Bronzové loučení zlaté generace - historie turnajů pod pěti kruhy (5.)

Bronzové loučení zlaté generace Žádný triumfální návrat do vlasti se nekonal. Letecký speciál do Prahy a přivítání s fanoušky byly naplánovány jen v případě postupu do finále. Tato možnost padla, hokejisté nakonec získali bronz a z olympijského Turína se rozletěli zpět za svými klubovými povinnostmi. Osm hráčů už dva dny po turnaji čekaly zápasy zámořské NHL, která zimním hrám ustoupila jen na patnáct dní. Během jedenácti z nich sehrál tým osm zápasů.

 “Bylo to náročné, ale stálo to za to,“ liboval si obránce Pavel Kubina. Místo na stupních vítězů bylo určitě úspěchem. Nadšené předpovědi v českých médiích však nešetřily výkřiky o zlatém loučení zlaté generace. Necelý rok před olympiádou vybojovali čeští reprezentanti ve Vídni titul mistrů světa. Dokonce v hlasování čtenářů odborného týdeníku The Hockey News byli za největší favority po Kanadě označeni Češi. Smělá očekávání navnadila fanoušky tak, že i z bronzu zavládlo rozčarování. Zlatem se místo našich rozloučila silná generace Švédů kolem Matse Sundina a Nicklase Lidströma.

Český tým herně neoslnil, ale bral medaili

Ale to nebyl jediný důvod českých rozpaků. Tým Aloise Hadamczika herně neoslnil, provázely ho výkonnostní výkyvy. Nepůsobil ani příliš celistvě. Probleskovaly zprávy, že vázne komunikace mezi trenérem a hráči. „Žádný problém nenastal, za celý turnaj jsem s hráči neměl jediný slovní konflikt," vyvracel trenér Hadamczik. Ovšem zvláštní, až podivný turnaj to byl pro české mužstvo od samého začátku. A nejrůznější fámy se šířily jako kapénková nákaza.

Třeba návštěvu šéfa reprezentačního úseku a bývalého kouče národního týmu Vladimíra Růžičky v dějišti her si někteří vysvětlovali jako předzvěst jeho bleskového návratu na střídačku. Hráči sami se údajně měli před trenéry zamykat v šatně. Přitom to technicky ani nebylo dost dobře možné. Maličká místnost pro vedení se nacházela přímo v kabině, jedny dveře vedly právě do trenérského kamrlíku, další do přilehlého skladu.

Hokejisté se poprvé sešli v kompletním složení až den před zápasem. V plné síle před turnajem neabsolvovali ani jeden trénink. Do turnaje vstoupili bez možnosti regenerace a aklimatizace na časový posun. Navíc od začátku mužstvo provázely trable.

Brankář Dominik Hašek a útočník Patrik Eliáš se zranili hned v úvodním zápase proti Německu. Narychlo povolaný Aleš Kotalík zprvu nevěděl, že je náhradník. Týden nebyl na ledě a výstroj sháněl dodatečně. Bojovníka Petra Čajánka limitovalo poraněné zápěstí, jeden zápas vynechal produktivní obránce Marek Židlický. Jaromíra Jágra zase přibrzdil brutální zákrok Jarkka Ruutua v zápase s Finskem.

Kapitán? Robert Lang

K těmto objektivním potížím se přidaly další. Trenér úzkostlivě tajil, kdo bude nosit céčko na dresu. Nakonec vybral nejstaršího hráče Roberta Langa. Na olympiádě hrál počtvrté, ale neukázal se jako rozený hecíř. Navíc se v Turíně herně trápil. I gólmani žili v nejistotě. Ani jeden před turnajem netušil, jakou dostane roli. Nebyla určena jasná jednička. Po Haškově zranění padla hlavní odpovědnost na Vokouna, ale ten ji úplně nepřevzal. Herní pohoda ho opustila.

V kádru se sešlo dost starších hráčů slavné „naganské“ generace. „S hráči jako Malík, Špaček, Ručinský, Lang nebo Straka jsem nic lepšího ani nečekal. Pořád se psalo Nagano, Nagano, ale já už ani pomalu nevím, kdy to bylo," kritizoval v českém tisku Jaroslav Holík, ve svých soudech stejně břitký glosátor, jak nabroušeným býval sám hokejistou. Na druhou stranu se šance v Turíně chopili jiní. Tomáš Kaberle a Židlický byli nejlepšími českými zadáky. Hadamczik se nebál dát příležitost mladíkům jako Martin Erat nebo Rostislav Olesz.

Přesto tým dokráčel do čtvrtfinále a v něm vyřadil po takticky povedeném zápase Slovensko. S původně třetím gólmanem Hniličkou v brance. V pravou chvíli ukázal sílu, nechal za sebou i hvězdné výběry Ruska a Kanady, silné Američany. V semifinále proti Švédsku však mužstvo vyhořelo. Někteří hráči v Turíně naznačili, že v reprezentačním dresu hráli naposledy. „Jiní už v našem věku třeba ani nehráli. A když říkají, přenechte to mladým, tak to přenecháme mladým," řekl po zápase o bronz Jágr.

Ale třeba Hašek už po předchozích hrách v Salt Lake City také tvrdil, že končí. A čtyři roky poté přijel znovu. I když pro něj turnaj skončil dřív, než mohl kdokoli tušit. Desítky hvězd, 3,2 miliardy diváků NHL opět přerušila program na nejnutnější počet dní. Olympijský turnaj v Turíně nabídl potřetí v historii přehlídku výkvětu hokejového světa, desítek velkých hvězd. Obhájci zlata Kanaďané postavili hned 16 hráčů, kteří o necelé dva roky předtím vybojovali vítězství ve Světovém poháru, v čele s Joe Sakikem.

Podle pravidel se musela soupiska 23 hráčů zveřejnit do 22. prosince, tedy zhruba dva měsíce před olympiádou. Změny mohly nastat do konce ledna 2006, později už jen ze zdravotních důvodů. Ještě předtím zhatilo zranění účast Martinu Havlátovi, Josefu Vašíčkovi, Romanu Hamrlíkovi, Radku Dvořákovi. Jiří Fischer prodělal při zápase NHL srdeční příhodu a na led se už nevrátil. I s ním se původně počítalo. Trenér Hadamczik se musel nakonec rozloučit i s myšlenkou, že na přesilovky s Jaromírem Jágrem bude chodit Petr Průcha. V té době druhý nejlepší český střelec v NHL a Jágrův spoluhráč z newyorských Rangers si natáhl kolenní vazy. Nahradil ho Patrik Eliáš, který se zotavil po žloutence. Nebýt nemoci, na soupisce by byl od začátku.

Trenér Hadamczik určil ke kapitánu Robertu Langovi asistenty Davida Výborného s Pavlem Kubinou. Ve slovenské reprezentaci se na podobné téma rozhořel spor mezi generálním manažerem Peterem Šťastným a koučem Františkem Hossou. Svár vznikl v okamžiku, kdy se Peter Šťastný rozhodl bez předchozí diskuze vybrat kapitána i jeho asistenty sám. Toto privilegium přitom tradičně patřilo právě trenérovi. Hráči se od případu veřejně distancovali. „Přišli jsme hrát hokej, tohle ať si vyřeší vedení,“ komentoval v listu Pravda útočník Peter Bondra. „Dohodli jsme se, že si kapitána zvolíme sami. Jedno je však jisté, v týmu máme dost vůdců a vůbec nezáleží na tom, kdo céčko na dresu ponese.“

Přesun do Turína brzdila vánice

Přesun do Turína nebyl jednoduchý vzhledem ke klimatickým podmínkám. Silná vánice na čas zastavila provoz všech tří velkých newyorských letišť, způsobila odklon stovek letů. V New Yorku napadlo v neděli za jediný den 68,3 centimetru sněhu, čímž byl překonán rekord z roku 1947. Jágr, Straka, Ručinský a Malík místo dopoledne dorazili až k večeru.

Na prvním tréninku v hale Palasport Olimpico se sešlo třináct hráčů, Dominik Hašek však musel chytat ve vypůjčené výstroji. Byla od italské reprezentace a vypadala dost staře a ošuntěle. „Chtěli mi dát něco nového, ale já si přál rozhýbané věci. Na všechno bych si zvykl, ale na betony ne. Byly krátké a celkově divné,“ dodal s úsměvem. Nakonec se vlastní výstroje dočkal. Ekonom naší olympijské mise v Turíně Jiří Kynos prý kvůli tomu dokonce kontaktoval českou ambasádu v hlavním městě Kanady. Ale Haškovi bylo stejně dopřáno chytat v turnaji jen něco málo přes devět minut.

„Ani jsem čas strávený na ledě nepočítal,“ poznamenal hořce Hašek. V polovině 10. minuty zápasu proti Německu si při zákroku přisedl nohu a přivodil si svalové zranění. Do české branky se tak musel postavit Tomáš Vokoun, který měl chytat až následující zápas proti Švýcarsku. „Dominik signalizoval, aby kluci přerušili hru. Spadl a bylo dokonce slyšet, že se mu něco stalo. Hned jsem se začal rozcvičovat.“ Rychlý záskok za Haška ustál Vokoun znamenitě.

Podle zápasů Česka s Německem by se daly i bez toho psát hokejové thrillery. Naši byli lepší, ale těžko se prosazovali přes úpornou německou obranu. Soupeř po první třetině dokonce vedl, šance na solidní výsledek držel do posledních minut. Potom však zaúřadoval Jaromír Jágr. Po typické akci na pravém křídle dal třetí český gól a tým se uklidnil. Za vydřenou výhru 4:1 naši velebili také Tomáše Kaberleho. Dvakrát pokořil výtečného Olafa Kölziga, jemuž navíc dvakrát pomohla tyč. Milan Hejduk z trestného střílení mířil nad jeho branku.

„Jsem z toho velice smutný, ale skoro nic se nezlepšilo. A není ani žádná naděje, že bych mohl týmu v následujících dnech pomoci,“ pravil Dominik Hašek, když oznamoval, že turnaj pro něj definitivně končí. Stejně jako Patrik Eliáš, který se po žloutence dostal do parádní formy, ale jehož vyřadilo zranění žeber. V Turíně sehrál jen dvě třetiny. „Zklamaný jsem, ale za poslední rok jsem si prošel horšími věcmi," řekl vyrovnaně.

Dodatečně byli povoláni Dušan Salfický a Aleš Kotalík. Hašek s Eliášem si ještě zapózovali na společné fotografii týmu, druhý zápas české reprezentace však sledovali jen z tribuny. Naši v něm selhali. Nestačili na Švýcarsko, které v prvním utkání dostalo pět gólů od Finů.

Svět zůstal v úžasu - Ruutu sestřelil Jágra

V zápase naši dvakrát vyrovnali vedení soupeře, potřetí to už nedokázali – 2:3. Švýcary nijak výrazně nepřehrávali, do tempa je nedostaly ani přesilovky, naopak rozhodující gól vstřelil Streit při vyloučení Čajánka. K obrovské radosti hlučných švýcarských příznivců s kravskými zvonci v rukou. „Doufám, že jsme si už špatný den na turnaji vybrali," řekl kouč Alois Hadamczik.

Většina hráčů byla v Turíně třetí den. Ten bývá považován za kritický. Skutečně byl a nejen pro české barvy. Švédové po jednoznačném vítězství nad Kazachstánem nezvládli duel s Ruskem a prohráli 0:5. Mstitel uvězněný na střídačce Nepsané hokejové pravidlo říká: Zraní-li někdo zákeřným faulem spoluhráče, má se dočkat odplaty. Ve druhé třetině zápasu našich proti Finsku se Jarkko Ruutu rozjel přes celé kluziště a sestřelil u hrazení Jágra. Největší český bijec Pavel Kubina byl v tu dobu na střídačce. Za zákrok se mstil subtilní Martin Straka, který mu byl v tu chvíli nejblíž. Malík, navzdory příjmení chlap jako hora, byl až druhým v řadě a zůstal nečinně stát.

Ruutu pak zbaběle ujel na finskou lavici a na dálku se posmíval. Byl vyloučen do konce zápasu, Straka na dvě plus dvě minuty. Českými hráči cloumala zlost, jenže emoce museli utlumit. „Když je výsledek vyrovnaný, těžko se dá něco dělat. Dostaneme dvě minuty a právě to může rozhodnout,“ líčil Kubina. V turnaji, kde se počítá každé vítězství, by se msta nemusela vyplatit. I kouč Hadamczik na střídačce nabádal, aby hráči nebláznili. Kdyby se snad Kubina rozhodl skočit na led, mohl riskovat mnohem tvrdší trest, než dostal finský provokatér.

Jágr opouštěl led po svých, ale byl otřesen, tržnou ránu nad obočím muselo spravit deset stehů. Jeho zranění v čase 27:53 český tým rozhodilo. V hale Palasport Olimpico měli téměř domácí prostředí, v úvodu předváděli pohlednou hru ve svižném tempu. Ovšem po zákroku na Jágra se dlouhé minuty hledali. Finský trenér Westerlund se později dušoval, že Ruutuovi žádný speciální pokyn nedal. Ale coby taktický prvek jeho likvidační zákrok zapůsobil. Naši jako první mužstvo v turnaji dali Finům gól. Prohráli však 2:4. „Ve druhé třetině jsme vypadli z tempa, to bylo vidět,“ připustil Kubina.

S Itálií úkol splněn, zápas proti Kanadě nic neřešil

Neříkalo se to lehce, ale bylo to tak. Zápas s nováčkem elitní skupiny mistrovství světa Itálií měl rozhodnout, zda Česká republika zůstane ve hře o olympijskou medaili. „Je to pro nás v tuto chvíli zápas roku,“ řekl asistent Mojmír Trličík. Ze tří zápasů vyhrála česká reprezentace jediný. Ale po dvou výsledkových propadech konečně zabrala.

Proti týmu pořadatelské země to žádná velká podívaná nebyla. Při každém výpadu domácího celku se hala otřásala v základech. Ale úkol byl splněn – 4:1 i díky Prospalově hattricku. Na ledě se objevil také Jágr, poprvé si v Turíně zahrál Kotalík. Slovensko vyhrálo i svůj čtvrtý zápas. Porazilo bojující Kazachstán těsně 2:1 a vedflo tabulku skupiny. Objevil se však jiný problém. Do první třetiny nastoupil útočník Jozef Stümpel, ačkoliv nebyl zapsán na soupisce. V dalším průběhu se už neobjevil.

Zápas s Kanadou pro další vývoj skupiny mnoho neřešil. Měl rozhodnout pouze o tom, kdo skončí třetí a kdo čtvrtý. Nic víc. A čtvrtfinále bylo na programu hned další den. Kanaďané do té doby dokázali přesně to co české mužstvo. Jen měli o dva góly lepší skóre. O jejich vítězství však tentokrát rozhodla už první třetina.

Tomáš Vokoun se po zranění Haška posunul do role české brankářské jedničky. V úvodní části však dostal od Kanaďanů tři góly. Poprvé ho překonal v 8. minutě zápasu Brad Richards. Byl to první kanadský zásah na turnaji po 128 minutách. Po přestávce Vokouna nahradil Hnilička, který do Turína původně přijel jako trojka. Český tým se zvedl, díky trefám Kubiny a Čajánka snížil, postupně ovládl hru.

Ryan Smyth přezdívaný „Captain Canada“, poněvadž na světových šampionátech několikrát vedl mužstvo s céčkem na prsou, nazval největším strůjcem vítězství gólmana Brodeura. Po střetu s Čajánkem si obnovil zranění kolena, ale tým držel až do konce. Naši v třetí části přestřílel Kanaďany 12:2, celkově 33:16. Na remízu však nedosáhli a ve skupině skončili na čtvrtém místě. „Potřebujeme trošku štěstí. Hráči snahu předvedli, snad se nám čtvrtfinále povede,“ doufal kouč Alois Hadamczik.

Závěrečné zápasy skupin rozhodly, že v něm bude soupeřem českých hokejistů Slovensko, které porazilo Švédy 3:0 a do té doby neztratilo ani bod. „Těžký soupeř. Nikdy jsem neříkal, zda si přeji toho či onoho protivníka, protože to stejně k ničemu nevede. Slováci mají výborný útok. Musíme především proměňovat šance, to je klíč k úspěchu," řekl kouč Hadamczik. „Podle jejich výkonu v zápase se Švédskem se ukázalo, že to byly jen řeči, že si nás nepřejí," prohlásil Petr Čajánek.

Dohady o okolnostech Růžičkovy návštěvy

Zápas českého týmu s Kanadou sledoval z tribuny také Vladimír Růžička. Kouč mistrů světa z Vídně 2005 si cestu do dějiště her plánoval dlouho dopředu. Přesto se objevily spekulace kolem jeho role v Turíně. „Ne, trenérům do ničeho zasahovat nebudu. Je to jejich věc. Ze své pozice se jedu podívat na hokej,“ vyvracel svazový šéf reprezentačního úseku.

Setkal se s trenérem Hadamczikem, k další schůzce s ním usedl po utkání. Nad dohady, že ho přijel nahradit na místě hlavního kouče hokejové reprezentace, se Růžička pobaveně smál. „Mužstvo hlavně potřebuje klid. Věřím, že ve čtvrtfinále uplatní své zkušenosti,“ řekl už s vážnou tváří. „Byl jsem trochu nemocný, ale teď zase cítím obrovskou energii,“ přiznal trenér Hadamczik večer před čtvrtfinále. Jeho svěřenci ze rdousivého očistce vystoupili až před nebeskou bránu. Turnaj měl z jejich strany dlouho příznaky další promarněné šance. Mnohé však zachránilo jedno vydařené utkání. Postup do semifinále vyloučil, že se budou vracet s ostudou.

Do branky se ve čtvrtfinálovém souboji postavil Milan Hnilička. Jediný zástupce v týmu z nejvyšší domácí soutěže prožíval velmi zvláštní turnaj. Poprvé v kariéře měl na olympiádě chytat od začátku utkání. Z pozice druhého náhradníka se po zranění Haška a nevýrazných výkonech Vokouna navíc stal jedničkou v klíčovém utkání turnaje. Na to by před olympiádou nikdo nevsadil. „Cítil jsem, že potřebujeme udělat změnu," vysvětlil trenér národního týmu Alois Hadamczik.

Čím si zasloužil Hadamczikův soubor postoupit ze čtvrtfinále v Turíně víc než třeba výběr ze Salt Lake City 2002? Nebo mužstvo ze šampionátu 2004 v Praze? Kolikrát týmy šlapaly úžasně. Ale v nejdůležitější den se všechno naráz zhroutilo. Když Češi hodně věřili, že musí padnout šestka, kostka se překotila na jinou stranu. V Turíně totéž zažili Slováci.

Skalp Slováků, pak semifinále pro Švédy

Průběh první třetiny určil přísný metr kanadského rozhodčího Massenhovena, jenž vylučoval za každý náznak faulu. Ani jeden tým se v přesilovce neprosadil. Naopak při vyloučení Tomáše Kaberleho udeřili Češi. Šatanovu přihrávku po modré čáře vystihl Ručinský a v samostatném nájezdu ve 13. minutě překonal bekhendovým blafákem slovenského gólmana Budaje.

V první dvacetiminutovce naši soupeře přestříleli 17:5, další zásek ovšem přidali až v polovině zápasu. A byl u toho opět Ručinský. Vystihl rozehrávku soupeře ve středním pásmu, Višňovský jeho pas zblokoval, takže se puk vrátil k němu, ale Ručinský nabil na modrou Františku Kaberlemu. Budaj střelu neudržel, clonící Hejduk kotouč vyškrábl a skóroval.

Hniličkova branka byla pro soupeře zakletá, na slovenské hole se začínala vkrádat nervozita. Reprezentanti hru soupeře velmi dobře přečetli. Dařilo se jim zastavovat pokusy o vysunutí rychlonohých střelců, ze kterých slovenské mužstvo těžilo nejvíc. Když se ve 44. minutě i vinou škobrtnutí Židlického vyřítil do protiútoku Gáborík, byl z toho hned gól. Slovenský expres z levé strany zamířil ke vzdálenější tyči přesně. Utkání rázem dostalo nový náboj.

Gáborík měl ještě v poslední minutě na holi vyrovnání. Ale puk za záda českého gólmana nevpašoval, stejně jako Bondra v době, kdy Slováci hráli bez brankáře v šesti. Naopak tři vteřiny před koncem pečetil českou výhru gólem do prázdné sítě Straka. Češi postoupili do semifinále olympijského turnaje. Rusové zastavili šampiony. Už podruhé Od začátku 90. let, kdy přestaly platit hranice mezi hokejovými světy a hráči z někdejšího východního bloku mohli svobodně odcházet do světa, se žádnému týmu nepovedlo na olympiádě zopakovat triumf v hokejovém turnaji. Nezvládla to ani Kanada. Zlaté medaile ze Salt Lake City neobhájila.

Zápas javorových listů s Rusy byl čtvrtfinálovým trhákem. Přesto se hrál v menší hale Esposizioni před pouhými pěti tisíci diváky, přičemž vstupenky po 100 eurech byly k mání ještě pár hodin před začátkem. Rusové podruhé za sebou zastavili předchozí olympijské šampiony. Čtyři roky předtím to byli Češi, v Turíně Kanaďané. Prohráli s Ruskem 0:2, oba góly dostali v oslabení. Ve vyrovnaném souboji rozhodla trefa Ovečkina ze začátku třetí třetiny, kdy ruský mladík napálil do sítě Kozlovovu přihrávku zpoza branky.

Také semifinále pro ně bylo celkem jasnou záležitostí. Gól už ve 34. vteřině srazil české hokejisty do kolen a pak už se to s nimi vezlo. Po necelých 28 minutách vedli už 5:1, Hniličku vystřídal Vokoun. Góly Hemského s Prospalem zápas ještě zdramatizovaly, ale konečný výsledek zněl 7:3 pro Švédy.

„Byli všude o krok dřív, dokázali přesně zakončit. Obranu jsme nezvládli,“ přiznal trenér Hadamczik. Hladká cesta do finále překvapila i samy švédské hokejisty. „Začátek byl jako ze sna," svěřil se Fredrik Modin, který překonal Milana Hniličku už ve 34. vteřině po akci Forsberga. „Češi sice rovněž vyrovnali hned z první střely na branku, ale my jsme si už šli tvrdě za vítězstvím,“ dodal. „Dneska jsme na ně neměli," připustil Martin Straka. Za stavu 1:1 šel Čajánek sám na branku a náš tým měl i další šance. „Dát gól, mohl ten zápas vypadat úplně jinak. Položil nás až šestý gól, který padl ve chvíli, kdy jsme snížili na 3:5 a znovu jsme se začali dostávat do šancí.“

Švédsko oplatilo našim porážku ze semifinále mistrovství světa ve Vídni z předchozího roku, které rozhodl v prodloužení Radek Dvořák. Pomstili se i za prohru 1:6 ve čtvrtfinále Světového poháru 2004 na vlastním ledě. Ale hlavně, po dvanácti letech byli v olympijském finále.

Nakonec sladký bronz

S poslední vteřinou se na led vrhli z české střídačky všichni hráči. V botách po kluzké ploše cupital i třetí brankář Salfický a zranění Kubina s Čajánkem. Všichni se nahrnuli k brankáři Vokounovi. Obvyklý rituál, ale tentokrát v něm šlo o něco víc. Gólman totiž byl hlavním strůjcem úspěchu. Mužstvo hodně podržel, uhájil čisté konto. Naši hokejisté dokázali udržet ruská ofenzivní esa a v utkání o bronz na olympijských hrách v Turíně zvítězili 3:0. Turnaj, který se od samého začátku pro české barvy nevyvíjel nejlépe, nakonec získal medailový lesk.

„Kolika trenérům a týmům se na olympiádě podařilo získat bronz? Byli jsme ve složité situaci, ale vyrovnali jsme se s ní. Máme bronz. Kanada, USA nebo Rusko jely domů s prázdnou,“ vypočítával kouč Hadamczik. Boj o třetí místo bývá soubojem zklamaných. Poraženým semifinalistům zhasl zlatý sen, po takovém zklamání se někdy těžko hledá motivace. Češi ji našli. V 5. minutě našel Výborný při signalizované výhodě od zadního mantinelu Erata a ten se z levé strany trefil přesně do vzdálenějšího rohu Nabokovovy branky. Častěji se hrálo před Vokounem. Však také Rusové měli v první části tři přesilovky, ve druhé však dostal Kovalčuk trest do konce zápasu.

Za brankou se vrhl na Kubinu a zasáhl ho loktem do obličeje. Otřesený český bek z utkání musel odstoupit. Početní výhoda našim dlouho nevycházela, dokonce v oslabení pelášil na Vokounovu branku Malkin. Nakonec však nahrál Jágr zpoza branky na modrou čáru Židlickému a ten pojistil český náskok. Od 36. minuty hráli Češi bez Jaromíra Jágra, který si natáhl stehenní sval. V třetí třetině se na střídačku vrátil, ale do hry už nezasáhl. Rusové se vytrvale tlačili k české brance. Vokoun měl však zavřeno. Chytal přímé i tečované střely, pokrýval dorážky. A když už ho Dacjuk překonal, bylo to vysokou holí. Česká obrana, která při semifinálovém utkání se Švédskem vyhořela, tentokrát pracovala spolehlivě. Odolala i při oslabeních. V závěru navíc přidal třetí gól do prázdné branky Martin Straka.

„Co si budeme říkat, medaile je medaile,“ uvedl kapitán mužstva Lang. „Všichni nás viděli, jak vyhrajeme zlato. To my taky, ale byla tady skvělá mužstva, která se do medailových kol vůbec nedostala. Slováci neprohráli ani zápas a jsou venku. Rusové hráli výborně a nemají medaili. Bronz je super. Není jednoduché se nabudit po semifinálové porážce. Hrajete proti Rusům, kteří prošli tím samým, ale přejete si vyhrát. Nechcete pak sedět a vyčítat si, že nemáte nic.“

Jako Brazílie ve fotbale

"Když není zlato, mluví se o neúspěchu. My ho taky chtěli. Ale po tom, jak se turnaj vyvíjel, je bronz taky dobrý, ne?“ pousmál se Pavel Kubina. Jaromír Jágr se tvářil nezvykle vážně. „Máme bronzovou medaili, to je důležité. Pro mě to byl na devadesát procent poslední zápas v reprezentaci. Jako pro spoustu kluků. Je čas odejít, tak to cítím.“

Ani Tomáš Vokoun se neradoval. „Osobně jsem hrozně zklamaný. Bronz snad ocením časem. Třeba to byl můj poslední zápas za nároďák. Tak aspoň že jsem získal medaili na olympiádě i na mistrovství světa.“ V Turíně ho občas opustila forma. Přesto se těžko vyrovnával s tím, že nedostal důvěru v klíčových zápasech.

„Trenér se tak rozhodl, cítil to tak. Ale neviním jeho. Nejvíc viním sám sebe. V základní skupině jsem dobře nechytal. Udělal jsem třeba chybu, že jsem šel do branky proti Kanadě, i když jsem byl hodně unavený z cestování,“ řekl. „Ale jsem zklamaný, že jsem důvěru neměl. Jestli budu na něco z této olympiády rád vzpomínat, tak na tu srandu, na ty kluky a na to, že jsme nakonec něco velice pěkného dokázali.“

Ještě během noci po utkání o bronz se začali hokejisté trousit z olympijské vesnice. Jako první vyrazil na cestu zpátky obránce Filip Kuba. Na letiště odjel už ve tři hodiny ráno, po páté odlétal z Milána za oceán. Další hráči následovali. Mimořádná hokejová generace, ověnčená zlatými úspěchy, se každopádně po zisku olympijského bronzu rozešla v tichosti.

Ve finále severské derby

Místo toho se slavilo na náměstích švédských měst. V centru Stockholmu se sešlo den po velkém triumfu přes 30 000 lidí, kteří uvítali hrdiny z Turína. Švédsko do té doby získalo sedmkrát zlato na mistrovství světa. Po Forsbergově nesmrtelném nájezdu vyhrálo olympiádu v roce 1994. V Turíně však hokejisté skandinávské země dosáhli největšího úspěchu v historii.

A stalo se to po finále proti severským rivalům z Finska, s nimiž nikdo předem moc nepočítal, ale kteří prošli sedmi předchozími zápasy turnaje bez porážky. Švédové utrpěli ve skupině dvě prohry, od Ruska 0:5 a od Slováků 0:3. Ale v play off se probudili. Smetli Švýcarsko, které si možná i taktizováním vybrali, rozcupovali český tým. V bitvě o zlato porazili Finsko těsně 3:2. Tým Suomi druhým místem vyrovnal svůj nejlepší výsledek z Calgary z roku 1988.

Severské derby bylo od začátku z obou stran opatrné. V 15. minutě při pobytu Jörgena Jönssona na trestné lavici Finové potvrdili postavení nejlepšího týmu v přesilovkách. Početní výhodu zužitkovali pošestnácté. Od modré čáry prostřelil Lundqvista obránce Timonen. Ale Švédové si s nimi nezadali. Ve druhé třetině při signalizovaném vyloučení Zetterberg za přispění teče finského obránce Berga vyrovnal a ve 34. minutě inkasoval Niittymäki podruhé v oslabení z hole Kronwalla. Z vedení se radovali Švédové jen 96 vteřin. Jussi Jokinen předložil puk volnému Peltonenovi, kterého nepokryl střelec předešlého gólu Kronwall. Peltonen potom spálil obrovskou šanci v početní převaze. Klíčový moment zápasu nastal devět vteřin po úvodním vhazováním ve třetí třetině při hře čtyř proti čtyřem.

Saku Koivu přišel o hůl. Švédové využili přečíslení, Forsberg zatáhl puk do pásma, přenechal Sundinovi a ten nahrál na modrou Lidströmovi. Obránce se trefil přesně do škvírky mezi Niittymäkiho pravým ramenem a horní tyčkou. Jeho nádherná, dalekonosná bomba nakonec rozhodla. Finové se snažili vyrovnat, ale svůj velký zápas už poněkolikáté nedotáhli k úspěchu. Lundqvist řešil nebezpečné situace úspěšně, zlikvidoval i obrovskou šanci Olliho Jokinena.

„Splnilo se to, o čem jsme snili,“ zářil střelec vítězného gólu Lidström. „Někteří z nás zažili i tu zničující porážku s Běloruskem před čtyřmi lety. Taková šance jako dneska se nanaskytne často.“

Sladké opojení si užíval i Peter Forsberg, jehož potíže s třísly z turnaje málem vyřadily a který nastoupil v podstatě na vlastní zodpovědnost, navzdory tlakům od chlebodárců z týmu NHL Philadelphia Flyers. „Tak to chodí. Nikdy nevíte, jestli se ještě vrátíte, jestli to není naposledy. Moc dobře vím, co to je hrát za svou zemi.“

XX. ZOH: Turín, Itálie (15. - 28. 2. 2006)

Turnaje se zúčastnilo dvanáct mužstev, která byla rozdělena do dvou základních skupin po šesti účastnících. Nejlepší čtyři týmy z každé skupiny postoupily do čtvrtfinále, závěr turnaje se hrál systémem play off. - Pořadí: 1. Švédsko, 2. Finsko, 3. Česká republika, 4. Rusko, 5. - 8. Slovensko, Kanada, USA, Švýcarsko, 9. Německo, 10. Kazachstán, 11. Lotyšsko, 12. Itálie.
Kanadské bodování: Selänne (Finsko) 11 (6+5), Koivu (Finsko) 11 (3+8), Alfredsson (Švédsko)  a Hossa (Slovensko) oba 10 (5+5), Peltonen (Finsko) 9 (4+5), Jokinen (Finsko) 8 (6+2), Lehtinen (Finsko) a M. Sundin (Švédsko) 8 (3+5), Straka (Česká republika) 8 (2+6).
Olympijští vítězové - Švédsko: Lundqvist, Tellqvist, Liv - Bäckman, Hävelid, K. Jönsson, Kronwall, Lidström, Öhlund, R. Sundin, D. Tjärnqvist - Forsberg, M. Sundin, Alfredsson, Axelsson, Hannula, Holmström, J. Jönsson, Modin, Pahlsson, M. Samuelsson, H. Sedin, D. Sedin, Zetterberg.
Reprezentovali Českou republiku: Vokoun, Hnilička, Hašek, Salfický - Kubina (1), Špaček, Kuba (1), Židlický (4), T. Kaberle (2), F. Kaberle, Malík - Jágr (2), Lang, Výborný (1), Čajánek (1), Hejduk (2), Ručinský (1), Straka (2), Prospal (4), Bulis, Hemský (1), Erat (1), Olesz, Eliáš, Kotalík. Trenéři: Alois Hadamczik, Ondřej Weissmann a Mojmír Trličík.