Chtěli jsme to uhrát už v Meziříčí, usmívá se penaltový mág Robert Procházka

Písečtí hokejisté potřebovali k prvoligové jistotě alespoň jeden bod z ledu valašskomeziříčských Bobrů. Celé utkání odehráli velmi zodpovědně a přestože domácí vyvinuli v závěru obrovský tlak, dosáhli Jihočeši na zaslouženou remízu v řádné hrací době. Po siréně tak mohly na jejich střídačce propuknout oslavy, ale pokud si někdo myslel, že prodloužení jen odjezdí, mýlil se. Písek dovedl zápas až do samostatných nájezdů. V nich pak doslova exceloval obránce Robert Procházka, který čtyřmi úspěšnými exekucemi sám přestřílel domácí duo Sochorek-Šebesta.

Roberte, co bylo na celé sezoně nejtěžší? Vybudovat si dobrou výchozí pozici do play off, vyhrát vyřazovací část nebo tato kvalifikace?
„Asi motivace v sezoně, ve chvíli, kdy jsme měli snad dvacetibodový náskok. No a samozřejmě potom přejít přes play off. To je jiná soutěž, hraje se o něco jiného. Nasazení je tam o sto procent vyšší.“

Bylo výhodou, že jste nastupovali jako favorité a soupeři měli před vámi respekt?
„Myslím, že to bylo spíše naopak. Každý se chtěl před námi předvést. Sezona byla velice těžká.“

Dnes vám stačil k postupu jakýkoli bodový zisk. Jak jste se motivovali do prodloužení, když úkol už byl splněn?
„Bylo to složité, ale chtěli jsme hrát až do konce. Nechtěli jsme inkasovat hned po pár vteřinách. Nakonec nám to vyšlo.“

Čeká vás ještě jedno utkání. Budete hrát tak, aby soupeři rozhodli o postupu mezi sebou?
„To bychom chtěli. Aby oba celky měly motivaci do posledního zápasu. Může totiž rozhodovat i celkové skóre.“

Kvalifikace proti sobě vždycky svede týmy, které se neznají. Měli jste nějaké informace o soupeřích?
„Vůbec jsme netušili, co nás čeká. Asi proto byly naše první třetiny vždycky takové neslané-nemastné. Dělali jsme chyby, ale během zápasů jsme se do toho vždycky nějak dostali.“

Valašské Meziříčí mělo letos hodně produktivní útok, vy jste od něj inkasovali pouze dvakrát. Defenzíva vám pracovala výborně.
„Ano, snažili jsme se hrát dobře střední pásmo, tím jsme nabourali jejich systém hry. Soupeř tahal kotouče sólově a to stojí hodně sil. V první třetině se snažili do toho dát co nejvíc, ale zdálo se mi, že jim pak ubývaly síly.“

Posledních deset minut ale sehráli výborně?
„To byl z jejich strany pěkný hokej, to ano.“

Vy jste ale hráli opravdu velmi soustředěně?
„Chtěli jsme postup uhrát tady. Kdybychom měli rozhodnout až v posledním zápase, to by bylo to nejhorší, co by nás mohlo potkat. Že bychom museli…“

Už se vám v penaltách někdy povedlo něco podobného jako tentokrát?
„Tak to se mi ještě nepodařilo nikdy.“

Jak jste se vůbec k nájezdům, jako obránce, dostal?
„Obvyklé to není, ale jezdil jsem je už vloni a předloni v Milevsku, takže to pro mě nic nového nebylo. Tak úspěšný jsem ale nikdy nebyl.“

Když se jela čtvrtá, pátá a šestá série, posílal vás tam trenér, nebo jste šel automaticky?
„Kdepak, posílal mě trenér. Sotva jsem si vždycky stačil sednout, už jsem šel znova.“

Měl jste připravenu ještě i další variantu?
„První jsem mu dal pod vyrážečku. Druhou trochu výš, třetí mezi betony. Vůbec nevím, jak to tam prošlo. No a čtvrtou jsem dal zase zpátky pod vyrážečku. Situaci jsem řešil až během jízdy. Brankář totiž zacouval do branky a pod vyrážečkou měl místo.“

Co oslavy? Padlo v šatně nějaké šampaňské?
„To ještě ne, ale po cestě se určitě někde zastavíme. No a největší oslava bude doma s fanoušky. Hrajeme však ještě jeden zápas, který nechceme rozhodně odjezdit. Navíc doma. Bude ale těžké se na to utkání koncentrovat…“