Claude Lemieux neodešel z NHL coby vítěz, ale jako spokojený sportovec

Sen pozvednout ještě jednou nad hlavu Stanley Cup Claudeu Lemieuxovi nevyšel, po krátkém angažmá v San Jose tedy dává hokeji definitivně sbohem uznávaný veterán, který se v listopadu loňského roku vrátil na led a ve třiačtyřiceti letech a po téměř šestileté pauze se dokázal dostat do formy odpovídající úrovni NHL. „Nedokážu popsat svůj vděk za to, že jsem mohl hrát hokej. Děkuji všem, kteří mě v mém snažení o návrat podporovali,“ řekl Lemieux před pár dny zámořským reportérům.

Především jeho až abnormální tréninková píle a cílevědomost nakonec přesvědčila zástupce Sharks, aby mu dali šanci. „Jsem velmi vděčný představitelům San Jose Sharks, kteří mi dali příležitost, aby se můj sen stal skutečností. Vážím si toho, že jsem za Žraloky mohl hrát. Minulá sezóna mi navždy zůstane v paměti, budu na ni vzpomínat jako na nejsvětlejší okamžiky mé kariéry,“ prohlásil na tiskové konferenci.

Před svým comebackem nastupoval čtyřnásobný vítěz Stanleyova poháru v NHL naposledy v sezóně 2002-03 v dresu Dallasu. V následujícím ročníku si ještě vyzkoušel švýcarskou nejvyšší soutěž, ovšem dres Zugu oblékl jen v sedmi zápasech (2+3) a poté v tichosti odešel do ústraní. Zanedlouho se ujal funkce prezidenta klubu Phoenix Roadrunners v ECHL.

Loni na jaře se mu začalo po aktivním hokeji natolik stýskat, že se s tím rozhodl něco udělat. Také proto nejprve krátce nastoupil v Asijské lize za tým China Sharks (2 zápasy, 0+1). V závěru loňského listopadu podepsal zkušební kontrakt se San Jose. Po uzavření této dohody ho Žraloci přeřadili na farmu do Worcesteru v American Hockey League, kde otestovali jeho schopnosti v třiadvaceti zápasech. Lemieux si v v nižší soutěži připsal tři branky a osm asistencí.

Mezi zámořskou elitu se vrátil 20. ledna 2009. A hned vítězně, neboť San Jose porazilo Vancouver Canucks 2:1. V dresu Žraloků nastoupil k osmnácti utkáním (0+1) základní části (sedmnáct zápasů musel vynechat kvůli zranění v horní části těla), zahrál si i pět minut v jednom duelu prvního kola play off s Anaheimem (San Jose - Anaheim 2:4 na zápasy). Po skončení ročníku přistoupil generální manažer Žraloků Doug Wilson k rozsáhlé přestavbě týmu a Lemieux se stal jedním z hráčů, kterým nebyla prodloužena smlouva.

Někdejší opora Montrealu, New Jersey, Colorada, Phoenixu, Dallasu a San Jose odehrála v základní nejprestižnější hokejové soutěže světa v 1215 zápasů, ve kterých zaznamenala 786 kanadských bodů (379+407). Lemieux byl vždy znám pro svůj nekompromisní styl hry. Televizní stanice ESPN ho kdysi v žebříčku deseti nejvíce nenáviděných hokejistů všech dob v NHL zařadila na první místo. A není divu, na trestné lavici strávil 1777 minut.

NHL opouští hráč, který absolvoval 234 zápasů play off, lepší je už jen čtveřice Chris Chelios, Patrick Roy, Nicklas Lidström, Mark Messier. Stanley Cup vyhrál se třemi různými týmy: Montreal Canadiens (1986), New Jersey Devils (1995 a 2000), Colorado Avalanche (1996).

„Chtěl bych poděkovat bývalým spoluhráčům za podporu během celé mé kariéry,“ uvedl majitel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off v roce 1995. „Cítím se neuvěřitelně šťastný, že jsem mohl prožít takovou kariéru. V NHL působilo mnoho vynikajících hráčů, kteří nikdy neměli příležitost vyhrát to, co já. Hrál jsem dlouho a přitom to uteklo tak rychle.“

Příběh Claudea Lemieuxe sice nevyvrcholil grandiózním způsobem, jakým by byl například triumf jeho týmu v play off. Houževnatému bojovníkovi se ale povedlo něco, v co málokdo doufal a čemu se všichni pochybovači smáli. Rodák z kanadského Buckinghamu se po letech vrátil k hokeji a znovu si vybojoval místo v základním kádru klubu kanadsko-americké NHL, za což si zaslouží obdiv a uznání.

„Hodně lidí si myslí, že za nejlepší okamžiky kariéry považuji hlavně vítězství ve Stanley Cupu, zisk Conn Smythe Trophy nebo Kanadský pohár. Ovšem pro mě a mou rodinu je jedním z nezapomenutelných okamžiků především návrat na led a první zápas za San Jose,“ řekl se vší vážností Lemieux, jenž se stal nedávno americkým občanem. „Chtěl jsem mít stejné občanství jako moje rodina. Manželka a tři děti jsou totiž Američané, v USA žijeme od roku 1989. Na svou vlast jsem nikdy nezapomněl, chci ale volit v krajině, kterou považuji už roky za svůj domov,“ vysvětlil.