Asi mám chytání v genech. Branka, to je moje! říká Maxim Treťjak, vnuk legendy světového hokeje

Kdyby se jmenoval jinak, měl by při hokeji mnohem větší klid. Necítil by žádnou závist, kariéru by startoval bez zájmu veřejnosti. Jenže Maxim Treťjak je od dětství zvyklý na to, že ho každý srovnává se slavným dědečkem. Vladislav Treťjak třikrát vyhrál olympiádu, zlaté medaile sbíral také na mistrovstvích světa i v tehdejší sovětské lize. Zařadil se k ikonám a legendám, na které se nezapomíná. Teď se v jeho stopách pokouší kráčet vnuk Maxim.

Sedmnáctiletý talentovaný gólman je teprve na začátku, už ale stihl jeden podstatný úspěch. V prvním kole letošního draftu KHL si ho zamluvilo slavné CSKA Moskva, kde mladý Maxim vyrůstal. Kdyby postrádal předpoklady, klub vezme někoho jiného. Na sentiment a dobrý rodokmen si v týmech KHL nehrají.

Je nesporné, že slavný dědeček vnukovi v určitých ohledech pomáhá. Ale jméno Treťjak je jinak spíš přítěží. "Neustále poslouchám různé řeči o tom, že mám protekci, že nejsem zase tak dobrý brankář. Závisti je kolem spousta, není to příjemné. Ale já se naučil pouštět takové věci z hlavy. Na nesmysly nemohu a nebudu reagovat. Vím, že musím být na ledě maximální. Dědovi nechci udělat ostudu a závistivcům radost," říká v rozhovoru pro stanici R-Sport.

Nedělní draft v Doněcku byl jen malým schodem při výšlapu mezi elitu. Maxim Treťjak to ví. Člen nově budované ruské osmnáctky v klubu vyrůstal, teď má jistotu, že s ním v CSKA skutečně počítají. "Už dřív jsem chodil na tréninky prvního týmu, každý z nich mě posouval dál. Jsem mladý brankář, sbírám zkušenosti. Jasně, CSKA je velmi ambiciozní tým, v němž to mají mladí těžké. Ale já to neřeším. Budu makat, a když dostanu šanci, chci ji využít," slibuje.

Jako každý mladý hokejista sní o NHL, ovšem Treťjak nejmladší nikam nespěchá. "Nemá smysl tvrdit, že bych to jednou v Americe nechtěl zkusit. Ale nejprve musím něco umět, navíc si myslím, že se KHL hodně NHL blíží. Budu strašně rád, pokud se prosadím doma, nějaký ten rok chci vydržet a pracovat. Pokud se pak naskytne šance jít to zámoří, jenom dobře."

Vladislav Treťjak má v hokejovém světě skvělé jméno i kontakty. Je členem Hockey Hall of Fame, roky dohlížel na gólmany Chicaga. Maxim však jde svou cestou. "S dědou se samozřejmě o hokeji bavíme. On na mé zápasy skoro nechodí, já to totiž nemám rád. Když vím, že přijde, jsem nervózní, mám před dědečkem trochu trému a nesoustředím se na chytání, jak bych měl. Můj hokej probíráme spíš s odstupem," připomíná.

Nynější šéf sovětského svazu prý vnuka chválí málokdy. "Kolikrát je to legrace. Jdu ze zápasu, lidé mi říkají, jak jsem výborně chytal. Pak sedím s dědou a ten povídá, co všechno se mu nelíbilo. Na rozdíl od jiných vidí nedostatky, pořád mě na ně upozorňuje. Ale není negativní. Spíš povzbudí, řekne výtku, zároveň přidá i to, s čím byl spokojen. Podle mě je šťastný, že jsem také brankář. Ale nedává to najevo."

Maximův otec prý naopak hokej moc nesleduje. "Táta je lékař, vlastně jsem se ani nikdy neptal, proč se takhle kdysi rozhodl. Děda je rozumný člověk, tátu do chytání nenutil," vykládá. Sám se na hokej dal z vlastní vůle. "Kousek od našeho domu bylo kluziště, zeptal jsem se rodičů a oni řekli: běž a zkus, jestli tě to bude bavit. Hokej mě strašně chytil! Děda to sledoval na dálku, nijak nezasahoval. Dva roky jsem hrál v útoku, pak jsem jednou přišel na trénink a postavil se do brány," popisuje.

Capart jménem Treťjak snad ani jinam nemohl. "Ano, asi se projevilo, že mám chytání v genech. Branka, to je moje!" směje se. "Když jsem v té bráně stál, napadlo mě: proč se honit někde za pukem. Takhle se ze mě stal gólman," vykládá. Na zápasy s ním prý chodila většinou maminka. "Občas jel i táta, když měl čas." A dědeček? "Ten byl rád, že mě chytání chytlo. Podporoval mě stejně jako celá rodina. Kdysi také s hokejem začínal, ví, co malý kluk prožívá. Povídal mi: chytej, pracuj na sobě. Pokud vydržíš, budeš mít větší a větší radost. Přesně se to potvrdilo," uzavírá.