Bratři Rachůnkové si pomohli navzájem, teď jsou v reprezentaci. Karel by na nás byl pyšný, říkají

Původně se zdálo, že si chvilku odpočinou a pak začnou trénovat na finiš klubové sezony. Ivan Rachůnek (na snímku) ani jeho mladší bratr Tomáš nebyli v původní nominaci české reprezentace pro švédské Oddset Hockey Games, jenže víkendové události všechno změnily. Nejprve se do výběru posunul mladší z dvojice sourozenců, Tomáše Rachůnka zařadil kouč Hadamczik místo zraněného Koukala. V neděli se dočkal také Ivan, ten pro změnu nahradil nemocného Pecha. "Jsem rád, že to takhle vyšlo. Že jsme se oba do nároďáku dostali," libuje si zkušenější z útočníků.

Na mezistátní scéně už má něco za sebou, nasbíral 29 reprezentačních startů a dva góly. Teď je zpátky v reprezentaci, v jednom útoku navíc nastoupí s bratrem. "Pro mě je to paráda. Přišla mi první pozvánka - a ještě tu mám bráchu," září spokojený Tomáš. Poctivý pracant si vybojoval pozornost výkony v pražském Lvu, kdyby nebyl Rachůnek nejmladší minulý týden nemocný, ocitl by se už v prvním Hadamczikově seznamu. Takhle musel počkat na dodatečnou šanci.

Oba původně měli na nejbližší dny jiný program, nicméně plány rádi změnili. "Já se o reprezentaci dozvěděl v neděli, před utkáním s Plzní. Týden neuvidím malého, ale přítelkyně to zvládne," má jasno Ivan. Tomáš slyšel radostnou novinu s denním předstihem. "Večer, než jsme hráli na Slovanu. Mám velikou radost," přiznává. Bráchové si hned dali vědět, jak se věci mají. "Měli jsme před zápasy, takže jsme nevolali a jen napsali textovky," doplňují.

Historie českého hokeje eviduje docela zajímavý výčet sourozenců, kteří se sešli v nejcennějším dresu. Rachůnkové už podobný zápis jednou udělali. Ivan si před časem zahrál v národním týmu s nejstarším Karlem, který bohužel zahynul počátkem září 2011 při leteckém neštěstí u Jaroslavle. Teď se dočkal i benjamínek Tomáš. Oba mrzí, že se unikátní zápis nepovedl i s Karlem. "Člověku samozřejmě proběhne v hlavě myšlenka, že bychom se tady potkali všichni tři. Škoda, že tu brácha nemůže být. To je na tom to nejsmutnější," líčí tiše Ivan.

Jako Karel před časem pomohl v reprezentačních začátcích Ivanovi, bude se on teď snažit poradit Tomášovi. Oba přiznávají, že se poslední dobou hodně sblížili. Stalo se tak během loňské sezony, shodou okolností po tragické nehodě letadla Jaroslavle, zlínští odchovanci společně působili ve Spartě. "Bydleli jsme spolu, každý den byli na zimáku a odpoledne ještě chodili trénovat. Pomohli jsme si navzájem. Připomínalo mi to dětství s Karlem," vzpomíná Ivan.

Zatímco dva nejstarší Rachůnkové byli věkově dost blízko, nejmladšího Tomáše dělí od Ivana deset let. "Oba bráchové pro mě byli, nebo jsou jako tátové. Věkový rozdíl je značný, oba se o mě starali, když jsem byl malý. Jakmile jsme si pak později spolu zahráli, ještě víc nás to sblížilo," přidává se Tomáš. Zatímco Ivan už v domácí soutěži dávno potvrdil, že to je ohromně pracovitý útočník s potenciálem pro národní tým, nejmladší člen dynastie cenil tesáky jen v juniorských výběrech.

V jednu chvíli nebylo jasné, kudy Tomášova kariéra povede dál. "Když se vrátil z mistrovství světa dvacítek v Kanadě, ve Zlíně o něj nebyl zájem. Trenér ho nehrál, posílali ho do Uherského Hradiště. Ona se pak objevil ve Znojmě a Plzni, jsem strašně rád, že mu pomohlo angažmá ve Spartě. Teď už jde svoji cestou, za poslední dva roky udělal obrovský pokrok," chválí Ivan. Pohled na zápasy Lva mu dávají za pravdu, ostatně bratři si navzájem drží palce, i když už neoblékají dres stejného týmu. "Jakmile mám čas, jdu se vždycky podívat. Na Tomáše chodím, ona zase na mě," přidává.

Nejmladší Rachůnek se nyní chystá na reprezentační premiéru. "Extra jsem se na to nepřipravoval, říkám si, že to bude jako v KHL. Na turnaji se objeví hodně hráčů z tého soutěže," uvažuje. Kdyby cokoli, po boku má bráchu nebo další spoluhráče ze Lva. Navíc - s Ivanem si zahraje v jednom útoku, trenér Hadamczik k nim zařadil Tomáše Hertla. "Hádat se určitě nebudeme, vyhovíme se. Jsme přece bráchové, ne?" usmívá se.

Start Ivana s Tomášem bude událost také pro jejich nejbližší. "Je to odměna hlavně pro rodiče, jsou na nás pyšní. A Karel by byl také," říká Ivan. Tomáš odmítá podléhat přehnané nervozitě. "Na světě se stanou horší věci. Chci hrát, jak nejlépe umím. Na žádný tlak myslet nebudu, to by mě jenom táhlo dolů," upozorňuje. Zdravotně už je prý fit. "Když jsem onemocněl, první zápas jsem ještě hrál, ve druhém to nešlo. Potřeboval jsem si odpočinout. Ale teď už je všechno v pohodě. Moc se těším," dodává. A Ivan? "Já taky, samozřejmě," uzavírá starší z Rachůnků.