Český hokej dostal lekci. Kde hledat důvody pro ostudu osmnáctky na šampionátu ve Finsku?

Stalo se to, co si ještě nedávno nikdo nedokázal představit. Český hokej ztratil účast v elitní skupině mistrovství světa osmnáctiletých, juniorská reprezentace bude příští rok hrát jen divizi I. Poprvé v historii potkal některý z národních týmů sestup o patro níž, tenhle neslavný primát bude navždy patřit reprezentační osmnáctce na šampionátu 2007. Výběr trenérů Pešouta a Šejby nebyl silný. O tom se vědělo delší dobu, například výsledky na únorovém turnaji pěti v Mostě vyzněly hodně mizerně. Přesto existovala víra, že se mladíci vzepřou nedůvěře a že neudělají ostudu. Bohužel, stal se pravý opak.

Přitom turnaj se zpočátku vyvíjel zcela oproti původnímu očekávání. Hlavní obavy se před mistrovstvím světa týkaly toho, aby mladí Češi zvládli vypjaté úvodní bitvy se Švýcary a Slováky. Přesně to se stalo a už se zdálo všechno málem v pohodě. Jenže pak přišla nepovedená první třetině utkání s Finskem, která rozhodla o první prohře Čechů v turnaji.

Po dni volna následoval boj s vyspělými Švédy. Kdyby junioři vyhráli, šli by přímo do semifinále. Ale na kdyby se nehraje. Výběr ročníku 1989 s Tre Kronor ani jednou od kategorie šestnáctiletých neuspěl a klíčový zápas nezvládl ani tentokrát. Česká reprezentace musela tedy do skupiny o udržení. Už to bylo samo o sobě výrazným neúspěchem.

Základní skupina mistrovství světa se pořádně zamotala. Do play off postoupili Švýcaři a Slováci. Tedy celky, které Češi zdolali. O udržení se museli prát loňští finalisté Finové a také naši mladíci, jejichž předchůdci na šampionátu ve Švédsku 2006 získali bronz. Junioři zvládli zápas s Lotyšskem, vypjatý duel proti Německu ale nikoli.

Porážka znamená pád o kategorii níž, výběr tvořený z hráčů ročníků 1990 a 1991 tedy bude nucen sehrát mistrovství světa divize I. Čeká ho boj o návrat proti soupeřům jako Japonsko, Norsko nebo třeba Kazachstán. Je velmi reálné, že při kvalitě českého mládežnického hokeje bude cesta zpátky rychlá a že brzy bude zase všechno při starém.

Ale jde o širší souvislosti. Není náhodou výbuch osmnáctky důsledkem něčeho jiného, než pouze selháním party hráčů pod vedením trenérů Pešouta a Šejby? Český hokej má v dorosteneckých a juniorských kategoriích poslední dobou problémy. Dvacítka získala od roku 2001 na mistrovství světa pouze jedinou medaili (bronz na MS 2005). Osmnáctka si vedla lépe, třetí byla v letech 2004 a 2006. Před dvěma lety skončila smolně čtvrtá.

Ani šestnáctka či sedmnáctka nemá oslnivé výsledky. Výběr ročníku 1990 nezískal medaili na olympiádě nadějí ve Španělsku. O mizérii osmnáctky na únorovém turnaji v Mostě už byla řeč. Výrazně klesá počet českých hokejistů, kteří projdou draftem NHL a v zámořské lize se poté výrazně prosadí.

Jistě, najde se řada objektivních důvodů, proč mládežnický hokej není takový jako dřív. Mnozí upozorňují na velký počet odchodů do Kanady. Jenže dokud se pro mladé nevytvoří v extraligových klubech podmínky, je přesun za Atlantik pro řadu z nich jediným řešením. Omezovat krajánky na mistrovství světa povede leda k tomu, že nám bude sestup osmnáctek a dvacítek hrozit každý rok.

Letošní bilance juniorských reprezentací na velkých akcích je tristní. Výběr dvacetiletých nakonec hrál na MS ve Švédsku čtvrtfinále, ale málem nepostoupil ze skupiny. Kdo viděl nervózní duel s Běloruskem, možná se potí ještě teď. Osmnáctka šampionát zahájila dobře, pak ovšem propadla proti Seveřanům. A zklamala v duelu o všechno s Němci.

Světový juniorský hokej je dneska trošku jinde. Dominují hokejisté ze zámoří, prosazují se Rusové. Výkonnost zvedli Švédové. U českých hokejistů má člověk někdy pocit, jako by se ani v mládí neučili rozvoji hry, ale pořád s někým soutěžili, honili body. Rvali se za úspěchem bez ohledu na to, zda už něco umí. Situace zaslouží pečlivý rozbor odborníků, zvlášť metodické komise svazu, protože aktuální stav prostě není náhodný. Kdybychom mávli nad nezdarem rukou a dál se plácali po ramenou, jak to děláme dobře, k ničemu to nepovede.

Neúspěch osmnáctky ale samozřejmě nejvíc leží na bedrech hráčů a trenérů. Martin Pešout s Jiřím Šejbou byli před šampionátem kritizováni, že v reprezentaci chybějí mnozí hokejisté z Moravy. A že je tam naopak až moc hráčů Slavie. Loni v sedmnáctce tomu bylo zrovna tak, ale tým skončil třetí na turnaji v zámoří a někteří slávisté navíc pomohli osmnáctce k bronzu na světovém šampionátu. Nikdo se tehdy s námitkami neozval.

Teď mají kritici argumenty, protože hokejisté vyhořeli. Mnozí zůstali za očekáváním, zaujal málokdo. Kvality letošního výběru do 18 let odhalily turnaje ve Švýcarsku a poté v Mostě. I když ani jednou nebylo mužstvo kompletní. Asi jen velký optimista očekával opět atak na stupně vítězů. Ovšem sestup do nižší kategorie je trošku silnou kávou. Tým na mistrovství světa výborně začal, pak se propadal. Nepomohl ani příjezd elitního útočníka Jakuba Voráčka, který hned z letadla nastoupil do zápasu proti Finsku.

Ačkoli by bylo možné hledat okolnosti, jež se proti osmnáctce spikly a mohly mít na neúspěchu určitý podíl, výsledek se nedá omluvit. Pád do nižší kategorie mistrovství světa se českému hokeji ještě nikdy nepřihodil. Mezi dospělými ani v juniorských výběrech. Bylo by dobré, kdyby se z toho příslušní lidé poučili. Jinak nás podobné zklamání třeba brzy zase potká.