Blýská se na lepší časy, ale nesmíme z toho být na hrušce, říká trenér stříbrných juniorů Jakub Petr

Uznávaný trenér Jakub Petr (na snímku) dovedl reprezentační osmnáctku k fantastickému úspěchu! Junioři se vůbec poprvé v historii probojovali až do finále světového šampionátu a na jejich hrudi se právem jiskří stříbrné medaile. Čeští mladíci působili ve Finsku ohromně týmově i disciplinovaně. Na jejich sympatických výkonech byl zkrátka patrný vzestup českého mládežnického hokeje, který už parádní výsledek na velkém turnaji potřeboval jako sůl. „Kluci jsou velmi dobře připravení, medaile patří i všem klubovým trenérům,“ zdůrazňuje šéf střídačky úspěšného juniorského výběru.

Zatímco v předchozích letech hrála reprezentační osmnáctka spíše jen o setrvání mezi elitou a čtvrtfinále pro ní bylo stropem, letošní šampionát tuto černou bilanci stříbrným písmem přepsal. Po dlouhých osmi letech dokázali čeští mladíci postoupit do semifinále a vůbec poprvé v historii si zahráli o vytoužené zlato. Na turnaji si poradili i s tak silnými výběry jako jsou Finsko, Rusko či Kanada.

Až ve finále narazili na naprosto suverénní americký výběr, který už pojedenácté za sebou získal jeden z cenných kovů a popáté z posledních šesti turnajů neměl konkurenci. I přes finálovou porážku mohou reprezentanti do osmnácti let rozhodně odjíždět z Finska se vztyčenými hlavami. „Na takový turnaj budou kluci dlouho vzpomínat a budou chtít vždy rádi reprezentovat,“ říká Jakub Petr.

S vystoupením na šampionátu ve Finsku můžete být maximálně spokojeni, i když bezprostředně po finálové porážce asi převládá zklamání.
„Poslední zápas turnaje je vždycky lepší vyhrát, ale je potřeba uznat, že zlatá medaile je v pravých rukou. Američané dominovali, byli suverénně nejlepší a na finále byli výborně připravení. Jsou dlouho pohromadě, hrají prakticky dospělý hokej, vědí o sobě, mají tlak do branky i neuvěřitelné věci. Je to mužstvo, které mi z minulosti připomíná moskevské CSKA nebo ruskou sbornou. Škoda toho nepovedeného začátku, klukům každopádně patří za výkony během celého turnaje velké poděkování. Smekám před nimi.“

V čem tkví ohromná síla tohoto výběru, byla to často zmiňovaná bojovnost a týmovost?
„Určitě. Věděli jsme, že to je cesta, která nás může vynést k dobrému výsledku. Potvrdilo se to už v létě na Memoriálu Ivana Hlinky, kde po porážce s Kanadou přišel po menší bouři zlom a mužstvo si dokázalo, že může hrát s každým. Ten týmový výkon v tomto případě není jen frází. Sehráli jsme tady skvělý úvodní zápas proti Dánsku, ani proti Američanům jsme nehráli špatně, pak přišly neskutečné zápasy s Finy a Švýcary, kde se ukázala síla týmu. A o vyřazovacích bojích snad ani nemá smysl mluvit. Překvapili mě především obránci, kteří sehráli výborný turnaj. Pochvalu zaslouží i gólman Vaněček, který byl naším základním stavebním kamenem. Manažer týmu Milan Hnilička ví, jak se medaile vyhrávají, přes sezonu kluky správně nakazil a začali tomu věřit. Na takový turnaj budou dlouho vzpomínat a budou chtít vždy rádi reprezentovat, ať už jde o dvacítky nebo seniorské mužstvo.“

Vaši svěřenci působili po všech stránkách velmi disciplinovaně, ostatně byli nejméně trestaným týmem na šampionátu. Kladl jste jim stále na srdce, aby se vyvarovali zbytečných faulů?
„Je pravda, že v minulosti jsme produkovali spoustu zbytečných faulů v útočném pásmu či faulů holí. Nám se to podařilo na turnaji prakticky úplně vymýtit. Na této úrovni jsou dvě nebo tři přesilovky za sebou velký problém. Když už jsme se do oslabení dostali, tak jsme měli velkou procentuální úspěšnost. Dostali jsme vlastně jen dvě branky, s Ruskem a Kanadou. Přesilovky nám naopak nešly úplně tak, jak jsme si představovali. Ale co se týče herní disciplíny, tak můžeme být spokojeni.“

Nelze nezmínit výkony útočníka Jakuba Vrány, který byl s osmi góly nejlepším střelcem celého turnaje. Pro tým byl asi nepostradatelným hráčem, že?
„Přesně tak. Kromě výborného brankáře a precizní obrany samozřejmě potřebujete i hráče, který se objevuje ve špičce statistik. Ale nebyl to turnaj jenom o Jakubu Vránovi. Potěšila mě povaha všech útočných es, o nichž se hodně mluví. Jsem moc rád, že kluci pracovali opravdu pro tým, byli důležití nejen v útoku, ale i při defenzivní práci. Udělali obrovskou práci i mimo led. Měli jsme v kádru také mladší kluky ročníku 1997, které mistrovství čeká ještě příští rok, a ukázali jim tu správnou cestu. I kdyby se nám semifinále s Kanadou nepovedlo, tak mám obrovskou radost z toho, jak si mančaft sedl.“

Ve vašem týmu působilo dokonce šest mladších hráčů ročníku 1997, ti jsou pro následující šampionát osmnáctek určitě obrovskou nadějí, že?
„Pro všechny to bude velká naděje do budoucna. Nesmíme z toho být na hrušce, že když jsme udělali medaili, tak je najednou všechno v pořádku. Ale hlavně samotné hráče nebaví pořád poslouchat, jak jsme na tom s mládeží špatně. Jsem přesvědčený o tom, že mládežnický hokej jde nahoru. Stačí se podívat na výsledky všech kategorií. Třeba dvacítka sice nepřivezla medaili, ale sehrála dobrý turnaj a dokázala porazit i Kanadu. Poslední roky jsme se báli o udržení a teď se tomu vyhýbáme. Hlavně je důležité, to bych chtěl zdůraznit, že kluci jsou dobře připravení. Není to jen fráze, ale jejich fyzická připravenost i individuální dovednosti jsou na velmi dobré úrovni. Medaile tak patří i klubovým trenérům, kteří jsou mnohdy nedocenění. My jsme měli jen štěstí, že jsme mohli u mančaftu být a dali jsme tomu takovou tu fazónu. Medaile patří i těmto trenérům a byl bych rád, aby se o tom vědělo. Připravenost českých hráčů se zvedá a blýská se opravdu na lepší časy.“

Určitě souhlasíte s tím, že český mládežnický hokej už obrovský úspěch na velkém turnaji potřeboval.
„Samozřejmě, ale pro kluky je to svým způsobem i zavazující. Úspěch patří i dalším hráčům, kteří se s námi v průběhu celé sezony připravovali, ale do sestavy se nevešli. Jsem moc rád, že rozhodující zápasy byly i v televizi a mohli je vidět kluci od žáčků až po dvacítky. Medaile je pro český hokej moc fajn.“

Asi se bude hodně hovořit o tom, zda za úspěchem stojí síla ročníku 1996, nebo zlepšená práce s mládeží. Ke které variantě se osobně přikláníte?
„Jsem přesvědčen o tom, že se náš mládežnický hokej zvedá. Kluci jsou připravenější, šikovnější, řada z nich už hraje za áčko. Myslím, že se blýská na lepší časy, pojďme se z toho radovat. Ve Finsku brali všichni naše výsledky velmi pozitivně. Třeba Kanaďané byli rádi, že zase bojujeme o medaile, a Finové o nás mluvili jako o černém koni turnaje. Jsme rádi, že se to podařilo, soupeři z nás budou mít zase větší respekt. Je to však zavazující a zároveň i obrovská výzva do další sezony, aby se takový úspěch podařilo zopakovat. Musíme to potvrzovat na všech turnajích i v přípravných zápasech.“

Takový úspěch si rozhodně zaslouží pořádnou oslavu, plánujete nějakou společnou akci?
„Turnaj končí až přistáním na letišti, měli jsme večer akorát takové menší sezení. Až najdeme nějaký vhodný termín, určitě něco proběhne. Skloubíme to možná s nějakým soustředěním, sejdeme se tak v průběhu měsíce, všechno rozebereme, podíváme se na videa a zároveň si to pořádně užijeme a oslavíme ten úspěch.“