Bednář rozhodl bitvu v Třinci, ale k sobě byl kritický. Ke konci přisla únava, nohy mi nešly, říká

V rámci pětadvacátého kola se Sešívaní představili na ledě Třince. Utkání se od úvodních minut prezentovalo velmi aktivním tempem. O vítězi nakonec rozhodla závěrečná část hry, ve které se dvakrát prosadili Pražané. Tři body svému celku vystřelil gólem z předposlední minuty Jaroslav Bednář, který se po návratu do Slavie trefil podruhé. „Mě ale o ty branky vůbec nejde. Mě jde o to, že mužstvo hraje výborně, nedostává tolik gólů..Jsou to zlaté tři body,“ sdělil po zápase.

Tři body z Třince, to je důvod ke spokojenosti.
"Jsem velmi rád, že jsme podali dobrý týmový výkon. Věděli jsme, co nás čeká, jelikož Třinec je v naší lize abnormálně kvalitní mužstvo. Výborně jsme bránili, jsem velmi rád, že jsme ty tři body urvali. Sám se sebou ale moc spokojený nejsem. Jak jsem předpokládal, tak ke konci přišla únava. Byl jsem takový těžkopádný, nohy mi vůbec nešly. Tak jsem se aspoň snažil pomoci v defenzívě. Myslím si, že můj výkon nebyl dobrý."

Bylo to znát v přesilovce, kdy ujel Martin Růžička?
"Tam to ale nebylo o nohách. On byl rozjetý, já jsem stál. To po mě nemůžete chtít, abych ho chytil. Ten kluk má o dvacet kilo méně, neměl jsem šanci. I kdybych měl sebelepší nohy, tak bych ho nechytil. Měl jsem jedinou možnost a to ho potáhnout.!

Takže faul to byl?
"No jasně. Bylo to takové taktické rozhodnutí. On šel do bekhendu, to je povinnost ho tak trochu háknout.!

Věřil jste Dominiku Furchovi, že ten nájezd chytí?
"Samozřejmě gólmanovi musím věřit. Nájezdy jsou vabank. Buď ten hráč udělá výborný pohyb, jako dneska Růžička, nebo ho brankář vychytá. To je padesát na padesát, ne jako ve fotbale. Spíše jsem velmi rád, že Dominik odchytal výborné utkání a v zápase nás podržel. Jak v Chomutově, tak v Třinci chytal výborně, můžeme mu poděkovat."

Na konci dvě přečíslení, poprvé to ale nevyšlo. Proč?
"To byl přesně ten moment, kdy jsem se Kubovi Sklenářovi omlouval. Tam jsem trochu zaspal. Jak jsem říkal, kdyby mě poslouchaly nohy, tak bych ty dva kroky udělal, byl před obráncem a řešil to na pohodu. Tentokrát mě tam ale ty nohy nepustily a byl jsem všude později.

Ale nakonec tam ty ruce při rozhodující brance byly. Určitě máte radost.
"Jo, to je to štěstí, které i přes tu únavu a nemohoucnost se k tobě přikloní. Trefil jsem to jednou rukou, v té druhé jsem neměl ani rukavici. Jenom jsem nastavil hokejku a se štěstím to brankáři propadlo někde mezi tělem a rukou."

Z čeho pramění zmíněná únava?
"Ne, je to taková celoroční nerozehranost. Tělu chybí zápasové tempo, na ten tlak není připravené."