Antistresové prso, to je talisman juniorů. Věříme, že přinese štěstí, říkají maséři Šmíd s Mitáčkem

(UFA, od našeho zpravodaje) Každý správný tým má mít svůj talisman, hokejová dvacítka není výjimkou. Loni pomáhala juniorům klika pro štěstí, letos je to anistresové dámské ňadro. "Tohle je naše slavná kozička," ukazuje masér Zděněk Šmíd (na snímku), který se o pohodlí reprezentantů stará společně s Leošem Mitáčkem. "Na prso saháme pro štěstí všichni včetně trenérů. Doufám, že ho neohmatéme a že nám nesplaskne," směje se.

Dobrá pohoda je důležitá, Šmíd s Mitáčkem jsou neustále dobře naladěni. I když jim do smíchu pokaždé není. "Vstáváme první, usínáme poslední. Na Silvestra končí základní skupina, pokud postoupíme, čemuž všichni věříme, budeme se stěhovat do Ufa Arény. Loni nás potkalo to samé, z Edmontonu do Calgary jsme přijeli v jedenáct večer a celou noc vybalovali. Teď to asi bude stejné. Nový rok oslavíme prací," vykládá Leoš Mitáček.

Se Zdeňkem Šmídem tvoří sehranou dvojici. "Známe se od chvíle, kdy já přišel do Plzně. Tedy nějakých dvanáct let," hlásí chlapík, který vytváří servis také dospělé reprezentaci a zároveň působí jako svazový hospodář. Před šampionátem dvacítek byl s výběrem Aloise Hadamczika na moskevském turnaji Channell One Cup, poté se hned přidal k juniorům. Podmínky ve Sportovním paláci v Ufě jsou podle něj srovnatelné s elitním mistrovstvím světa.

"S áčkem je to trošku něco jiného, hráči jsou zvyklí na určité věci, je jich také na turnaji víc. Třeba na posledním šampionátu ve Švédsku jsme měli dvě kabiny a navíc místnost pro trenéry. Ovšem šatna v Ufě je bez problémů. Dostatečně velká, hráči sedí blízko sebe, mohou komunikovat. Jsme tu spokojeni," potvrzuje. Na Silvestra přijel s parťákem Mitáčkem do arény už po deváté hodině ranní místního času, zápas se Švýcary měl přitom stanovený začátek až na 13:30. "V neděli jsme dohráli utkání a bylo třeba věnovat se hráčům v hotelu. Masírovali jsme, kabinu si děláme před zápasem," připomíná.

Role mají rozdělené. "Já brousím brusle, hodně jsem odkoukal od kamaráda Petra Ondráčka z Brna. Leoš chystá pití, dresy, výstroj, ovoce," vypočítává. Šmíd pustí přehrávač, z něhož vzápětí zazní starý šlágr Zagorové s Drupim, na místech hráčů za chvíli visí krásně nažehlené bílé dresy. "Organizátoři se starají výborně," uznává Šmíd. Když maséři plánovali věci na pobyt v Rusku, vyšel z toho pořádně dlouhý seznam.

"Nechtěli jsme na nic zapomenout, ale hlavně jsme netušili, co nás tady čeká. Když jedete do Kanady, můžete leccos dokoupit, loni jsme toho brali méně," říká Mitáček. Kanaďané si dovezli i vlastní vodu. "My ne, byli jsme tu nedávno a věděli jsme, že dostaneme balenou. Ovšem máme tady svoji brusku. A iontové nápoje. Dobře jsme udělali - ty totiž k dispozici nejsou. Část jich přivezl Slavomír Lener, který přiletěl o něco později," dodává Mitáček, který už se těší na své oblíbené Pavlovsko.

Šatnu ve Sportovním paláci mají Češi hned vedle Švédů. Po široké chodbě stačí zahnout, ujít nějakých dvacet metrů - a jste u ledové plochy. Zázemí je na úrovni. Skromné, ale účelné. Hlavní kabina slouží hráčům, vedlejší místnost trenérům. Svůj koutek tu mají i doktor Jarda Budín s fyzioterapeutem Radovanem Sakalášem. Nechybějí samozřejmě sprchy. V prvním patře budovy funguje posilovna, když se jdou hokejisté rozcvičit před zápasem, dají si fotbálek na blízkém ochozu. Maséři tráví v aréně hodně času, úřadují také v hotelu Prezident. Co je v Ufě nejvíc zaskočilo? "Nevím. Snad to, když jsme přišel poprvé do pokoje. Je malý a byla v něm zima. To nás zaskočilo," říká Šmíd.

Hráčům jsou k dispozici neustále, Leoš Mitáček zná tuhle partu od kategorie šestnáctiletých. "Jsou to dobří a skromní kluci. Musíte si je trošku vycepovat. S ročníkem 1991 se to nedá srovnat," povídá. Kdo je v šatně nejvíc slyšet? "Asi Dima Jaškin s Tomášem Hertlem. Na střídačce také Štěpán Jeník, to je velký srdcař," doplňuje. Maséři mají humor rádi, občas reprezentantům vyvedou nějakou drobnou kulišárnou. "Sem tam schováme věci, zasměje se." Kromě hotelu a haly zatím ještě z Ufy nic neviděli. "Jen jsme si udělali takový malý okruh, chodíme ještě s doktorem na dvacetiminutové procházky," přidává Mitáček.

Aby byli členové dvacítky v maximální pohodě, snaží se maséři být neustále po ruce. Leoš Mitáček navíc doma v Rokycanech vytvořil týmu základnu, kterou neustále zdokonaluje. "Před dvěma lety mě k tomu vyhecovali trenéři. Byli jsme na soustředění v Mladé Boleslavi, kde neměli moc dobré kabiny ani jídlo. S kamarádem jsme se dali do toho a pořád pokračujeme, je to nekonečný příběh," tvrdí Mitáček. Až přijede ze šampionátu, do rokycanského areálu přibydou nové snímky a památeční suvenýry. "Schovávám různé drobnosti, které mi ty kluky a turnaje připomenou. Je hezké se s odstupem podívat, co jsem s hráči všechno prožil," dodává závěrem.