Čtrnácté místo je úspěch, ale hodnotit budu až po sezóně, říká kouč nováčka Pavel Táborský

Dorostenecký tým Chomutova zažívá premiérovou sezónu v extralize. Svěřenci trenéra Pavla Táborského sice soutěž odstartovali pěti porážkami v řadě, ale pak přišel vzestup. Podíleli se na něm hlavně hráči z pražských klubů, kteří hru Severočechů výrazně pozvedli. Těsně před polovinou sezóny jsou tak Chomutovští na čtrnáctém místě, přičemž základ jejich kádru tvoří hráči ročníku 1993 a 1994. „Nemůžu klukům upřít bojovnost, ale museli se s extraligou nějak srovnat. Když přišly z Prahy posily Hrabák (na snímku) s Hantákem, mančaft se nastartoval. Ti dva dali mužstvu impuls a ostatní kluci se chytli,“ říká trenér Táborský.

Sezonu jste nezačali nejlíp. Prvních pět utkání znamenalo pět proher. Neměl jste obavy, že na nezkušený tým sedne deka?
„Jsme nováček, začínáme od podlahy kádr budovat. Je v něm spousta hráčů, kteří neměli s extraligou žádné zkušenosti. Vůbec nevěděli, do čeho jdou. A samozřejmě je veliký rozdíl mezi přípravným obdobím, ve kterém hrajete přáteláky, a extraligovou sezonou. V té jsou to daleko větší nervy, protože rozhodují drobnosti: neproměněná šance, vyloučení… To nás ze začátku stálo pět vítězství. Nemůžu klukům upřít bojovnost, ale museli se s extraligou nějak srovnat. Když přišli Hrabák s Hantákem, mančaft se nastartoval. Ti dva dali mužstvu impuls a ostatní kluci se chytli. Přizpůsobili se jim. Začali jsme vyhrávat a to má člověk daleko lepší pocit.“

V posledních kolech jste však začali stagnovat…
„V polední době trošku stagnujeme, jako bychom se uspokojili dobrými výsledky a mysleli si, že to dál půjde samo. Spoustu zápasů jsme před reprezentační pauzou vyhráli třeba tak, že jsme otočili nepříznivě se vyvíjející skóre. Jenomže ono to samo nepůjde. Do dalšího kola máme pět dní a musíme to vyřešit. Dát mančaft znovu dohromady, případně ho vhodně doplnit.“

Ten jste doplnili už po prvních pěti kolech dvěma hráči ze Sparty a dvěma ze Slavie. Zřejmě Hanták se zatím jeví jako největší posila?
„Já bych to takhle neřekl. Minulé kolo nám udělal Hrabák, který vstřelil pět nebo šest gólů. S Havlíčkovým Brodem nebo s Hradcem Králové to byly jeho zápasy. Holt každému se každý zápas nedaří, je to jako u mužů. Tohle jsou navíc malé děti, oni neodkážou výkonnost podržet na víc utkání. Nehledě na to, že my k nim nemáme adekvátní hráče. Oni tu lajnu táhnou vesměs sami. Pokud hrajeme přesilovku, je to na nich. Pokud oslabení, je to na nich. A to stojí strašně moc sil. Jsem s nimi spokojen, ale potřebovali bychom sehnat ještě pět hráčů. Hlavně posílit obranu a jednoho dva šikovné útočníky. To bych byl s mančaftem spokojený.“

Jak se vlastně pracuje s tak mladičkým týmem?
„To je ono. Vycházíme z toho, že máme mančaft nový. Dával jsem přednost hráčům tohoto typu. Když mám hráče ročníku 1992, což je druhoročák, a hráče z deváté třídy, který je na stejné úrovni, dám přednost jemu. Protože pokud se on vyhraje, bude vám to dva roky vracet. A spíš opomenu nějakou chybičku u těchto hráčů, než u nějakého zkušeného, který nemá další perspektivu. Musíte mít v mančaftu vyváženost. Je hodně celků, které nastupují a mají v základu hráče ročníku 1994. Ale to jsou vesměs týmy, které se pohybují v horní polovině tabulky, kde si to můžou dovolit. Já těmto hráčům příležitost dávám. Někdy se stane, že z víkendového dvoukola vydrží jenom třeba páteční zápas a v sobotu už tahá nohy. Jsou mladí, ale proč by neměli dostat šanci?“

Chomutov si drží sympatické čtrnácté místo. Je to právě kvůli mladému mužstvu úspěch?
„Kdybych si to řekl před začátkem sezóny, byl by to takový malý úspěch. Ale sezóna je dlouhá a my ještě nejsme v polovině. Nevíte, co se může stát, ve hře je spousta bodů. Můžete mít náskok deset bodů a za tři utkání jste dole! My musíme jít zápas od zápasu a podle toho se na ně taky připravovat.“

Střed tabulky, který hrajete, mi přijde dost vyrovnaný. Ostatně stejně jako celý letošní ročník…
„Nemůžu to hodnotit, protože nás čeká ještě česká skupina. Když se podíváme na tabulku, je pod námi z české skupiny pouze Liberec a Písek, všechny ostatní týmy jsou nad námi. Tím pádem je vidět, že je velký rozdíl mezi českou a moravskou skupinou. Hodnotit ale budu až po sezoně.“

Nováček má většinou za úkol se první rok v soutěži udržet a zvládnout ji. Jak je tomu v Chomutově?
„Plány jsou vesměs stejné. Musíme zvládnout tuto sezónu, ale budovat kádr už na tu příští. Nehledě na tom, že prosakují zvěsti o reorganizaci soutěží. Musíme počítat s tím, že poslední mančaft sestupuje, další tři hrají baráž a dokud nepřijde nějaké oficiální vyjádření svazu, jedeme tenhleten systém.“

Mládežnické kategorie generují hráče pro A-tým. Vidíte už dnes u některého z vašich svěřenců perspektivu pro seniorský tým?
„Kdo má z našeho mančaftu největší perspektivu je Hanták, Hrabák nebo Klouček. To jsou šikovné „devětdvojky“, které v sobě mají nádherný dar. Hokej je strašně baví a jsou zklamaní, když se prohraje. To na nich poznáme. Mají největší perspektivu dojít až na vrchol té pyramidy. K seniorům je ale dlouhá cesta. Kolikrát vidíte nějaký talent, všichni kolem něj chodí po špičkách a on po čase zanikne, nikdo o něm neví. Nebo se může stát, že přijde dlouhodobější zranění a hráč se zastaví. Spousta kluků teď vyletí a když ostatní kolem nich za dva roky zesílí, začnou tihle kluci stagnovat a zaniknou. Takových případů je strašně moc.“