Chceme si opět získat respekt, prohlásil Jaromír Jágr po hattricku do sítě Sparty

Jaromír Jágr (na snímku) odehrál jedno ze svých nejlepších utkání v letošní sezóně, hattrickem a jednou přihrávkou zařídil výhru Kladna nad pražskou Spartou 5:1. V polovině první třetiny otevřel skóre utkání nádherným sólem až zpoza vlastní brány, o pět minut později se po dalekonosné Tlustého přihrávce dostal k dalšímu úspěšnému zakončení. Brzy kladenskou dominanci v první třetině stvrdil další krásnou samostatnou akcí přes celé kluziště premiérovou brankou David Kuchejda, aby si následně zase převzal otěže zápasu kladenský majitel. Hned v úvodu druhé části Jágrovu tečovanou střelu za Neuvirtha dotlačil Hlaváč a deset minut před koncem utkání si Jágr od pravého mantinelu opět povyjel do palebné pozice a zakončením pod horní tyč dovršil hattrick.

Tři góly v brance soupeře, jak se teď cítíte?
„No už jsem potřeboval kšiltovku, pár jich přiletělo. Díky bohu mě nic nikde netáhne, takže jsem měl možnost od zápasu s Brnem trénovat poctivě dvakrát denně, jak jsem potřeboval, takže jsem se cítil dobře. Pomohl mi pan Kolář, bez něho bych nebyl schopný hrát ani proti Brnu. Výkon proti Brnu nebyl daný tím zraněním, ale tím, že jsem pět dní před tím nebyl na ledě a to pak prostě nejde.“

Tentokrát jste se pohyboval s velkou lehkostí. Nechával vám soupeř tolik prostoru?
„To ne, opravdu je to tím, že jsem měl možnost pořádného tréninku. Bez toho se nedá hrát. Navíc je mi čtyřicet a na tyto věci už jsem docela líný, třeba vůbec nedělám strečink. Takže tím, že se nerozcvičuji, je šance že se zraním, docela velká. Asi s tím budu muset začít.“

První dvě branky jste dal už během první třetiny. Usiloval jste nějak cíleně o hattrick?
„Vůbec ne. Ale šance tam byly, je jasné, že když se vede 4:1, tak soupeř to musí otevřít. Netvrdím, že byli nějak odevzdaní, ale z vlastní zkušenosti vím, že se za stavu 1:4 nebo 1:5 hraje špatně a tím jsme to měli trochu usnadněné. My byli naopak na koni.“

První branka padla po sólu přes celé kluziště. Nenapadlo vás po takové akci stylově zasalutovat?
„Já byl tak překvapený, že jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Ale někdy se to povede. Každý zápas je ale jiný a každý soupeř na tebe hraje jinak. Někdy s tebou hodně bruslí, takže ten puk nemáš tak často. Já jsem si ho vzal za bránou a měl jsem ho celou dobu pod kontrolou, což udělá hrozně moc. Záleželo tedy jen na mně, jakým způsobem obehraju hráče. Nemusel jsem čekat na přihrávku, kterou dostanu přímo do jízdy. Pak může puk odskočit, musíš třeba kvůli tomu trochu brzdit, nebo tě to jinak rozhodí.“

Za Spartu hraje docela dost kladenských hráčů, kteří by se tu možná docela hodili. Není trochu zklamání, jak i s Kladeňáky Sparta hraje?
„My máme zase dost Sparťanů, oni dost Kladeňáků. Někteří tu byli, nechtěli tu hrát. My hlavně chceme jít tím směrem, aby tu hráč chtěl hrát. Když tu někdo cítí, že tu hrát nechce, nebo že tu nedostává moc prostoru, tak nechceme nikoho přemlouvat. To by nemělo žádný význam. To tu raději budu mít horší hráče, kteří tu ale budou chtít být a bude to daleko lépe fungovat. To je i výzva pro naše mladé hráče, pokud budou trénovat a budou na úrovni, budou dostávat prostor.“

Ve třetí části si vás začal celkem hledět David Kočí. Nečekal nějaké problémy?
„Ani ne, to už bylo víceméně rozhodnuto.“

Ale byl tam okamžik, kdy se na vás rozjel k mantinelu za bránou, ale před hitem jste mu uhnul...
„No tak to přece vidím, ne? Mám přece oči všude, neboj, všechno vidím. No ale musím to rychle zaklepat, aby mě příště někdo nesrazil.“

Bylo to přeci jen znát, že i ta atmosféra byla třeba oproti pátku daleko živější?
„Čekal jsem, že tedy přijde o trochu více lidí (pozn: oficiálně 5703), ale trochu přituhlo a tak jsme se snažili hrát aktivní hokej, aby se lidi roztleskali a nebyla jim zima.“

Co pro vás ve čtyřiceti letech znamená hattrick?
„Tak já měl šancí, že jsem mohl dát pět nebo šest gólů. A to nejsem vyloženě střelec, i když mi to tam tentokrát padalo. Navíc všechny góly byly docela hezký, až mě to samotného překvapilo. Ale že by se moje ruce cítily nějak vyloženě dobře, to zase ne. Spíše nohy.“

Na zápase byl Joe Nieuwendyk z Dallasu. Máte asi radost i z toho, že se vám povedl zápas zrovna před ním?
„Tak musel jsem máknout. Nemohl jsem se flákat jako minulé zápasy. Snad si ale nebude myslet, že takhle tady hraju pořád.“

Váš soupeř byl jeden z těch, co přijali aktivitu Movember. Neuvažovali jste o tom také?
„Bylo nám to nabídnuto. Ale vzpomněl jsem si na minulý rok, když jsem to měl a hned jsem to zamítnul. Nemohl bych měsíc vylézt ven. Musel bych opravdu někam zalézt na hodně dlouhou dobu.“

Kladno se drží v tabulce stále nahoře, se současným vývojem v extralize jste asi spokojen, že?
„Bylo tam pár zápasů, které nám utekly. Připadlo mi, že soupeři najednou ztratili takový ten respekt. A já chci, abychom ten respekt zase získali zpátky a tyto dva poslední zápasy ukázaly, kde bychom měli být a budeme v tom pokračovat. Po té sérii vítězství jsme vlastní vinou nehráli tak, jak jsme mohli a všichni si začali najednou myslet, že nás budou porážet. To jako pozor! Pomohla nám prohra s Brnem, kde byl soupeř daleko lepší a dá se říct, že nás první třetinu trochu zesměšnili. A na to máme příliš dobrý mančaft, aby se to mělo opakovat.“

Foto: www.piratichomutov.cz