Chtěli jsme možná až moc, říká smutný Hertl. Podle Šidlíka musí dvacítku motivovat i pomoc nástupcům

(UFA, od našeho zpravodaje) Když šli z ledu do kabiny, klopili zraky a nejraději by zmizeli někam hodně daleko. Čeští junioři se moc těšili na velké čtvrtfinále, jenže duel s Američany se proměnil ve zlý sen, z něhož by se každý rád co nejdřív probudil. Zatímco národnímu týmu nevycházelo vůbec nic, soupeř se postupně uklidnil a dováděl o sto šest. Nejvíc čtyřgólový Gaudreau, ale i ostatní zámořské hvězdičky. Češi? Ti nenaplnili velkou touhu po medaili - především vinou špatné disciplíny a nedůslednosti.

Hokejisté sami vědí, že se na tenhle zápas rozhodně nebude v dobrém vzpomínat. Ročník 1993 se má za velmi talentovaný, někteří nejlepší hráči se časem určitě dostanou do dospělé reprezentace. Nicméně na osmnáctkách málem hráli o udržení, když ztratili parádně rozjetý duel s Finy. V Ufě nejprve vcelku jasně prošli základní skupinou, z play off ale záhy mazali po pořádném výprasku od týmu USA.

Porážka to byla frustrující a velmi tvrdá, však také reprezentanti po ní jen těžko hledají slova. "Jsme naštvaní. Zápas se ze začátku nevyvíjel až tak špatně, jenže za stavu 0:1 jsme udělali fauly. Celkem jsme hráli třikrát ve třech proti pěti, hlavně druhá třetina byla hodně špatná," hodnotí Tomáš Hertl. Během prostředního dějství inkasovala dvacítka pět branek, Češi vystřídali gólmany, i kdyby byl Matěj Machovský třeba Martinem Brodeurem, nic by nezmohl.

Opavský odchovanec šel do hry ve složité situaci. "Bylo to špatné. Čekali jsme, že budeme hrát lépe. Před utkáním jsme předpokládali, že na nás Američané vlétnou, v první třetině jsme hráli vyrovnaný hokej. Když jsme pak dostaly góly, snažili jsme se to otevřít a oni jezdili sami," konstatuje Machovský. Junioři museli přijmout těžký direkt. "Ve třetí třetině jsme se snažili, abychom si pak mohli říci, že jsme udělali všechno," doplňuje.

V poslední dvacetiminutovce už přišel jediný americký úspěch, soupeř měl nahráno. Řádil zejména v přesilovkách. "Chtěli jsme možná až moc," reaguje Hertl na dotaz, zda se neprojevila i přemíra snahy. "Čím víc jsme se snažili, tím víc to šlo mimo nás. Za stavu 0:1 jsme dostali dva rychlé góly a to nás položilo." Hokejistům se nedá upřít nasazení, zrovna slávistický talent pálil jak u Verdunu, nicméně protivník mu střely zblokoval, nebo je pokryl brankář Gibson.

Takové trápení s koncovkou si dvacítka dlouho neprožila. Naopak Američanům to lepilo, logicky hráli ve větší pohodě. "Věděli o sobě a dávali si to přesně na hokejky. My byli někdy až moc ustrašení. Pořádně jsme nestříleli, oni to tam naopak prali. Z naší strany tam bylo také hodně faulů. Některé sice rozhodčí pískali přísně, ale měli jsme se jich vyvarovat. Na tohle se samozřejmě nemůžeme vymlouvat," rozebírá obránce Petr Šidlík.

Skóre postupně narostlo do hrozivé podoby. Kdyby to šlo, bylo by lepší hodit na led ručník a ukončit trápení. "Když víte, že to je 0:6, hraje se opravdu hrozně. Ale snažili jsme se to dokončit se ctí. Bohužel, předvedli jsme špatný výkon," mrzí Hertla. Jakmile slyší dotaz, kdy naposledy inkasoval takový debakl, jen kroutí hlavou. "Podobný výsledek nepamatuju," dodává.

Tahle parta se ani napodruhé nedočkala úspěchu, ačkoli nakročeno měla velmi slušně. "Při osmnáctkách v Drážďanech jsme prohráli s Finy, kdyby ne, šli bychom do play off z druhého místa. Tady se nám postoupit povedlo, ale ve čtvrtfinále je to teď pro nás hodně hořká porážka. Co se dá dělat, život musí jít dál," pokrčí rameny centr první pětky.

Před dvacítkou je nyní den volna a pak souboj o pátou příčku se Švýcarskem (4. ledna od 14 hodin). Soupeř v play off silně vzdoroval Rusku, prohrál až na nájezdy. Češi soka ve skupině zdolali v prodloužení, zajímavostí je, že hráči země Helvétského kříže tady ani jednou nepadli v normální době. Ale vítězství si připsali jen s Lotyši. Pro dvacítku však bude podstatnější, jak se samotní hokejisté vyrovnají s ohromným zklamáním. A jestli v sobě najdou potřebnou energii.

Zase takový problém by to být neměl, na mistrovství světa se už někteří z nich třeba nikdy nepodívají. "Musíme se připravit a vyhrát, abychom mohli jet domů s o něco lepším pocitem," říká Machovský. Šidlík vidí motivaci i v pomoci nástupcům. "Budeme hrát pro ty, co přijdou příští rok, pokusíme se jim vybojovat lepší skupinu. Dáme do toho všechno," slibuje závěrem obránce, který se narodil v roce 1994 a za dvanáct měsíců tedy na šampionát do Švédska může.