Bohumil Jank dvě sezony nevěděl, kam patří. Teď odchází do Kanady

Talentovaný obránce Bohumil Jank (na snímku) přišel před léty z Milevska do Českých Budějovic, probíjel se mládežnickými kategoriemi a nakonec zaklepal na dveře v kabině extraligového áčka. Jenže nedostával šance podle svých představ. V nejvyšší soutěži odehrál za Mountfield loni devět utkání, letos jedenáct. Pomáhal budějovickým juniorům i dorostencům, hostoval v prvoligových týmech Tábora a Písku, reprezentoval na MS osmnáctiletých a dvacetiletých. Dva roky se přesouval ze střídačky na střídačku a pořádně nevěděl, kam patří. Teď už to ví. Odchází do Kanady.

Účastník nedávného šampionátu v americkém Buffalu se vrátil na pár dní domů k vyřízení formalit a znovu letí přes oceán. Zbytek sezony stráví v barvách juniorského celku Victoriaville Tigers, hrajícího prestižní QMJHL. „Lidé z vedení klubu mne minimálně rok přemlouvali, abych nastoupil za Tigers,“ vysvětluje Jank.

„Pořád jsem věřil, že se prosadím na draft NHL přes českou extraligu, ale nepovedlo se, tak chci jít k tomu blíž a být na očích,“ dává jasně najevo, jaký cíl si stanovil pro svoji hokejovou kariéru. „Mám takovou myšlenku, že jednou bych chtěl hrát NHL a jsem připravený udělat pro to úplně všechno,“ říká s odhodláním.

Osmnáctiletý mladík se předem zajímal o nové působiště v Kanadě. „Ve Victoriaville hráli Andrej Nestrašil nebo plzeňský Kubalík. Ptal jsem se jich, jak to tam chodí. Oba si to vychvalovali a nemohli říct špatné slovo,“ těší Janka. „V týmu se mnou bude milevský gólman David Honzík. Pocházím také z Milevska a jdu tam za kamarádem, který má spolu se mnou stejného agenta. Budu s ním bydlet v rodině a jsem rád, že mi ze začátku trochu pomůže,“ uklidňuje se.

Od angažmá v kanadské juniorské lize si Bohumil Jank slibuje také konec neustálého převlékání dresů, kterého si v minulém období užil víc než dost. „V loňské sezoně jsem hrál kromě extraligy ještě v Táboře, za budějovické juniory, starší dorost a reprezentaci, to je pět týmů,“ vypočítává.

„Letos jsem nastupoval za čtyři mančafty s jedinou změnou, místo Tábora jsem jezdil do Písku. Pořádně jsem nevěděl, kam patřím a kde se mám soustředit na to, abych byl lídr a záleželo na mně. Tohle jsem zažil naposledy před dvěma léty, kdy jsem hrál pouze za juniory Budějovic a byla to jedna z mých nejlepších sezon,“ vybavuje si.

Přes opakované nabídky ze zámoří se Jank držel pořád doma na jihu Čech. „Kvůli neustálému pendlování mi unikl poslední draft. Na začátku letošní sezony mi však trenér Výborný v Mountfieldu slíbil, že budu hrát, dá mi příležitost a podrží mě, když udělám chybu. Bohužel to nepřišlo a jsem z toho zklamaný,“ přiznává otevřeně.

„Proti panu Výbornému vůbec nic nemám. Prostě chce mít v sestavě nejlepší hokejisty a chce hrát tak, aby se vyhrávalo. Chápu to, jsem mladý a nic s tím nenadělám. Proto odcházím do Kanady, abych získal nějakou zkušenost a mohl se případně vrátit a hrát tady jako třeba letos Ruda Červený,“ dává za příklad svého dosavadního spoluhráče.

Nedávné mistrovství světa dvacetiletých nebylo pro Janka moc šťastné nejen kvůli konečnému sedmému místu, ale také proto, že odehrál pouze dvě utkání. „Trenéři nechtěli uzavírat soupisku, jelikož jsme měli zraněné útočníky. Potom Šenkeřík dostal tělo v zápase s Kanadou, trenéři mě dopsali a nastoupil jsem proti Rusům a Švédům. Tím pro mne turnaj skočil. Při tréninku jsme hráli bago, Andrej Nestrašil mě trefil golfem do kotníku, který mi hned otekl a nemohl jsem vůbec došlápnout. Jezdili jsme po doktorech, ale rentgen naštěstí nepotvrdil zlomeninu,“ oddechne si.

V sestavě české dvacítky nebyl Jank jediným Jihočechem. Kolega z Mountfieldu Radim Heřman sice opustil kádr po soustředění v Rochesteru, ale do týmu patřili ještě budějovičtí odchovanci Roman Horák s Robinem Soudkem, působící na zámořském ledě. „Bylo na nich znát, že hrají v Americe a zařadili se k těm, kteří mužstvo táhli,“ chválí své krajany.

„Bohužel jsme se těžko mohli měřit s Kanadou, která má všechny hráče draftované v prvním a druhém kole, zatímco od nás jsou draftovaní čtyři kluci. Také Švédové nebo Rusové mají týmy, s nimiž udržíme krok patnáct minut za zápas. Potom nás přehrají v osobních soubojích,“ vidí Bohumil Jank rozdíly mezi českým mládežnickým hokejem a světovou špičkou.