Bylo to ponižující, říká o svém nečekaném vyhazovu smutný Jan Benda

Prožívá největší zklamání v kariéře. Jan Benda měl v třiatřiceti letech patřit na olympiádě v Turíně k lídrům německého národního týmu, jenže těsně před začátkem turnaje musel mužstvo nečekaně opustit. „Byl to pro mě šok. Nikdo mi neřekl důvod, dodneška po něm marně pátrám. Byla to rána pod pás,“ říká Benda, který za posledních deset let nechyběl na žádné významné mezinárodní akci.

Zpráva o vašem vyřazení z mužstva byla hodně překvapující. Jak jste ji přijal?
„Byl to pro mě šok a obrovské zklamání. Když jsem letěl na olympiádu, neměl jsem potuchy, že bych mohl z nominace vypadnout.“

Jak jste se tu nečekanou novinku dozvěděl?
„V pondělí jsem spal na pokoji v olympijské vesnici. Ve tři hodiny odpoledne mě probudil telefonem trenér Krupp. Řekl mi, ať se sbalím, že mi za dvě hodiny jede taxík na letiště. Že už se mnou nepočítá.“

Řekl vám důvod?
„Ne, nikdo, dodneška po něm marně pátrám. Jenom v novinách jsem si přečetl, že prý už jsem pro německý nároďák příliš starý. Ale kolik mi je přece všichni věděli už předtím, než mě nominovali. Podle mě nezáleží na věku, ale na výkonech.“

Uwe Krupp, bývalý obránce a váš někdejší spoluhráč, převzal národní tým na konci minulého roku. Neměli jste spolu spory?
„Vůbec ne! Když mi oznamoval, že mě nominoval na olympiádu, říkal, že jsem pro něho důležitým hráčem týmu, a že se mnou napevno počítá jako s jedním z lídrů mužstva. Ještě v přípravných zápasech jsem hrál v prvním útoku. A pak najednou tohle.“

Vážně nemáte ani sebemenší potuchy, co ho k tomuto rozhodnutí vedlo?
„Opravdu netuším. Nejvíc mě mrzí ten způsob. Po tolika letech, co jsem hrál v reprezentaci, nebyl nikdo schopen přijít, rozloučit se a říci mi důvod. Hlavně se starali o to, abych nezapomněl odevzdat akreditaci. A abych rychle vypadl. Bylo to ponižující.“

Celá věc je o to zarážející, že se pár dnů před začátkem olympiády zranili zkušení Marco Sturm a Jochen Hecht.
„Přesně tak. Když se tahle zpráva objevila, někteří mladší kluci v týmu, kteří se báli, zda se v týmu udrží, si oddechli. A teď, když se po prvním zápase zranil útočník Sebastian Furchner, povolali místo něho obránce Lasseho Kopitze. Vážně nevím, co za tím je.“

Neřekl jste třeba něco špatného do novin?
„Vážně ne. S nikým jsem se nepohádal, nikoho jsem nekritizoval. Ještě po příletu do Itálie jsem dělal rozhovor pro německou televizi a říkal jsem, jak je super, že máme na střídačce takovou osobnost. Byl to pro mě šok. Stále se ptám proč, ale na odpověď ne a ne přijít.“

Myslíte si, že je to konec vaší reprezentační kariéry?
„Asi jo. Loučení jsem si představoval jinak. Tohle je hodně nečekané a mrzuté. Včetně mládežnických kategorií jsem reprezentoval Německo od patnácti let. A všechny ty roky jsou najednou během dvou hodin pryč.“

Stihl jste se před odletem z Turína rozloučit se spoluhráči?
„Měli jsme volno, spousta hráčů byla ve městě, navíc jsem musel rychle balit, nebyl čas. Ale cestou z vesnice jsem pár kluků potkal. Taky manažera českého týmu Zbyňka Kusého. Ptal se mě, co se děje. Když jsem mu to řekl, vůbec nechápal.“

Teď jste doma?
„Ano, letěl jsem z Itálie rovnou do Prahy. Spojil jsem se se Zlínem, do pondělí mám volno.“

Jak proti zklamání bojujete? Neplánoval jste třeba dovolenou?
„Manželka měla ve čtvrtek narozeniny, takže jsem byl aspoň rád, že jsem mohl být doma, s rodinou jsme si to užili. O víkendu plánujeme lyžovačku na horách.“

A co olympiáda v televizi? Viděl jste nějaké zápasy?
„Koukal jsem na všechny, co jsem stíhal. Akorát utkání Německa s Kanadou nikde nevysílali. Hodně se mi líbil hokej Švédů s Ruskem. Určitě budu turnaj dál sledovat. Na hokej přece nezanevřu. Teď se těším na extraligu, snad si v play off se Zlínem spravím chuť.“