Američané zahájili předolympijskou přípravu s výrazně omlazeným kádrem

Mike Modano, Chris Drury, Brian Rafalski, Scott Gomez, Jamie Langenbrunner. Jen pět z mužů pozvaných do orientačního kempu americké reprezentace, jenž začal včera ve Woodbridge, v minulosti nastoupilo pod olympijskou vlajkou. Zbylých devětadvacet, resp. ti z nich, kteří se v půlce února zúčastní cesty do Vancouveru, si pod barevnými kruhy zahrají poprvé. Téměř tři čtvrtiny sestavy jsou mladší čtyřiadvaceti let, pozvánku dostalo jen šest třicátníků.

Stavitel mužstva Brian Burke hovoří o generační obměně, střídání stráží. Je mu jasné, že jeho výběr nepovažují na adepta na jednu z medailí ani největší optimisté, nepřipouští si však, že by se měl opakovat neúspěch v podobě osmého místa z olympiády v Turíně.

“V Las Vegas si na nás určitě nikdo nevsadí ani cent. Budeme bráni za outsidery a pozornost bude upřena na ostatní týmy, ale předchozí úspěchy mládežnických týmů nám poskytly dostatečně širokou základnu, abychom vybrali ty nejlepší,” tvrdí Burke, který bude muset během sezóny rozložit své povinnosti mezi reprezentaci USA a Toronto.

Za hlavní favority blížícího se turnaje považuje Rusy a Kanaďany. “Rusko bude mít velmi dobrý tým, ale pokud jde o rivalitu, mezi našimi kluky se nejvíce hovoří o Kanadě.”

Omlazený základ mužstva svádí k domněnce, že Američané už testují adepty olympijské nominace pro rok 2014, Burkeův asistent David Poile ale takovou interpretaci odmítá. “Tohle není zkouška na další hry. Jsme tu kvůli tomu, abychom vyhráli teď, ale ke změnám muselo dojít. Máme mladý tým a možná postrádáme zkušenosti, ale to ještě neznamená, že bychom změnili své cíle nebo přání. Domníváme se, že hokejisté, které jsme pozvali do kempu, jsou velmi dobří,” konstatuje šéf Nashvillu.

“Minimálně u poloviny z nich jsme si jistí, že do závěrečné nominace se probojují a chceme je jen pozorovat. U ostatních je to otevřené, mají prostor na zlepšení. Budeme diskutovat o tom, jak zapadají do našeho systému,” vysvětluje Poile.

Bavit se o olympiádě za pět let je předčasné už jen z toho důvodu, že nikdo neví, zda se jí hráči z National Hockey League vůbec zúčastní. Ruské Soči je pro americký kontinent příliš vzdálenou lokalitou a zámořská soutěž by musela být přerušena na dlouhou dobu, aby nejlepší hokejisté planety mohli obléci reprezentační trika.

“Nepřekvapilo by mě, kdyby tohle byla poslední olympiáda s účastí hráčů NHL,” říká Brian Burke. “Americkému svazu prakticky nic nepřinese, když se hry nekonají na našem kontinentu. Chápu, že z hlediska hráčské unie jde o důležitou akci, ale neznám jiné sportovní odvětví, které by kvůli ní na dva a půl týdne přerušilo své aktivity.”

“Řešením by bylo, aby se hokejový turnaj konal v rámci letní olympiády,” přichází Burke se zajímavou myšlenkou, která ovšem není zcela původní. Historicky první klání hokejistů pod olympijskými kruhy se totiž odehrálo v dubnu 1920 v belgických Antverpách ještě jako součást letních olympijských her.

Na možná poslední šanci poslechnout si národní hymnu na největší sportovní akci upozorňuje i jeden z účastníků srpnového kempu Zach Parise. “Domnívám se, že to bude nejzářivější moment kariéry pro spoustu hráčů. Nikdo neví, jestli se NHL zapojí i do příští olympiády, takže každý tady doufá, že si vybojuje místo na soupisce,” uznává zvýšenou motivaci útočník New Jersey, jehož otec J.P. zažil jiný hokejový vrchol - Sérii století v roce 1972, ještě jako hráč Kanady.

Že by se Parise dnes a zítra na ledě kvůli místu v mužstvu pouštěl do fyzických potyček se spoluhráči, to nehrozí. Brian Burke už dříve upozornil na slůvko “orientační” v názvu přípravného kempu. Hlavní boj začne až 1. října, kdy se rozeběhne kolotoč zápasů NHL.

“Nebudeme tady hrát zápasy proti sobě, nejde nám o soutěž v hokejových dovednostech. Jsme tu proto, abychom upevnili tým,” říká generální manažer reprezentace USA. “Třeba dneska při cestě autobusem měl každý z hráčů za úkol představit svého spolubydlícího a říci nám o něm něco, co ještě nevíme.”

“Tréninky v srpnu nám vítězství na olympiádě nezaručí,” doplňuje ho Ron Wilson, jenž bude mít hlavní slovo na střídačce. “Jde nám o vybudování kamarádských vztahů a zejména důvěry. Pokud se pořádně nepoznáme a nebudeme věřit každému kolem sebe, tým se z nás nestane. Musíme si ujasnit, co chceme hrát a jak budeme bojovat.”