Antropova ano, Kubinu s Kaberlem spíš ne, říká Brian Burke k možným výměnám

Obyčejně býval v době uzávěrky přestupů zdrženlivý, letos možná udělá výjimku. Jak velkou, ví jen on sám. Před necelými třemi měsíci převzal ekonomicky nejsilnější klub v NHL a začal snít svůj sen o tom, jak ho znovu dovede na výsluní. Má pro to všechny předpoklady: respekt, zkušenosti i výsledky. Pokud neuspěje v Torontu on, pak už asi opravdu nikdo.

O možných i nemožných změnách přemýšlí nový generální manažer a prezident Maple Leafs už pořádně dlouho. Tým s takovými možnostmi, tradicí i podporou fanoušků musí předvádět víc, než předvádí posledních několik desítek let. Diváci vkládají do nového šéfa velké naděje a první velký třesk čekají už za několik dnů.

Uzávěrka přestupů přijde 4. března, Burke nicméně chladí přehnaná očekávání. „Myslím, že toho pohybu bude méně, než lidé čekají,“ říká pro server nhl.com. „Máme pár dobrých hráčů, jak se náš tým zlepšuje, mohli by být cenou součásti toho, co chystáme. Vím, že lidé očekávají veliké změny, já jsem ale při zemi.“

Přeloženo: řada hráčů může, ale také nemusí v příštích dnech Toronto opustit. Alexej Ponikarovskij, Pavel Kubina, Tomáš Kaberle, Vesa Toskala nebo Jason Blake jsou už delší dobu předmětem přestupových spekulací, Burke ale na jejich odchod a priori nekýve. Jiný příběh je Nik Antropov, který se má stát po sezóně nechráněným volným hráčem. Tady si zřejmě představený Toronta z případných nabídek vybere.

„Chlapi, kteří tu mají smlouvu, nemusí nutně odcházet,“ vysvětluje. „Pokud ale odejdou, určitě ne za nájemné hráče. Bylo by to za hokejisty, kteří tu mohou strávit pár let. Nik Antropov je v jiné situaci, protože na konci sezóny nebude chráněný. Je to dobrý chlap, ale na něj musím slyšet.“

Antropov je průběžně se 44 body (20+24) druhý v klubovém bodování. Zejména v posledních dnech svou hru trochu pozvedl, což by mohlo zvýšit jeho cenu. Hodnota potenciální náhrady by podle toho měla vypadat. „Řekl bych ano, ale žádná dohoda zatím není hotová, takže je to předčasné,“ upozorňuje Burke. „Každopádně hrál dobře a já mu za to vyslovuji uznání.“

V Torontu úřaduje už 87 dnů a neuplynul jediný, kdy by si nelámal hlavu, jak postavit tradiční klub znovu na nohy. Javorové listy jsou po Chicagu druhým nejdelším čekatelem na Stanley Cup. Naposledy se tu z poháru v roce 1967 radovala generace Mahovliche, Kellyho či Hortona. To je neuvěřitelných 42 let. Kolik fanoušků ve městě tu dobu pamatuje?

Úkol Burkea není jednoduchý a on to dobře ví. „Každé ráno se probouzíte s tím, že chcete trumfnout zbylých 29 generálních manažerů v lize. Pak jdete večer spát a myslíte na totéž. No a oni dělají ve stejnou dobu to samé.“

Tlak vyvíjený na svou osobu pojmenoval jako „neúprosný, což je v pořádku,“ dodal okamžitě. Výzva, která souvisí s vedením pravděpodobně nejkritizovanější práce v Kanadě –konkurovat ji může snad jedině post premiéra – mu přináší všechno, co očekával. Snaží se neposlouchat rozumbrady, kteří ví všechno nejlíp, na druhé straně nepopírá, že ho několik vyslechnutých konverzací obohatilo.

„V mé profesionální kariéře jsme pracoval víc v Kanadě než mimo ni,“ říká. „A tlak v kanadských klubech je obrovský. Miluji to. Myslím, že to dělá manažery, trenéry i hráče lepšími. Je tu (v Air Canada Centeru) 19 tisíc lidí a tedy 19 tisíc názorů, co byste měl dělat. Nelze tomu naslouchat. Udělám to, co je pro klub nejlepší z dlouhodobého hlediska.“

Pokud jde o blížící se uzávěrku výměn, vítěz Stanley Cupu s Anaheimem si nemyslí, že počet letos obchodovaných hráčů nějak zvlášť ovlivní tíživá ekonomická situace. Typy realizovaných obchodů se ale mohou trochu lišit. „Vnímám větší ochotu měnit hráče s dlouhodobými kontrakty a současně silnou nechuť je angažovat,“ upozorňuje, že nejeden klub začíná dlouhodobé smluvní závazky vnímat jako příslovečnou kouli u nohy.

„Spousta lidí nevidí období, kdy můžeme začít pociťovat změny v ekonomice, jako přelom let 2009-10, ale spíš jako roky 2010-11.“ Pro NHL by to mohlo po letech růstu znamenat stagnaci nebo nižší příjmy a s nimi se snižující platové stropy. To by pro řadu nezodpovědných manažerů mohlo znamenat skutečnou katastrofu.

„Je brzo usuzovat, nicméně vnímám to tak, že se týmy snaží zbavit hráčů se smlouvu za tento rok. Probléme je, že je nikdo nechce. Na druhou stranu nemyslím, že by to změnilo počet měněných hráčů, kteří hrají poslední nebo předposlední rok smlouvy,“ podotýká, že zaběhané zvyklosti nedojdou zřejmě letos významnějších změn.