Vítkovice si v domácím trojzápase vypily kalich hořkosti až do dna. V rozmezí pěti dnů na led ČEZ Arény dorazily Třinec, Plzeň a Hradec Králové, a všem soupeřům se tam moc líbilo. Slezanům totiž nenechaly ani bod! V úterní dohrávce utkání 9. kola s Mountfieldem zvedl vítkovické diváky ze sedaček snad jen parádní pěstní souboj dvou těžkých vah – Martina Podlešáka s Lukášem Kovářem (na snímku vlevo). „Vždycky by proti sobě měli jít stejně velcí hráči, nechci jít proti nějakému malému klukovi,“ hlásil obránce ostravského celku.
Sedm bodů z osmi utkání na vlastní ploše, to je opravdu žalostně málo. Vítkovice měly na ukončení svého soužení další pokus, ani ten ale nevyšel. „Snažili jsme se smolnou sérii prolomit a konečně doma vyhrát. Ale viděli jste to sami,“ obracel se po zápase Lukáš Kovář k novinářům. „Zase nám to nešlo, neodrážely se k nám puky... I když vím, že to jsou jen fráze. My prostě máme šanci, nevyužijeme ji, a oni z protiútoku dají gól,“ smutnil mohutný obránce.
Venku se přitom jeho týmu daří, na kluzištích soupeřů poslední tři duely vyhrál! „Těžko říct, jestli je to tím tlakem, který na sebe před domácími fanoušky vyvíjíme. Nabízí se to. Ale spíš jde jen o nějakou shodu okolností. Nevím, jak to definovat,“ marně hledal důvody aktuální bilance. Hlavně kvůli ní tak Vítkovice zůstávají přikované v dolní polovině tabulky, sedmnáct bodů loňskému čtvrtfinalistovi momentálně zajišťuje pouze desátou příčku.
Na svěřencích trenéra Oremuse bylo v úterý vidět, že přibývající čas a narůstající gólová ztráta jejich hokejové náladě rozhodně nepřispívá. Dýchali snad jen na začátku druhé třetiny, kdy je Szturcova trefa dostala do kontaktu, jenže okamžitě přišel další puk v jejich síti. „Chtěli jsme do toho jít od začátku. Jenže když víte, že musíte vyhrát, přidá se i nervozita,“ hledal Kovář příčiny, proč jeho tým prohrával od sedmé minuty až do samotného konce. Mountfield zvítězil jednoznačně 5:2, čímž se posunul už na třetí místo. Střelecká aktivita Slezanů přitom nebyla špatná, na hradeckého brankáře Pavla Kantora vyslali rovnou třicítku pokusů.
Efektivita ale byla na druhé straně. Kantor držel hradecké šance pevně v rukou, naopak Vítkovice v obraně působily hodně malátným dojmem. „Na hře dozadu pracujeme jako celé družstvo. Soustředíme se na ni na tréninku, ukazujeme si videa, ale zase to nebylo dobré. Padly nám tam góly z předbrankového prostoru, což by se nemělo stávat,“ hlesl vítkovický odchovanec. On sám se přitom po jedné ze situací před Filipem Šindelářem postaral o boxerskou vložku s Martinem Podlešákem.
„Jenom jsem bránil brankoviště. Takové věci k hokeji patří, není to žádná nenávist k tomu hráči,“ ujišťoval Kovář, že bitka na konci druhé třetiny proběhla podle všech chlapských zásad. „Možná to diváky trochu zvedlo, aby fandili. Ono je to pro ně taky těžké, když už konečně čekají výhru,“ směřoval k domácím příznivcům provinile. V souboji dvou největších hromotluků sice inkasoval o něco víc ran, Podlešákovi ale zase přetáhl přes hlavu dres. A to se počítá. Není přitom náhoda, že si dvoumetrový odchovanec vítkovického hokeje vybral právě jeho.
„Vždycky by proti sobě měli jít stejně velcí hráči, nechci jít proti nějakému malému klukovi. A myslím, že to bylo vyrovnané,“ ocenil svého protivníka. „Něco jsem schytal, něco rozdal. Ať každý posoudí, jestli to mělo vítěze, nebo ne,“ doplnil na adresu momentu, který pro jeho tým ale za stavu 1:4 už neznamenal výraznější impuls. Lukáš Kovář má na podobné situace postavu přímo ideální, každý soupeř by si měl hned rozmyslet, co si může dovolit na brankáře.
V dosavadní čtyřicítce extraligových utkání ale šlo o jeho premiéru. „Byla to moje první bitka v extralize. Uvidíme, jestli i poslední, snad ne. Ale nejsem žádný bitkař,“ snažil se ohlédnout i za svou mládežnickou minulostí. Trestných minut nikdy zbytečně moc nesbíral. „Jak jsem říkal, nemůžu jít na nějakého malého kluka. Takže to bylo těžké i dřív v juniorce,“ uzavřel.
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718