Čtvrtá nula za neprůstřelnou obrannou hrází. Jen ať si soupeři prskají, usmívá se flegmatik Kantor

Dát gól, utěsnit pásmo... a pak už jen slavit výhru. Hradecký Mountfield válí díky defenzivní taktice, která mu od začátku sezóny přináší ovoce proti soupeřům bez ohledu na útočnou sílu či tabulkové postavení. V pátečním kole to pocítili i třinečtí Oceláři, kteří se toužili pomstít za dva předchozí vzájemné neúspěchy. Jenže to by museli za záda bezchybného brankáře Východočechů Pavla Kantora dostat aspoň jeden puk z těch, které se jim podařilo propašovat skrz pevný blok jeho spoluhráčů v poli.

Přesně 25 zákroků zajistilo mladému gólmanovi čtvrté čisté konto v sezóně. Podle všeho také to nejcennější, ostatní totiž přišla proti soupeřům ze spodního konce extraligového pelotonu. „Udržet nulu je vždycky těžké. I když soupeř třeba nemá tolik šancí, může vám tam spadnout nějaký odražený puk. Ale myslím, že jsme hráli docela dobře a kluci mi pomohli,“ chválí Kantor obranu svého týmu.

Kostky přitom byly pod Bílou věží vrženy už po devatenácti sekundách hry. Tak rychlé góly padají, ale málokdy se stanou vítěznými, jako tomu bylo v případě branky Tomáše Mertla. „Pomohlo nám to psychicky, hrálo se nám pak líp. Ve druhé třetině byl Třinec lepší a měl nějaké šance, třetí jsme ale zase odehráli slušně a zavřeli jim střední pásmo,“ ohlíží se budějovický odchovanec za náročným zápasem proti útočně laděným Ocelářům, kteří marně hledali recept na proniknutí.

„Často zkoušeli střílené nahrávky do brankoviště, kde už se může stát cokoli a člověk s tím moc neudělá. Takových momentů pár bylo,“ vrací se Kantor k několika horkým chvilkám. Hodně aktivní před ním byli třeba Růžička nebo kapitán Bonk, který čeká na gól od devátého kola. „Není to ale vyloženě tak, že bych se na nějakého střelce připravoval. Samozřejmě jsme se dívali na video, že třeba Růžička často střílí z pravého kruhu. Je dobré, aby o tom člověk věděl,“ popisuje zápasovou přípravu.

Přestože jsou Vánoce na spadnutí, ani po více než polovině soutěže se pořád nezdá, že by soupeři dokázali najít na hradeckou taktiku recept. Vůbec není divu, že na adresu hry Mountfieldu prskají, vždyť Hradec dává každému ochutnat vydatnou porci defenzivního hokeje. „Jen ať si prskají, nám je to úplně jedno. Tímhle stylem jsme úspěšní a dokud nám to bude fungovat, budeme hrát pořád stejně,“ říká gólman týmu, který soupeřům dovoluje vůbec nejméně střel na zápas napříč extraligou.

„Kluci jsou opravdu výborní, co zblokují a jak hrají obětavě. Klobouk dolů, co letos předvádí,“ nemůže si Kantor vynachválit poctivou hru dozadu v podání celé sestavy. „Když se budeme držet tohoto stylu, vůbec o nás nemám strach. Čím pravidelněji budeme bodovat, tím déle se budeme držet vysoko. Ale na to, jestli jsme si upevnili druhé místo, se nedíváme,“ hlásí směrem k situaci v tabulce, která je pro Mountfield pořád víc než příznivá.

Těžko jde ale hru svěřenců Petera Draisaitla chválit bez vypíchnutí jejich největší opory. Skromnost stranou, Pavel Kantor letos chytá prostě skvěle! Než se tým přesunul do Hradce Králové, nastoupil k pouhým 35 extraligovým zápasům, drtivá většina jich přišla během loňského zranění Jakuba Kováře. Teď ale brankář ročníku 1991 působí dojmem ostříleného matadora, který se nekouká kolem sebe a „jen“ dělá svou práci.

Marně byste však v jeho slovech hledali náznak uspokojení. „Nerad to hodnotím v průběhu sezóny. Ale pokud bych si měl vzít tu část, kterou máme za sebou, byla povedená. Co víc si přát, než aby byl tým druhý v extralize! Mně se taky daří, chytá se mi dobře a jsem v pohodě. Snad to tak bude pokračovat i v druhé půlce,“ přeje si strážce hradeckých tyčí. Neměl je důvod opustit už v posledních patnácti zápasech.

Jeho náhradník Ondřej Kacetl, který alespoň sem tam naskočí v prvoligovém Havlíčkově Brodě, se tak na střídačce nudí a nezbývá mu než pozorovat svého kolegu. „Moc se o tom ale nebavíme. Já jsem hlavně rád, že přenášim svůj klid na tým a zatím nám všechno funguje tak, jak má,“ soudí dvaadvacetiletý gólman, který zároveň proti Třinci už potřetí v sezóně nastoupil do brankářského duelu se svým velkým kamarádem z mládežnických let Šimonem Hrubcem. A i potřetí byl Kantor úspěšnější!

„Říkal jsem mu, ať si z toho nic nedělá, že třeba vyhrajou příště. Hlavně že se nezvedli proti nám,“ hlásí se smíchem směrem k jedničce Ocelářů, jež na ledě Hradce inkasovala jediný gól – přesto odjížděla z ledu se sklopenou hlavou. „Ne, vážně. Vždycky když hrajeme proti sobě, přeju si, aby se nám oběma dařilo. A myslím, že taky chytal výborně,“ uzavřel pochvalně na Hrubcův účet hradecký gólman Pavel Kantor.