Chce to změnu, výsledek je skutečným odrazem našeho hokeje, myslí si bývalí reprezentanti

Čeští reprezentanti si v semifinále olympijského turnaje v Soči nezahrají, rozhodla o tom čtvrtfinálová porážka se Spojenými státy americkými. Další neúspěch, jinak ani nelze vystoupení národního týmu komentovat. Češi už nedokáží soupeře prakticky ničím překvapit a fanoušci začínají hovořit o odvolání hlavního trenéra Aloise Hadamczika, který však má platnou smlouvu až do roku 2015. „Asi by to chtělo změnu, potřebujeme oživit koncepci hry,“ má jasno bývalý reprezentant Jiří Šejba (na snímku).

Češi končí turnaj na šestém místě. Na jednu stranu neúspěch, na druhou žádné překvapení. „Je to odraz situace v našem hokeji a také sestavy, která do Soči odcestovala,“ myslí si jednapadesátiletý pardubický rodák. „Náš národní tým byl až příliš přestárlý, měli dostat šanci i mladší hráči, ani Palát neměl tolik prostoru. Po starších hráčích přece nemůžeme chtít, aby tam vyloženě létali. A bez pohybu to nepůjde!“

To si možná během turnaje uvědomil i český lodivod Alois Hadamczik, jehož tým měl k ideálním výkonům daleko. Fanoušci už proto volají po jeho odvolání, stále však má platnou smlouvu. „Každý trenér nese svou hlavu na pomyslný špalek. Je normální, že by si to po takovém výsledku odskákal. Změnu by to asi chtělo, protože potřebujeme oživit koncepci hry, něco dělat a ne jen stále čekat a bránit,“ myslí si Jiří Šejba.

Česká hokejová chytrost byla vyhlášená, ale v posledních letech už jakoby Češi nedokázali soupeře ničím překvapit. „Hokej se neustále posouvá. Neříkám, že bychom měli hrát jako Finové nebo Švédové, ale měli bychom si od nich něco vzít a dodat k tomu pohyb, v němž nás Švýcaři nebo Američané jasně předčili. Z naší strany se úplně vytrácí kombinace a pro soupeře jsme lehce čitelní,“ zlobí se bývalý reprezentant.

V moderním hokeji už nerozhodují pohledné akce takříkajíc až do kuchyně, ale prim hraje práce na brankovišti. A v té Češi výrazně zaostávají! „Vůbec nechodíme před branku. Velký rozdíl byl znát i v zápase s Američany, kteří nám dali po dorážkách tři góly. Chce to nějaké hráče, kteří se nebojí a ustojí na brankovišti nějakou ránu,“ potvrzuje Šejba, jenž chválí výkony veterána Jaromíra Jágra, jenž to má stále v rukou.

„Klobouk dolů před ním. Skvěle si vede kotouč a prakticky je nemožné mu jej sebrat, bohužel jsme toho málo využívali.“ Nedostatků ve hře národního týmu by se dalo najít podstatně více, byla to i nevídaná nevyrovnanost výkonů. „Měli jsme tam i dobré pasáže, ale byly to jen úryvky. Tým musí být celých šedesát minut pořádně nabuzený a musí chtít něco ukázat a ne se jen přizpůsobovat hře soupeřů,“ kroutí hlavou Šejba.

Zdá se, že mimořádně úspěšná generace, která vozila z turnajů jeden cenný kov za druhým je už minulostí. „Tato generace byla naprosto výjimečná a žádná taková už nikdy nepřijde, ačkoliv bych si přál opak,“ prohlašuje bývalý reprezentační obránce Ladislav Benýšek, který však situaci nevidí tak černě. „Skončit na šestém místě olympijského turnaje není úplně špatný výsledek, neúspěchem by bylo osmifinále,“ hlásí.

„Je to prostě skutečný odraz českého hokeje, už nejsme schopni pravidelně vozit medaile,“ přiznává. Už před turnajem se vedly rozsáhlé diskuse k nominaci. Co člověk, to názor, ale kupříkladu Michal Barinka svými výkony kritiky rozhodně umlčel. „Příjemně mě překvapilo, že kluci z naší soutěže nebyli horší než hráči z NHL a KHL. Jakékoliv negativní diskuse mě mrzí a škodí českému hokeji,“ myslí si osmatřicetiletý zadák.

Ani on nemohl být úplně spokojen s vystoupením českého národního týmu na olympijském turnaji. „Byly tam parádní momenty, ale pak zase chvíle, kdy nám to nešlo. Takto jsme hráli odjakživa, nehrajeme jako Švédové nebo Finové. Dnešní hokej se rozhoduje hlavně před brankou a tam jsme výrazně zaostávali, jak v obranné, tak i v útočné třetině,“ mrzí Benýška, jenž má ve sbírce dvě zlata ze světových šampionátů.

Hodně se diskutovalo také o gólmanech. Trenér Alois Hadamczik před turnajem nezvolil jasnou jedničku a v Soči nakonec dostali šanci všichni tři nominovaní. „Je to věc trenéra. Kdysi když Ivan Hlinka postavil do branky na nájezdy Romana Čechmánka, tak by si v případě porážky asi každý klepal na čelo. Po bitvě je totiž každý generál. Všechna trenérova rozhodnutí se dají obhájit,“ uzavírá Ladislav Benýšek.