "Čím to, že jsem tak v pohodě? No, já jsem pohodář obecně. Pořád. Neberu to zase tak vážně. Dávat góly je hezké, jenže na to se nehraje. Střelce si za chvíli nikdy nepamatuje, ale když se vám povede nějaký úspěch, lidé o tom dobře vědí. Fakt nedí důležité, kdo se trefí. Ale jestli uspějeme jako tým," vykládá.

Ví, o čem hovoří. Zbořil se probil do sestavy pro jarní mistrovství světa, jako jeden z několika zápastupců mladšího ročníku 1997. Podobně na tom ve Finsku byli třeba Vladař, Zacha, Špaček, Kaše, Chlapík. Zmíněná parta dokázala vydolovat největší úspěch české osmnáctky v historii, teď v Břeclavi to vypadá, že vítězný a soudržný duch neopustil tým ani poté, co z něj zmizela většina opor.

"Mám stejný pocit. Starší kluci odešli, ale jsou tu jiní vynikající hráči. Držíme pohromadě, makáme jako mužstvo. Víme, že uspět můžeme jen díky společné práci," reaguje. Jakub je jedním z bojovníků, kteří si vyzkoušeli, kudy na velkém turnaji vede cesta za úspěchem. Nadšení stříbrných medailistů z MS strhlo ostatní, letošní výběr také touží ochutnat, jak sladký podobný úspěch je.

Leccos může naznačit Memoriál Ivana Hlinky, z tohoto pohledu vypadá premiéra proti  Američanům hodně pozitivně. "Dali jsme do toho všechno a dokázali je porazit, což je fajn pocit. Po přípravě s Kanadou jsme měli poradu, trenéři nám ukázali chyby a bylo na nás, abychom se z nich poučili. Řekli jsme si, co chceme hrát. A splnili jsme to," pochvaluje si.

Zápas s USA nabídl čtyři české přesilovky pěti proti třem, rozhodčí zvedali ruce na znamení vyloučení o sto šest. Hlavně druhá třetina byla ve znamení americký faulů, které vyústily v pořádnou frustraci. "Hráli jsme hodně přesilovek a dali z nich góly, což nás uklidnilo," připomíná. Výhra 4:2 je povzbudivá, hokejisté však dobře vědí, že radost skončila pondělním večerem. Teď je na řadě další protivník.

"Hrajeme s Finy, kteří budou hrát asi trošku jinak než Američané. Já proti nim sice nenastoupil, ale myslím, že tam nebude tolik osobních soubojů, zato se dá čekat rychlejší a dravější hokej. Trenéři nám zase připraví veškeré podklady a na poradě řeknou, jak na soupeře," hlásí. Domácí výběr je odhodlán potvrdit cennou výhru nad zámořskými hvězdičkami, pokud by Češi zdolali i Finy, byl by postup do semifinále skutečně blizoučko. Ne-li jasný.

Odchovanec Komety bere akci mimořádně vážně. Také proto, že Memoriál Ivana Hlinky je na dlouho posledním turnajem, který si Zbořil zahraje v nejcennějším dresu. "Rozhodl jsem se pro odchod do Kanady, příští sezonu budu hrát v týmu Saint John Sea Dogs quebeckou ligu.Odletět bych měl příští týden, nejspíš 19. nebo 20. srpna," informuje. Ze současné osmnáctky není sám, za Atlantik se podle všeho záhy vydají rovněž Tomáš Šoustal, Filip Chlapík, Daniel Krenželok nebo Šimon Stránský.

V případě Jakuba Zbořila rozhodla jeho chuť na vlastní kůži poznat kanadský hokej. "Vždycky jsem si to tam chtěl zkusit. Teď tu možnost dostanu," netají spokojenost. Před nedávnem podobné rozhodnutí udělal starší bratr Adam, jenž byl s osmnáctkou na loňském MS v Soči. Šikovný útočník se poté přesunul do Finska, směr zámoří teď vyrazí Jakub. "Co jsem slyšel, klub ze Saint John má vynikající zázemí. Výborný stadion, dobře tam pracují s hráči," připomíná.

Dopředu tuší, že ho nečeká nic snadného. Třeba jen v oblasti komunikace. "Anglicky mluvím špatně, začátky budou těžké," uvědomuje si. "Z klubu mě informovali, že první měsíc budu chodit na kursy. Ale myslím, že nejlépe se řeč naučím tím, že tam budu sám. A že budu nucen mluvit. Když je člověk nucen hovořit 24 hodin anglicky, dostane to do sebe snáz."

Po hokejové stránce by si měl zvyknout velmi rychle. Zbořil si tyká s pukem, je konstruktivní, ale také tvrdý a důrazný. Navíc ho žene velká motivace. "Příští rok bude draft, nová sezona je pro mě hodně důležitá. Ale ono to platí pořád, o každé sezoně. Vím, že se moje jméno objevilo v prvních odhadech draftu, jenže tohle teď v hlavě nemám. Soustředím se na osmnáctku a pak na to, abych co nejlépe zvládl přechod do Kanady," uzavírá.