Další šance, kterou jsme nevyužili. Takový tým už možná nikdy nesložíme, říká Zbyněk Michálek

(SOČI, od našeho zpravodaje) Poctivě odmakal každé střídání, do posledních sil se rval s elitními útočníky planety. Zbyněk Michálek odvedl národnímu týmu znovu cenné služby, po ztraceném čtvrtfinále s Američany je ale plný smutku a zklamání. Odchovanec hokeje v Jindřichově Hradci startoval na druhé olympiádě a znovu si odvezl porážku v prvním kole play off. "Je to škoda. Kdo ví, jestli budeme nějakou podobnou šanci ještě mít," lituje.

Co se vám honí hlavou teď, krátce po vyřazení?
"Obrovské zklamání… Byla to další šance, kterou jsme nevyužili. Olympiáda je jednou za čtyři roky, takový tým možná už nikdy nesložíme. Mě osobně už takhle nebaví prohrávat ve čtvrtfinále, ale bohužel. Vyhrál lepší tým, musíme si to přiznat."

Národní tým srazily chyby v první třetině, která jinak vypadala velmi dobře. Co se na ledě přesně stalo?
"Ano, začátek byl dobrý, měli jsme hodně šancí. Oni dali gól z něčeho, co ani šance nebyla. Totéž ten třetí v poslední vteřině první třetiny - rozhodl celý zápas. Pokud se někomu povede skórovat takhle před přestávkou, má to efekt. Američané hráli svou typickou hru, šli tvrdě do branky a dávali tam všechno. Využili odrazů od mantinelu. Tohle nám chybělo nejen teď, ale v celém turnaji. Oni to oni mají v krvi, my spíš ještě hledáme hráče, nebo to honíme po rozích.“

Měla česká reprezentace v Soči na víc?
"Určitě. Beru to jako velké zklamání. Naším cílem byla medaile a bohužel jsme to nedotáhli.“

Těch jste už bohužel zažil s národním týmem víc...
"No, přesně tak. Už i na sobě cítím, že takových šancí v budoucnu nemusí přijít moc. Každá taková zahozená šance mrzí dvojnásob. Nevím. Třeba Marek Židlický, Jarda Jágr, Patrik Eliáš měli krásnou kariéru a kdo ví, jak dlouho ještě budou hrát. Třeba už je v mužstvu nebudeme mít nikdy. A budou hodně chybět! I z toho důvodu je těžké přijmout, že je to další zmařená šance."

Máte pocit, že se najdou časem důstojní nástupci?
"Nemáme moc z čeho brát. Celý náš hokej není, jak kdysi býval. Třeba Američané mají spoustu mladých hráčů, kteří mohou doplňovat tým, což nám trošku chybí. V budoucnu bude těžší a těžší dosahovat nějakých úspěchů.“

Není škoda, že jste ve čtvrtfinále narazili zrovna na Američany?
"Také jsem si to říkal. Už v základních skupině hráli nejlepší hokej a myslím, že mají nejsilnější tým. Sestavu výborně poskládali na široký led. Jejich hráči výborně bruslí, jsou rychlí, jejich beci dobře rozehrávají. Jenže nemůžeme si vybírat. Kdybychom porazili Švýcary, mohli jsme hrát s někým jiným, mohli jsme jít přímo do čtvrtfinále. Jsou to jenom kdyby.“

Budete mít v hlavě, že ve skupině leccos mohlo a mělo dopadnout jinak?
"Určitě. Jenomže to je sport. Někdo musí vyhrát, někdo prohrát. Dvojnásobně nás může mrzet, že jsme museli hrát dva dny za sebou proti těžkým soupeřům. Místo toho, abychom odpočívali a šli do zápasu čerství. Na to se však nelze vymlouvat.“

Cítil jste únavu?
"Jsme zvyklí z NHL, že se hraje ve dvou dnech. Ale tady byl široký led a dost horko, takže sil nebylo nazbyt. Navíc nám nenahrál vývoj zápasu. Věděli jsme, že budeme muset dotahovat, hodně bruslit proti týmu, který vám nedá odpočinout jediné střídání.“

V první třetině to přitom vypadalo, že hokejisté USA mohou být k poražení.
"Cítil jsem to stejně. Před začátkem jsme byli trochu nervózní, báli jsme se hlavně do ofenzivy. Ale pak jsme viděli, že se s nimi dá hrát úplně v klidu. Měli jsme šance, ovšem jejich třetí gól nám vzal takovou tu víru, že bychom ještě mohli něco zvrátit.“

Národní tým patrně čeká další střídání generací. Hvězdní útočníci končí, nenastal čas na větší změnu? Nebo třeba i na jiný systém, po vzoru Švýcarů?
"Taky by to šlo. Švýcaři jsou ale v jiné situaci - mají hodně hráčů v Evropě, jsou pospolu, jezdí na reprezentační turnaje. Ale je pravda, že dávají hodně šanci mladším. To je cesta, kterou bychom se mohli ubírat a v Euro Hockey Tour je zkoušet. Někde se začít musí. Třeba to bude stát nějaké výsledky. Teď to totiž vypadá, že nám trochu ujíždí vlak. Když se podíváte na ostatní týmy, kolik tam mají mladých hráčů, jaký mají věkový průměr... Tohle u nás chybí."

Jaký vlastně teď bude váš nejbližší program?
"Po zápase jsme si sbalili věci a ve čtvrtek ráno následuje odlet do Ameriky. Všechno jede dál, musíme jít zpátky do práce a odehrát v NHL nějakých 25 zápasů."

Měl byste vůbec po čtvrtfinále náladu zůstat až do konce olympiády?
"Dlouho jsem neviděl manželku a děti, takže na jednu stranu ne. Moc se na ně těším. Ale zase mě trochu mrzí, že jsem neměl šanci podívat se do hor na nějaké jiné sporty. Máme tady s bráchou rodiče, tak se dalo třeba někam zajít. Takhle to je ovšem naplánované."

Cítili jste v Soči podporu z domova?
"Hodně - a vážíme se jí, měli jsme zprávy i od známých, jak nám lidi drží palce. Chtěli jsme jim udělat radost. Vím, že jí doma třeba tolik někdy nemají, tak jsme to chtěli výkonem a výsledkem zvednout. Bohužel. Snad ocení aspoň to, že jsme dali do zápasů srdce. Ale věřte mi, že nás strašně mrzí, že jsme se nevrátili s žádnou medailí."