Brankář Roberto Luongo byl jmenován novým kapitánem Vancouveru

Současná pravidla NHL nepovolují, aby brankář nosil na své hrudi "C" a plnil funkci kapitána. Je to důsledek chování posledního maskovaného muže, který měl právo beztrestně opouštět svoje výsostné území a komunikovat s rozhodčími – montrealský Bill Durnan v sezóně 1947-48 této výsady tolikrát zneužil, aby poskytl svému týmu čas k oddechu, že NHL na to od příštího roku pamatovala při úpravě regulí. Nikdo ale klubům nezakazuje, aby gólmana kapitánem jmenovali. A Roberto Luongo (na snímku) se tak v úterý stal sedmým zástupcem svého řemesla v historii soutěže na kapitánském můstku.

"Nemůžeme mu přišít céčko na dres a nemůže ani opustit brankoviště, ale žádné pravidlo nezakazuje jmenovat ho kapitánem. Podle mého názoru i podle názoru generálního manažera Mikea Gillise jsme udělali správnou věc," hájí rozhodnutí představenstva Kosatek kouč Alain Vigneault.

"Hledali jsme někoho, kdo povede tým a bude inspirací pro spoluhráče, kdo je respektovaný pro své výkony a ztělesňuje hlavní hodnoty klubu. Jsme si jisti, že Roberto spolu s Mattiasem, Williem a Ryanem povedou dobře naši organizaci."

Z vyjádření hlavního trenéra Vancouveru je zřejmé, kdo bude Luongovi sekundovat. Hlavním "obhájcem" práv svých kolegů u rozhodčích se stane Willie Mitchell, slavnostní úkoly jako účast na vhazováních připadnou služebně nejstaršímu členu týmu Mattiasi Öhlundovi. Třetím hráčem s "áčkem" na prsou je Ryan Kesler.

Luongo bude dvanáctým kapitánem kanadského mužstva. Před ním zastával funkci Markus Näslund, který už patří NY Rangers. Pryč z Vancouveru jsou i dva Švédovi loňští zástupci, Brendan Morrison se upsal Anaheimu a Trevor Linden ukončil kariéru.

"Robert přijel 11. září, na druhý den jsme měli domluvené setkání ohledně situace v týmu a počtu zápasů, které by mohl za sezónu odchytat. Mluvil jsem s ním o vůdčích osobnostech a on jmenoval lidi, o kterých hovoříme," přibližuje detaily schůzky s brankářem Alain Vigneault.

"Řekl jsem mu, že všichni tihle kluci mají své kvality, ale je tu jeden, u kterého jsou na trochu vyšší úrovni. Nechal jsem ho, aby si to přebral, a když se zeptal, jestli myslím jeho, přikývnul jsem. Zeptal jsem se ho, jestli chce tu práci a zodpovědnost, a on ihned souhlasil," dodává. "Je to obrovská pocta, za kterou jsem moc vděčný," dostává se konečně ke slovu hlavní osoba příběhu.

"Jsem velmi hrdý, že jsem byl jmenován kapitánem. Těším se, že s podporou ostatních povedu dobře náš tým. Je mě určitě slyšet víc, než když jsem ve Vancouveru začínal, ale nehodlám se výrazně měnit. Myslím, že jsou různé způsoby, jak šéfovat týmu, a věřím v pomoc ostatních. Mojí hlavní prioritou pořád je být dobře připraven na zápasy."

Historicky prvním kapitánem z brankářského cechu byl John Ross Roach, jenž dostal důvěru klubu Toronto St. Patricks během sezóny 1924-25. O osm roků později obsadili hlavní roli najednou hned tři gólmani: Alex Connell (Ottawa Senators), George Hainsworth (Montreal Canadiens) a Roy Worters (New York Americans). V dalším ročníku převzal štafetu Charlie Gardiner z Chicaga. Šestici doplňuje už zmiňovaný Bill Durnan.

Vancouverský Willie Mitchell se domnívá, že vhodní kandidáti by se našli i dnes. "V New Jersey jsou v obdobné situaci. Aniž bych chtěl snižovat zásluhy ostatních, každý ví, že Martin Brodeur je skutečným vůdcem týmu. Je to tak už od dob, co hraju v NHL. My jsme jen oznámili, že Roberto je naším lídrem," říká Mitchell.

"K tomu, abyste vedl ostatní, nepotřebujete písmeno na dresu. Hrál jsme s lidmi, kteří ho nikdy neměli a byli skvělými vůdci. Roberto prožívá srdcem každé utkání, pořád ladí detaily. Ve Vancouveru je už nyní v centru pozornosti a tím, že byl jmenován kapitánem, se nic podstatného nezmění."