Další šance je pryč, tentokrát ta olympijská. Hokejisty v Soči srážela mozaika důležitých detailů

(SOČI, od našeho zpravodaje) Čeští reprezentanti obsadili na olympijských hrách šesté místo. Z pěti utkání vyhráli dvě, v každém měli pasáže, kdy jejich výkon kopíroval horskou dráhu. Měl národní tým na lepší umístění, nebo můžeme být vlastně rádi za to, že přešel aspoň přes osmifinále? První varianta je správně. Ačkoli se poměr sil ve světovém hokeji poněkud změnil, Česká republika stále má dostatek kvalitních hráčů, kteří jsou schopni na velkých turnajích zabojovat o medaili.

Je k tomu nutných několik předpokladů. Výkon brankáře, důsledná obrana. Patřičná efektivita, díky níž správně vyzní nesporná kreativita a šikovnost útočníků. Zároveň nesmí chybět účelný herní systém a správná energie. Co z toho v Soči platilo? Podle hráčů byli Američané v play off hratelní, trenér Hadamczik mluvil o tom, že si stojí za výběrem bojovníků. Že nominoval ty nejlepší, které mohl. Aleš Hemský připomněl, že na český národní tým poslední dobou převažuje negativní pohled. Ale jak být pozitivní, když chybějí výsledky a hra často dost vážně kulhá?

Soči jako Stockholm. Olympiáda navázala na loňský šampionát

Není to bohužel nic nového, mrzutá hokejová nálada panuje kolem elitního výběru delší dobu. Člověku to připadá až skoro nepatřičně, jenže podobné věty mohly znít už po loňském mistrovství světa. Tehdy zklamali hokejisté z NHL, podle kouče nedali v klíčových situacích góly. Tým pořád čekal, že produktivita přijde, ovšem trápil se třeba se Slovinci nebo Dány. Ve čtvrtfinále proti Švýcarům skórovala reprezentace jen jednou, mimochodem - letos v Soči během vzájemného duelu s výběrem Helvétského kříže ani to ne.

Trenér Hadamczik dostal po zmíněném šampionátu důvěru. Trenérský štáb rozšířil František Musil, realizační tým byl pestrý na lékaře, manažery, fyzioterapeuty. Hokejový svaz vytvořil koučovi veškeré podmínky, včetně nákladné cesty na zámořské inspekce. Postupně začalo být jasné, že národní tým vsadí na skupinu hráčů, která září v NHL a na mezistátní scéně vždycky odvedla své. Jágr, Eliáš, Židlický, Kaberle znamenají pořád silnou letku.

Jinou skupinu hokejistů kouč po Stockholmu zkritizoval, dalo se tušit, že Vrbata, Flesichmann, Hejda nebo Tlustý do Soči nepojedou. Hadamczik vsadil na jednu kartu. Ani v Euro Hockey Tour nebyly výsledky povzbudivé, po listopadovém turnaji Karjala pálil kouč ostrými pro změnu na krajánky z KHL. Netrénují, nejsou přínosem, soptil. Prosincová generálka v Soči přinesla zlepšení, především díky gólmanům a důsledné obraně, olympiáda se najednou začala rýsovat v trošku jasnějších barvách.

Výběr hráčů? Výsledek na turnaji napověděl

Hadamczik nicméně ztratil podporu části fanoušků, hodně polemiky vyvolala jeho nominace. Když 6. ledna oznámil jména pro olympiádu, spustila se kanonáda stesků, protichůdných názorů a debat o tom, proč se rozhodl zrovna takhle. Proč chyběli Hudler, Kindl, Polák. Proč je v týmu naopak jeho zeť Barinka, když by se našly jiné varianty. Tehdy mohl mít trenér oprávněné námitky. Jakmile kouč dostane důvěru, ať si pak zvolí hráče, jaké uzná za vhodné. Všechno je ovšem třeba měřit výsledky! Stalo se, národní tým selhal. V Soči nehrál ani jedno klidné utkání a dopadl úplně stejně jako reprezentace před čtyřmi lety na hrách ve Vancouveru.

Vladimír Růžička tehdy coby hlavní kouč schytal hodně ostrých vět, po sezoně mu končila smlouva. Rozloučil se titulem mistrů světa, přesto později potvrdil, že ho Vancouver stále hodně mrzí. Hadamczik nyní musí počítat s tím, že vysvědčení nemůže být pozitivní. Najde se totiž řada detailů, které zapadly do celkové mozaiky.

Začneme u gólmanů. Kouč od podzimu tvrdil, že jedničkou bude Pavelec. Při konečné nominaci ale záměr zpochybnil, což překvapilo. I když v hlavě třeba neměl jasné číslo jedna, mohl si to nechat pro sebe. Pavelec úvodní zápas proseděl na tribuně, se Švédy chytal Kovář, jehož po třech gólech střídal Salák. Brankář Winnipegu pak šel do hry, pomohl k postupu přes Slováky, jenže s Američany musel na střídačku po čtyřech gólech... Hadamczik pak prohlásil, že Pavelec neměl šťastný den. Kruh se uzavřel.

Brankářské otazníky, nečekané změny v ofenzivě

Prohra s týmem USA je ovšem záležitostí celého týmu. Obranná činnost Čechů vázla, první gól byl laciný, třetí taktéž.padl po situaci, která musí být odstrašujícím příkladem toho, jak si mužstvo nemá počínat v koncovce třetiny. Česká defenziva dlouhodobě trpí nedostatkem konstruktivních beků, kteří nemají problém s bruslením ani rozehrávkou. Židlický na všechno nestačil. Kaberle hrál sice lépe než v domácí soutěži, ale žádný rychlík už to není. Michálek se Šmídem odmakali černou práci, Gudas je příslibem do budoucna. Celkově jsme měli ve vlastním pásmu dost okének.

A útok? Na první pohled velká česká zbraň. Sešli se veteráni s mladou krví, esa z NHL i dělníci, kteří nevypustí metr ledu. Alois Hadamczik vzal do Soči ty, kterým dlouhodobě věřil. Ofenzivu táhl Jaromír Jágr, v některých zápasech byl skvělý, proti Američanům tolik vidět nebyl. Mnohem víc se čekalo od Patrika Eliáše, jenž onemocněl a dvakrát chyběl. Zrovna nefungovala spolupráce Erata s Voráčkem, bezpochyby výborní útočníci by si zasloužili jiné parťáky, s nimiž by si vyhověli. Trenér Hadamczik bral hráče podle předností a typologie, každého z nich pasoval do sestavy na konkrétní pozici.

Proto překvapilo, že velmi rychle některé plány opustil. Národní tým sehrál základní část během pouhých čtyř dnů, prostor na souhru byl tedy minimální. Do úvodní bitvy s Tre Kronor od začátku nenaskočili Hanzal a Hemský, oba turnaj nakonec končili mezi nejlepšími Čechy. Švédové nás přehrávali důrazem v brankovišti, Hanzal jako jeden z mála má na něco takového parametry. Hemský sice přijel po zranění, posléze zářil ve dvojici s Krejčím, ale tihle dva také od začátku nebyli ve stejné formaci.

Není rovněž zřejmé, co vlastně kouč zamýšlel s Palátem. Útočný žolík z Tampy putoval do čtvrté pětky a posléze na tribunu, veterán Nedvěd hrál v posledním útoku, jeho přínos měl být přitom tam, kde už mezitím bylo plno. V utkání proti Švýcarsku dostali velký prostor v přesilovkách (a nejen v nich) Červenka, Plekanec a Jágr. Gólu se nedočkali, kouč ale jiným podobnou herní šanci nenabídl. Početní výhody byly obecně českou slabinou, nezklamaly nás jen v osmifinále. Před duelem se Slovenskem trénoval v první pětce Hanzal místo Červenky. Pak přišel zápas - a na led zpočátku chodil zase Červenka. Národní tým dal tehdy v pěti proti čtyřem dva rychlé góly, nicméně postarala se o ně druhá speciální letka Krejčího s Hemským.

Reprezentační stroj drhne, ztratil velkou olympijskou šanci

Podobné nesrovnalosti by nikdo neřešil, kdyby tým vítězil a jeho hra neměla vady na kráse. Jenže od prvního utkání Čechy pořád něco sráželo. Nejdřív bleskové vedení Švédů, se Švýcary se česká aktivita zastavila o protivníkovu obrannou hráz. V osmifinále Slováci málem dotáhli zápas, ačkoli elitní výběr vedl o tři branky. A čtvrtfinále? První gól ve druhé minutě, po velmi hezkém výkonu v první třetině následuje chyba s nepokrytím Browna. A když už se má jít do kabin, přijde trefa Backese - necelé dvě vteřiny před sirénou. Jaké pak mohli mít hokejisté naděje na postup, když týmu kvalit Američanů tohle dovolili?

Může se tedy někdo divit fanouškům, že jsou rozladěni? Těšili se na olympijské hry, snili o tom, že své koně zase uvidí v parádních bitvách o medaile. Nestalo se, přičemž nejde o nahodilý stav, nebo o nečekané zakopnutí. Český výběr potkala únava materiálu, chyběla mu jiskra a energie. Reprezentační stroj drhne, ztratil velkou olympijskou šanci. Proto jsou tady úvahy o změnách. Na trenérských pozicích - i při výběru hráčů. Alois Hadamczik o demisi neuvažuje. Je jeho věc, nakolik je ochotný přijmout svoji odpovědnost. Budoucnost kouče záleží na rozhodnutí výkonného výboru svazu.

Ten musí určit, co bude dál. Situaci neulehčuje, že většina špičkových trenérů je aktuálně pod smlouvou. Co nevidět začnou boje v play off, času není nazbyt. Už koncem března totiž startuje příprava na MS v Minsku. A za rok pak domácí šampionát v Praze a Ostravě, při němž by měla vypuknout zase ta pravá hokejová euforie. Už kvůli tomu je žádoucí, aby hokejová reprezentace co nejdřív našla pevnou půdu pod nohami. V olympijském Soči to bohužel neplatilo.