Chtěl bych se Slavií postoupit do semifinále nebo finále, hlásí navrátilec Daniel Branda

Podruhé během necelého jednoho kalendářního roku se objevuje v tréninku pražské Slavie. Útočník Daniel Branda (na snímku) se s družinou reprezentačního kouče Vladimíra Růžičky připravoval už před minulou sezonou, aby v sešívaném dresu vydržel do listopadu loňského roku. Následně se přesunul do Kladna, kde však stihl před zraněním a operací pouze deset utkání. Nyní někdejší člen národního týmu naskočil znovu do tréninku pod vedením koučů semifinalisty posledního Česká pojišťovna play off O2 extraligy. „Už když jsem odcházel, říkal jsem, že bych se rád vrátil,“ přibližuje.

„Po sezoně měl Vláďa Růžička zájem, abych znovu přišel, takže jsem ani jinou variantu neřešil. Jednoznačně jsem preferoval Slavii,“ doplňuje následně Daniel Branda, který se tak podruhé v krátké době rozkoukává ve stejném prostředí.

„Ve Slavii se mi dařilo, takže jsem rád, že jsem opět tady,“ pochvaluje si a podle vlastních slov se nebojí, že by měl patřit k nejzkušenějším hráčům, na nichž bude ležet velká část odpovědnosti za výkony a výsledky mužstva.

„Myslím, že v týmu je víc kluků, kteří jsou lepší než já,“ reaguje někdejší hráč Litvínova, Sparty či Plzně s úsměvem. „Z ničeho však strach nemám, protože se mi tu hrálo super. Navíc jsem byl doma a nemusel jsem nikam dojíždět, což považuji taky za výhodu,“ jmenuje přednosti staronového angažmá.

V devatenácti duelech základní části nastřílel v barvách jednoho z pražských „S“ osm gólů a přidal stejný počet asistencí. Po přechodu do Kladna i vinou zdravotních potíží zaznamenal v deseti střetnutích jediný bod za jeden přesných zásah v síti soupeře.

„V Kladně to nebylo ono,“ mrzí jej i s odstupem. „Po pár zápasech jsem musel na operaci, protože jsem měl problémy s ramenem,“ rekapituluje podle vlastních slov nejhorší období kariéry. „Takhle dlouho pauzu jsem ještě nikdy nezažil,“ oklepe se ještě nyní při vzpomínce na nekonečné hodiny nicnedělání a čekání.

„Měsíc až pět týdnů po zákroku jsem se cítil strašně. Byl jsem zvyklý na pravidelnou aktivitu, ale najednou jsem musel být doma a nemohl jsem se hýbat,“ ohlíží se. „Na druhou stranu to mělo pozitivum v tom, že jsem si užíval rodiny. Když už to pak šlo, jezdil jsem na zápasy do Kladna,“ přeřadí přece jen na veselejší notu.

Daniel Branda následně prozrazuje, že svou lapálii nepovažoval za natolik zásadní, že by ukončil aktivní kariéru. „Existují i mnohem horší zranění, takže konec s hokejem mi hlavou ani neblesknul,“ dušuje se v únoru čtyřiatřicetiletý odchovanec chomutovského hokeje.

V těchto dnech už naplno polyká tréninkové dávky pod vedením Jiřího Čelanského, který má na starosti mužstvo do návratu Vladimíra Růžičky staršího z mistrovství světa v Německu. „Nemám žádné úlevy, nic mě nebolí,“ libuje si zkušený útočník.

Staronoví spoluhráči jej podle jeho vlastních slov přivítali zcela normálně. „Přece jen jsem tu nedávno hrál, takže jsem nešel do úplně nového prostředí,“ připomíná. Kvůli odchodu do kádru středočeského rivala Slavie přišel o účast v semifinále vyřazovacích bojů, což by si rád vynahradil. „Chtěl by postoupit do semifinále nebo finále,“ vyhlašuje závěrem Daniel Branda s výhledem na sezonu 2010/2011.