Chtěl bych být Zelenkovi blíž o titul a ne o gól, přál si Viktor Ujčík

Jediný hráč s více než stovkou zápasů odehraných ve vyřazovacích bojích avšak bez získání jediného titulu v české extralize rozhodl pátý vzájemný zápas Vítkovic s českobudějovickým Mountfieldem v rámci čtvrtfinále Česká pojišťovna play off. Viktor Ujčík (na snímku) to dokázal díky bekhendovému blafáku v šesté sérii samostatných nájezdů po utkání, jejž skončilo po sedmdesáti minutách čistého času hry remízou 2:2.

Byla to jeho druhá penalta v rozstřelu. Při prvním pokusu byl neúspěšný a dostal svůj tým na hranici vyřazení, poněvadž Ujčíkův neúspěšný nájezd se udál ve druhé sérii. Českobudějovický Šimánek následně proměnil a skórovat tak musel i kapitán domácích Jiří Burger.

Povedlo se a nájezdy pokračovaly dále bez jediného úspěšného střelce až do zmíněné série číslo šest, kdy na Ujčíkův gól nedokázal odpovědět Gulaš a bylo po klání, v němž mečbol v rámci celé série vybojovaly Vítkovice.

Pocity hráče zúčastněného samostatných nájezdů v klíčovém duelu čtvrtfinále play off dokáže nejlépe přiblížit právě šťastný autor vítězného gólu Viktor Ujčík. „Při prvním nájezdu se mi trochu plácl puk. Nebudu říkat, kam jsem chtěl zakončovat, ale najednou jsem měl puk na jiném místě lopaty, než jsem si představoval a už se mi nepodařilo vystřelit tak, jak jsem chtěl,“ přibližoval trojnásobný mistr světa.

„Po neproměnění prvního nájezdu jsem vůbec neuvažoval o tom, jestli pojedu ještě jednou nebo ne, protože jsme stáli na hraně porážky,“ řekl Ujčík. „Jirka Burger to zvládl excelentně, stejně jako v dalších dvou sériích brankář Málek,“ chválil osmatřicetiletý útočník spoluhráče.

„O druhý nájezd jsem si pak řekl sám, říkal jsem si, že jeden ze dvou bych proměnit měl,“ nechal nahlédnout do svých myšlenkových pochodů matador v dresu Vítkovic. „Ale ani druhý nájezd jsem neodjel podle plánu. Zakončení jsem změnil na poslední chvíli podle pohybu Kováře. Jak se odrazil doprava, strhl jsem to zpátky a pak se už jen modlil, ať nepřestřelím prázdnou branku jako loni,“ připomněl vlastní minelu.

Pak prozradil, že většinou nemá nervy sledovat rozhodující penalty, ale tentokrát mu to problém nedělalo. „Věřil jsem až do konce, že to zvládneme. Díval jsem se a snažil jsem se očima pomoct Málkovi v brance. Asi to pomohlo,“ usmíval se Ujčík.

Důvod k úsměvům je nasnadě, neboť jak si jsou vítkovičtí hokejisté vědomi, tohle možná byl klíč k postupu do semifinále. Minimálně v případě, že by páteční duel nevyhráli. „Pro nás to byl existenční zápas v tomhle play off,“ potvrdil ostřílený harcovník. „Co si budeme povídat, na konci jsme toho měli plné zuby a nechtěli bychom za nepříznivého stavu v euforii Budějovic jet k šestému zápasu ven. Bylo by to velmi těžké, ale situace je jiná, tak se tím nemusíme zabývat,“ liboval si.

Jestli jej těsně po skončení duelu něco trápilo, byl to způsob, jakým Vítkovice inkasovaly obě branky. „Opět jsme si dali dva vlastní góly, dohromady jsou to už čtyři v řadě,“ kroutil hlavou Ujčík. „Budeme to muset přesměrovat do branky Českých Budějovic,“ pronesl jasně.

Jelikož Viktor Ujčík proměnil rozdílové samostatné střílení, byl mu do statistik započítán vstřelený gól, čímž se jeho cifra branek nasbíraných během play off pozastavila na čísle 52. K jedinému lepšímu muži v historickém žebříčku mu schází jediná trefa. Nebyli by to novináři, kdyby se Ujčíka na tuto statistiku nezeptali.

Odpověď byla prostá. „Že jsem o branku blíž Zelenkovi? Já bych chtěl být Zelenkovi blíž o titul, to by mi vyhovovalo víc,“ vzpomněl jinou Zelenkovu statistiku, zisk dvou titulů mistra ČR v letech 2000 a 2002, zatímco on sám ještě ve sbírce nemá jediný.