Chci mít medaili i z olympiády, přeje si František Kaberle

Rok co rok pravidelně objížděl světové šampionáty, pětkrát vyhrál titul mistra světa, ale větší turnaje ho pokaždé míjely. Nyní se snad František Kaberle konečně dočká. Pokud se nestane nic mimořádného, v únoru si poprvé v kariéře zahraje na olympijských hrách! „Olympiáda je nejprestižnější hokejový turnaj. Mám ohromnou radost,“ říká ke své nominaci dvaatřicetiletý bek v rozhovoru pro hokej.cz.

Nominaci jste neměl dopředu jistou. Věřil jste, že v ní vaše jméno nakonec nebude chybět?
„Doufal jsem v to. Jako tým hrajeme dobře, daří se nám, mám celkem dobrou sezonu. Věřil jsem, že by to mohlo vyjít.“

Kdy a jak jste se radostnou novinku dozvěděl?
„Z Kladna mi dnes ráno volali naši, pak jsem si to přečetl i na internetu.“

Oslavíte to?
„Mám samozřejmě ohromnou radost, ale slavit nic nebudu. Do olympiády je ještě dlouhá doba, může se stát spousta věcí, nerad bych to zakřikl.“

Už jste stihl promluvit s bráchou Tomášem? Po mistrovství světa ve Vídni vás čeká i společná olympiáda.
„Volali jsme si včera večer. Ptal se, jestli už je nominace, říkal jsem mu, že až dneska ráno. Ale teď jsem s ním ještě nemluvil. A Toronto hraje dneska v Bostonu, takže dneska na to asi nebude příležitost. Ale brzy si určitě zavoláme.“

Od roku 1996 jste pravidelně jezdíval na mistrovství světa, ale olympiáda, to pro vás bude novinka. Co od ní očekáváte?
„Je to samozřejmě něco úplně jiného. Olympijské hry, to je nejprestižnější sportovní událost. Jsem na to zvědavý, hrozně moc se těším na olympijskou atmosféru. Ale nechci se pouze zúčastnit. Doufám, že k pěti zlatým medailím z mistrovství světa přidám i nějakou z olympiády.“

Když zbude chvilka, zajdete se podívat i na jiné sporty?
„Viděl jsem hokejový program a moc volného času asi nebude. Ale kdyby to vyšlo, chtěl bych vidět skoky na lyžích.“

O nominaci jste si řekl dobrými výkony v Carolině. Ale na začátku sezony to s vámi vypadalo všelijak, že?
„Nehrál jsem první tři zápasy. Měl jsem poměrně solidní přípravný kemp, ale jiní zadáci v něm udělali hodně bodů a trenér Laviolette dal přednost jim. Ale nepanikařil jsem a pořád věřil, že můj čas přijde.“

Vy ovšem nepatříte k hráčům, kteří by ještě měli v NHL někomu něco dokazovat. Neuvažoval jste o výměně?
„Nehrál jsem jen tři zápasy, to je krátká doba, nenapadlo mě to. Já v přípravě nikdy moc neexceloval, možná mi trvá trochu déle, než si zvyknu na nové prostředí, asi proto mě trenér nechal sedět. Ale od té doby jsem si v týmu vytvořil pevnou pozici.“

To je pravda. Patříte k oporám Hurricanes, mužstvo navíc hraje na čele Východní konference. Musíte být v pohodě.
„Je to pro mě obrovská změna. Čtyři a půl roku jsem byl v týmu, který hrál na dně tabulky. O to víc si to teď užívám, v mužstvu panuje parádní atmosféra.“

Má Carolina na to, aby zopakovala úspěch z roku 2002 a po třech letech opět postoupila až do finále Stanley Cupu?
„Sezona je dlouhá, ještě nejsme ani v půlce základní části. V play off budou rozhodovat maličkosti. Záležet bude na štěstí, momentální formě, zdravotním stavu kádru. Letos je navíc NHL ohromně vyrovnaná, do finále se může dostat téměř každý.“

V Carolině válí Eric Staal, momentálně nejlepší střelec NHL. Přesto na něho v nominaci Kanady zbylo místo jen mezi náhradníky. Jak to vzal?
„Uvidím ho teprve dnes na tréninku, ale určitě bude hodně zklamaný, má vážně skvělou sezonu. Nedá se nic dělat, Kanada má řadu excelentních hráčů, není jediný, na koho se nedostalo. Ale jak říkám, do února je ještě daleko, může se někdo zranit a třeba se v Turíně s Ericem ještě potkáme. Moc bych mu to přál.“

Zato další váš spoluhráč Josef Vašíček má smůlu, z nominace ho vyřadilo zranění a operace. Jak je na tom?
„Vídám ho skoro každý den. Řekl bych, že to snáší docela dobře. Snad se dá co nejdřív dohromady.“

A co Radim Vrbata?
„Ten to má těžké, nedostává moc šanci. Nezbývá mu, než trénovat a čekat na příležitost.“

Vy jste v Carolině celkově spokojený?
„S rodinou se nám tady líbí, zvykli jsme si rychle. S Atlantou se to nedá srovnávat, Carolina je menší město, to mi vyhovuje. Bydlíme pět minut od haly, když jedu na trénink nebo na zápas, nemusím se bát nějaké zácpy.“