Bulisovi radil s balením Hejduk, těší se na bitvu proti Koivu

V českém olympijském výběru má nejméně reprezentačních zkušeností. V dresu národního týmu dosud nastoupil jen ke třem zápasům. Před premiérovým vrcholným turnajem v kariéře však útočník Jan Bulis zůstává v klidu. „V posledních dnech jsem balil, hodně jsme hráli, na nervozitu není čas. Především se těším,“ řekl v rozhovoru pro hokej.cz o víkendu před odletem do Itálie.

V kabině Montrealu patřila olympiáda už několik dnů k hlavním tématům. Kromě Bulise budou v Turíně startovat ještě Fin Koivu, Slovák Zedník, Švýcar Streit a Rusové Markov s Kovaljovem. „Samozřejmě jsme se o olympiádě bavili. Ale ostatní kluci, kteří na ní startovat nebudou, nás okřikovali, ať se ještě soustředíme na poslední zápasy,“ líčí Bulis s úsměvem.

Očekává, že hlavní hecování s oddílovými spoluhráči proběhne až přímo v dějišti her pod pěti kruhy. „Jestli se mezi sebou taky vsadíme? Sázky teď nejsou v NHL zrovna nejlepším tématem,“ připomíná Bulis aféru kolem Ricka Toccheta. „Hecování bohatě stačí. Nejvíc se těším, až nastoupím proti Saku Koivu,“ nemůže se dočkat sobotního souboje s Finskem.

Bulis odletěl do Turína v neděli večer. Při balení na cestu se po telefonu radil se zkušeným parťákem Milanem Hejdukem. „Říkal mi, ať si toho s sebou moc neberu, že všechno vyfasuji,“ směje se. „Takže mám jen malou tašku, na spodní prádlo, hygienické potřeby a tak.“

O zábavu se hokejistům budou tradičně starat kustod a maséři, Bulis se však hodlal pojistit. „Beru PSP, což je takové malé playstation a iPod,“ plánoval ještě v Montrealu. A nějaký talisman pro štěstí? „Na to moc nejsem. Ale nechám se překvapit, třeba mi něco manželka do tašky přihodí.“

Na pokoji bude Bulis bydlet v Hejdukem, kamarádem z Pardubic, s nímž v minulé extraligové sezoně vytvořil údernou dvojici. Rád by na úspěšnou spolupráci navázal i v dresu národního týmu. „Chtěl bych si s Milanem zase zahrát. Ale záleží na trenérech, jak mužstvo postaví. Hráči do toho nemají co mluvit. Spokojím se s jakoukoliv pozicí,“ ujišťuje Bulis.

V Montrealu však nedávno nespokojenost se svou rolí v mužstvu dal důrazně najevo. Následně v zápase proti Philadelphii vstřelil čtyři góly a kouč Bob Gainey mu od té doby dává více prostoru na ledě. „Chodím i na přesilovky, nějaké góly mi tam padají. Cítím se dobře,“ říká Bulis, který měl doposud v mužstvu Canadiens především obranné úkoly.

Stále ovšem přemýšlí o tom, že by z Montrealu odešel. „Během olympiády si to asi všechno rozmyslím. Po sezoně budu volným hráčem a když manažerovi řeknu, že chci odejít, myslím, že mě před koncem přestupního termínu pustí.“

K případnému trejdu by mu mohly pomoci i dobré výkony v Turíně. V nadsázce řečeno, pro Bulise už olympiáda začala minulý týden, kdy v duelu proti Buffalu nechtěně zranil oporu německého týmu Jochena Hechta. „Trošku jsem nám na první zápas olympiády pomohl,“ směje se Bulis.

Už ve vší vážnosti dodává, že šlo o nešťastnou náhodu. „Hecht jel v úniku dva na jednoho, doháněl jsem ho a trochu do něho vlítl. Nebylo to nic zákeřného, ani se nepískal faul. Myslím si, že se Hecht zranil až poté, co jsem na něho nešťastně upadl. Mrzí mě to.“

Mezi největší soupeře českého týmu ale patří úplně jiné země. „Novináři v Montrealu pořád dokolečka mluví o tom, jak budeme bojovat o zlato s Kanadou,“ připomíná Bulis. „Vědí, že máme skvělé gólmany, že Jágr táhne Rangers, bojí se nás. Ale pro mě bude úspěchem jakákoliv medaile. Jsem optimista,“ dodává.