Aleš Kotalík má za sebou první výměnu v NHL, sezonu chce uzavřít povedeným šampionátem

Za zády nechal poněkud hektický závěr zámořské NHL,teď míří jeho myšlenky k reprezentaci. Aleš Kotalík prožil nedávno první výměnu dresu, těsně před uzávěrkou přestupů se v zámořské soutěži stěhoval z Buffala do Edmontonu. Mezi Olejáři potvrdil kvality, byl platným článkem týmu. Jelikož se Edmonton nedostal do play off, může Kotalíkových služeb využít reprezentace. Bronzový medailista z olympiády v Turíně startoval na mistrovství světa poprvé loni, v kanadském Quebeku ale skončil český výběr ve čtvrtfinále.

Odchovanec jihočeského hokeje je znovu připraven. "Cítím se dobře. Závěr ročníku pro mě sice nebyl jednoduchý, ale nevidím důvod, proč bych na mistrovství světa nejel," říká jasně. Pro trenéry i fanoušky jsou tato slova povzbudivá.

Český hokej má v zámořské NHL desítky vyslanců, ale ne všichni jsou schopni či ochotni po náročné sezoně pomoci. Někdo se omluvil z objektivních příčin, jiní neměli potřebnou motivaci. Případně se obávali rizika, jelikož jim vypršely smlouvy. Kotalík do poslední kategorie také patří, nicméně na návrh ze strany národního mužstva kývl.

"Tohle rozhodnutí musí každý udělat sám. Čím déle hraji NHL, tím víc vím, že to není jednoduché. Spousta zápasů, zátěž, únava. Sejdou se důvody, které prostě hrají roli. Já jsem ale neuvažoval, že bych se omluvil. Jsem zdravotně v pořádku, rád bych byl reprezentaci platný. Loni jsme vypadali ve čtvrtfinále, letos pojedu na šampionát s tím, aby to ve Švýcarsku bylo lepší," říká.

Věděl jste hned po skončení ročníku v NHL, že pojedete na mistrovství světa?
"Byl jsem v kontaktu s lidmi z národního týmu, dohodli jsme se, že přijedu. Nemám děti. Jsem svobodný, takže se mě zatím netýkají rodinné starosti. Samozřejmě také cítím určitou únavu, bylo toho v posledních týdnech dost. Ale řekl jsem si, že na šampionát chci jet. Proč ne? Zase zažiju velký turnaj, moc rád se opět stanu součástí skvělé party, která v nároďáku vždycky byla."

Přitom vám v NHL skončila smlouva. Jiní hokejisté, například Petr Průcha nebo Martin Škoula, jsou na tom podobně a z tohoto důvodu reprezentaci odmítli.
"Tohle si každý musí rozhodnout sám. Řeknu vám, není to nic jednoduchého ani příjemného. Jdete do rizika, člověk se může zranit, tohle se v hokeji stává. Ale nemluvme o podobných věcech. Je fakt, že mi smlouva skončila. Tohle byl jediný problém, který hrál v mém případě určitou roli. Řešila se pojistka. Hovořil jsem o tom s generálním manažerem panem Urbanem, který pojištění domlouval s mým agentem a s lidmi z agentury, která mě zastupuje. Dohodli jsme se, mělo by to být vyřízené. Samozřejmě si nechci a nemohu připustit, co by se stalo v případě vážného zranění. Na tohle nebudu myslet. Prostě chci hrát, jdu do toho."

Loni bylo v reprezentaci hodně hokejistů z NHL, teď je počet výrazně nižší. Myslíte, že to bude hlavní změna v porovnání s Quebekem 2008?
"Nerad bych srovnával. U týmu jsou jiní trenéři, nastoupí jiní hráči. Koukal jsem se, kteří kluci pojedou. A kolik se jich omluvilo. Nemůžeme jim to mít za zlé. NHL je velmi náročná soutěž, člověk toho má každé jaro dost. Každý řeší své problémy, každý musí vědět, jestli kývnout, nebo se omluvit. Já jsem se rozhodl vcelku rychle. Kdybych nebyl bez kontraktu, hned bych souhlasil. V reprezentaci jsem vždycky hrál s radostí, doufám, že se nám letos turnaj povede."

Jaké máte osobní přání?
"Chtěl bych co nejvíc napomoci úspěchu. Věřím, že dostanu takovou roli, kdy budu moci být týmu platný. Před rokem jsme nehráli vůbec špatně, ale nepovedlo se nám čtvrtfinále. A byl konec. Bohužel. Teď máme novou šanci. Někteří kluci sice s námi nebudou, ale zase dostanou možnost jiní. Na šampionát se každopádně moc těším."

Kdy jste se vrátil ze zámoří do vlasti?
"Z Ameriky jsem přiletěl v pátek, během víkendu jsem řešil spoustu věcí. Viděl jsem se s rodinou a se známými, stihl jsem toho dost. Byl jsem v jednom kole, protože jakmile jsme s Edmontonem ukončili základní část, odletěl jsem do Buffala, kde jsem musel vyřídit určité povinnosti. Ohledně domu a podobně. Teď se snažím také trošku odpočívat, ve středu máme sraz v Praze a brzy poté vypukne šampionát."

Zmínil jste stěhování z Buffala do Edmontonu. To bylo pro vás něco zcela jiného, vždyť předtím jste hrál za Sabres sedm let, což je na současné poměry v lize dost dlouhá doba.
"To máte pravdu. V Buffalu jsem strávil šest celých sezon. Vím, že se o mém trejdu před letošní uzávěrkou mluvilo, ale jakmile se přiblížil deadline, už se zdálo, že nebude nic. Termín oficiálně vypršel, moje jméno se nikde neobjevilo. Takže asi zůstávám, blesklo mi hlavou."

Ale nakonec k výměně došlo. Jak to, že jste se o ní dozvěděl se zpožděním?
"Bylo to zvláštní. Ten den jsem se připravoval s klukama ze Sabres na zápas proti Montrealu. Začínal jsem mít pocit, že budu v organizaci pokračovat. Pak mi ale najednou zavolal Aleš Hemský, že prý jdu k nim do Edmontonu. Viděl informaci v kanadské televizi. Něchtěl jsem mu věřil. Říkal jsem si, že to je nějaký vtip. Ale nebyl. Brzy poté se mi žačal vařit telefon. Volali zástupci obou klubů, dělala se tiskovka přes telefon. Najednou se ze mě stal hráč Oilers."

Co se dělo potom?
"Okamžitě jsem musel vyjednat přesun za týmem Edmontonu. Sehnali mi auto, které mě vezlo z Buffala do Edmontonu. Přidal se také Patrick O´Sullivan, jehož také Oilers před deadlinem získali. Sedli jsme do letadla a letěli do Ottawy. Oilers byli zrovna na tripu, měli před utkáním proti Senators. Takže když to shrnu - chystal jsem se na Montreal a najednou měl obléci jiný dres proti Ottawě. Ve zcela jiném týmu, kde jsem skoro nikoho neznal. Byla to hodně zvláštní záležitost."

Výměny jsou v NHL běžné, vás potkala poprvé. Jak jste byl v Edmontonu přijat?
"Parádně! Opravdu! Znal jsem samozřejmě Aleše Hemského a Láďu Šmída, ale i ostatní kluci mě vzali úplně skvěle. Byla to pozitivní změna, cítil jsem to. V Sabres to někdy takové nebylo, hrál jsem tam sedm let, což je fakt dost dlouho. Výměna potkala a potká řadu lepších hokejistů, než jsem já. Je třeba brát to jako realitu. Proti Oilers nemohu v žádném případě říci jedinou negativní věc. Atmosféra v klubu mi připadala přátelštější než v Buffalu. Adaptoval jsem se tam hned. Během deseti dní."

Pojďme ještě k reprezentaci. Sledoval jste poslední utkání národního týmu na Českých hokejových hrách v Liberci?
"Bohužel ne. Neměl jsem na to čas. Vrátil jsem se v pátek a pak pořád něco dělal. Samozřejmě ale vím, kdo je v mužstvu. Zatím bych nerad odhadoval, jaké jsou v nároďáku rozdíly v porovnání s loňskem. Uvidím, až budu s klukama, až se zapojím."

Prý jste v sobotu krátce po telefonu hovořil s Janem Markem. Zajímalo vás, co je u reprezentace nového?
"Bavili jsme se obecně. Honzu jsem dlouho neviděl, takže jsme si chvilku povídali. Abych řekl pravdu, těším se i na to, že se s Honzou Markem konečně potkám v jednom mužstvu. Kdysi jsme spolu začínali v Jindřichově Hradci, ale pak se naše cesty rozešly. Já byl v Americe, on v Rusku. Je to vynikající útočník, v posledních letech to jednoznačně potvrdil. Teď se zase po letech sejdeme pohromadě."

Chcete si zasoutěžit o vstupenky na mistrovství světa ve Švýcarsku? Máte jedinečnou možnost:

http://www.hokej.cz/index.php?lng=CZ&webid=487&id=470&view=