Brian Leetch po roce bez hokeje oficiálně oznámil: Končím!

Poslední zápas v NHL odehrál 15. dubna 2006, kdy Boston zavítal do Atlanty. Strávil na ledě dvacet čtyři minut a dvakrát vystřelil na Mikea Dunhama. Od té doby jste Briana Leetche v National Hockey League nepotkali, ale stále byl veden jako aktivní hráč. Dnes už to neplatí. Dvojnásobný držitel Norrisovy trofeje určené nejlepšímu obránci soutěže potvrdil ve čtvrtek oficiálně odchod do hokejového důchodu.

V nejslavnější lize světa prožil osmnáct let, většinu v dresu New York Rangers. Až na konci kariéry, v březnu 2004, dal sbohem světlům velkoměsta a přesídlil do Toronta, výměnou za Maxima Kondratěva, Jarkko Immonena a dvě volby v draftu.

Během výluky si užíval zaslouženého odpočinku, po návratu hokeje na ledové plochy v zámoří se upsal Bostonu. Ten se stal poslední štací na cestě, která čítá 1205 utkání a 1028 bodů a samozřejmě také nezapomenutelné dobytí Stanley Cupu Jezdci v roce 1994. Brian Leetch byl tehdy za svoje výkony v play off oceněn Conn Smythe Trophy, což se jinému Američanovi v historii NHL nepovedlo.

Devětatřicetiletý rodák z malého města Corpus Christi v Texasu byl draftován už v roce 1986. Rangers si ho vyhlédli v prvním kole, jejich volba z něho učinila devátého muže celkového pořadí. O dva roky později se jako člen reprezentačního výběru Spojených států zúčastnil olympijských her v Calgary.

Jeho sen, navázat na “Zázrak na ledě” z Lake Placid, se však nenaplnil, a tak zamířil na podzim definitivně do kádru mužstva NY Rangers a hned si vybojoval místo v sestavě. V premiérové sezóně vstřelil výtečných 23 gólů, což značně přispělo k tomu, že byl zvolen nejlepším nováčkem ligy a obdržel po právu Calder Trophy.

Brzy se stal specialistou na přesilovky. Ukázal se totiž jako velmi schopný dirigent. Také díky jeho přihrávkám a palbě od modré čáry se hra Jezdců v početní výhodě stala postrachem zbytku ligy. Leetch se však nespokojil pouze s touto rolí. Postupem času vychytal nedostatky v obranné hře a vyvinul se z něj mnohem všestrannější hokejista.

Svoje bodově nejúspěšnější období zaznamenal v ročníku 1991-92. V 80 zápasech vstřelil 22 branek, 80krát asistoval a s celkovým součtem 102 bodů se stal nejen nejproduktivnějším zadákem soutěže, ale i držitelem prestižní Norris Trophy (podruhé ji získal v roce 1997). Tento famózní výkon jej zařadil do úzké skupinky stobodových zadáků, jichž NHL ve svých dějinách poznala jen pět: vedle Leetche ještě Bobbyho Orra, Paula Coffeyho, Ala MacInnise a Denise Potvina.

Absolutní hokejové štěstí prožil o dva roky později. V sezóně 1993-94 se rozehrál především v pohárových bojích a zasloužil se o to, že se Rangers po 54 letech dočkali přípitku ze Stanleyova poháru. Byly časy, kdy si jeho odchod z klubu nedokázal nikdo představit. Nicméně po sedmnácti letech v jednom dresu se Brian Leetch musel stěhovat do Toronta.

Začátkem března 2004 se newyorští Jezdci smířili s faktem, že se posedmé v řadě neprobojují do play off a začali čistit svoji soupisku. Ozdravovací kůra, která měla hlavně ulevit rozpočtu, neminula ani odvěkou klubovou ikonu. Symboliku nepotřebnosti jen podtrhl fakt, že byl Leetch vyměněn zrovna v čase, kdy oslavoval 36. narozeniny.

“Byl jsem hrdý Ranger. A chtěl jsem jím zůstat, i když se věci vyvinuly jinak. Nechtěl jsem odejít. Byl jsem z toho zklamaný a jsem dodnes. Jako osmnáctiletý jsem tu odehrál svůj první zápas v NHL, v den mých šestatřicátých narozenin mě vyměnili,” uvedl Leetch v březnu 2006, kdy poprvé nastoupil v Madison Square Garden jako hráč hostujícího celku.

Generálnímu manažerovi Jezdců Glenu Satherovi nikdy neodpustil, že ho vyměnil do Toronta. Také proto loni v létě nereagoval na pokusy Jezdců přivést ho zpět. Naprázdno vyšli i Flyers a další zájemci, Leetch jejich nabídky z osobních důvodů odmítal. S hokejem se pomalu loučil.

“Měl jsem to štěstí, že jsem mohl hrát NHL od roku 1988. V minulé sezóně mi NHL chyběla, ale myslím, že přišel můj čas, čas skončit,” vzkázal Brian Leetch ve čtvrtek prostřednictvím svého agenta Jaye Grossmana. “Měl jsem čest zahrát si za tři týmy z Původní šestky a zahrát si spolu i proti soupeřům, kteří patří v historii NHL k těm největším legendám. Končím kariéru s uctivou poklonou NHL za vše, co mi dala.”