Centr, nebo křídlo. Je jedno, kde hraji, chci být hlavně co nejvíc na ledě, tvrdí zlínský Petr Holík

Ve šlágru 38. extraligového kola přivítal druhý Zlín na Zimním stadionu Luďka Čajky vedoucí Plzeň a diváci, kteří se nenechali zlákat televizním přenosem, ale dorazili do hlediště, nemuseli litovat. Domácí zvítězili 4:1 a stáhli náskok Západočechů na čele tabulky na deset bodů. Dvěma brankami, z toho jedna byla vítězná, a asistencí, pomohl k pokoření lídra extraligy Petr Holík.

Ze středu útoku ve třetí formaci se při absenci Antonína Honejska posunul na křídlo Čajánkovy řady a vypadá to, jako by tam hrál odjakživa. V polovině utkání přihrál na vyrovnávací branku a o čtyři minuty později poslal Zlín do vedení. Jistý si tím ale dlouho nebyl.

Holíkovu střelu totiž z branky odpálil bránící Jeřábek a hrálo se dál. Z protiútoku Plzeňští vstřelili gól a pak teprve hlavní rozhodčí konzultovat s kolegou u videa situaci na druhé straně kluziště. Když si nasadil helmu a vrátil se z lavice časoměřičů, ukázal do středu hřiště. Zlínský gól platil, plzeňský tím pádem ne.

„Přál jsem si, aby to byl gól, Viděl jsem hokejku plzeňského obránce v brance, ale nebyl jsem si jistý, jestli puk přešel čáru,“ líčil po utkání Holík. S tím, že to byl zlomový okamžik utkání, ale nesouhlasil. „Možná se to na Plzni mohlo trochu podepsat, ale za klíčový moment bych to nepovažoval. Důležitější byl asi až ten další gól. Když jsme vedli o dvě branky, začali jsme víc bránit a soustředili jsme se na protiútoky,“ říkal dvacetiletý forvard.

Oba góly dal Holík po bekhendovém blafáku. „Nejdřív jsem chtěl střílet z voleje, ale protihráč mi do střely natahoval hokejku, proto jsem si puk raději zpracoval a udělal blafák. Dělám to i na trénincích a Sedlo tvrdí, že na to brankáři často skočí. A když mi to vyšlo poprvé, zkusil jsem to pak i podruhé,“ usmíval se subtilní hráč.

Zařazení do lajny se zkušenými mazáky Čajánkem a Veselým si Holík nemůže vynachválit. „Jsou to neskuteční hráči. Vědí, kdy mají vystřelit a kdy mají nahrávat. Pořád se hledáme a když to vázne, tak jdeme přímočaře do branky,“ liboval si Holík. Ani mu moc nevadí, že místo centra hraje na křídle.

„Vždycky jsem hrával centra a byl jsem víc na puku, ale jsem mladý a chci být co nejvíc na ledě. Je mi jedno, jestli je to ve středu útoku, nebo na pravém křídle. Myslím si, že až se Tonda Honejsek uzdraví, zase budu hrát centra ve třetí řadě,“ mínil šikovný hokejista.

Plzeňští ve Zlíně nenavázali na šňůru osmi vítězství v řadě. S Berany však prohráli poprvé v sezoně. V první třetině byli mírně lepším týmem, zato domácí působili trochu ospalým dojmem.

„O přestávce bylo v kabině ticho. Slovo si vzal Lešoun, trochu nás nabudil a ve druhé třetině jsme začali hrát jinak,“ naznačil Holík, co pomohlo týmu před druhou třetinou. Jaká slova z úst Petra Lešky padala, však prozradit nechtěl.

Loni nastřílel v základní části soutěže jedenáct gólů, letos má po osmatřiceti kolech na kontě pouhých šest. Hlavu si z toho ale nedělá.

„Je to asi tím, že toho moc vymýšlím. Trenér i kluci mi často říkají, že nemám nikoho hledat a raději střílet. Je lepší špatná střela než špatná nahrávka. Musím asi zjednodušit hru. Třeba to tam po dnešku začne padat. Jinak je ale jedno, kdo dává góly. Důležité je , že vyhráváme. Jsem jenom rád, že jsem teď nasbíral pár plusových bodů, protože jsem byl v mínusu,“ uzavřel Holík.